# Jak Honza ke štěstí přišel _Retold by Talerie (talerie.com) from Kinder- und Hausmärchen, after Brothers Grimm_ · 9 min read · ages 4+ Honza dostane za sedm let služby valoun zlata a cestou domů ho postupně vymění za koně, krávu, prasátko a husu, kterou nakonec dá brusiči za otlučený brousek a těžký kámen. Oba kameny mu u studně v poli spadnou do vody, Honza děkuje Pánubohu, že ho jich zbavil, a šťastný a bez břemene doběhne domů k matce. --- Byl jednou jeden Honza a ten sloužil sedm let u svého pána. Když ta doba uběhla, řekl mu: „Pane, odsloužil jsem svůj čas. Rád bych se teď vrátil domů k matce, vyplaťte mi, co mi patří.“ Pán odpověděl: „Sloužil jsi mi věrně a poctivě. Jaká služba, taková odměna.“ A dal mu kus zlata, veliký jako Honzova hlava. Honza vytáhl z kapsy šátek, zabalil do něj ten valoun, hodil si ho na rameno a vydal se na cestu domů. Jak tak šel krok za krokem, spatřil jezdce, který vesele klusal kolem na čilém koni. „Ach,“ řekl Honza nahlas, „to je ale krásná věc, jezdit na koni! Člověk sedí jako na židli, o žádný kámen nezakopne, šetří boty, a ani neví jak, už je kus dál.“ Jezdec ho uslyšel, zastavil a zavolal: „Ale Honzo, proč chodíš pěšky?“ „Musím,“ odpověděl Honza. „Nesu domů tenhle valoun. Je to sice zlato, ale nemůžu kvůli němu držet hlavu rovně a ještě mě tlačí do ramene.“ „Víš co,“ řekl jezdec, „vyměníme si to. Já ti dám koně a ty mně ten valoun.“ „Moc rád,“ řekl Honza, „ale říkám vám rovnou, že se s ním nadřete.“ Jezdec sesedl, vzal si zlato a pomohl Honzovi do sedla. Dal mu pevně do rukou otěže a řekl: „Kdybys chtěl jet pořádně rychle, musíš mlasknout jazykem a volat ‚hyjé, hyjé‘.“ Honza byl celý šťastný, když seděl na koni a jel si tak volně a bez starostí. Za chvilku ho napadlo, že by mohl jet ještě rychleji. Mlaskl jazykem a zavolal: „Hyjé, hyjé!“ Kůň se dal do prudkého klusu, a než se Honza nadál, ležel shozený v příkopu, který odděloval pole od cesty. Kůň by mu byl utekl, kdyby ho nezastavil sedlák, který šel zrovna kolem a hnal před sebou krávu. Honza se posbíral a postavil se zase na nohy. Byl ale mrzutý a řekl sedlákovi: „Takové ježdění, to vám není žádná legrace, zvlášť když člověk narazí na kobylu, jako je tahle. Hází sebou a shodí vás, až si můžete zlomit vaz. Už nikdy v životě na ni nesednu. To radši vaše kráva! Za tou se jde pohodlně a k tomu má člověk najisto každý den mléko, máslo a sýr. Co bych za takovou krávu dal!“ „Nu,“ řekl sedlák, „když vám to udělá takovou radost, vyměním vám krávu za koně.“ Honza s velikou radostí svolil. Sedlák se vyhoupl na koně a rychle odjel. Honza hnal krávu pomalu před sebou a přemýšlel o tom šťastném obchodu. „Když budu mít kousek chleba, a ten mi snad nikdy chybět nebude, můžu k němu jíst máslo a sýr, kdykoli se mi zachce,“ říkal si. „A když dostanu žízeň, podojím krávu a napiju se mléka. Co víc si přát?“ U hospody se zastavil a v té veliké radosti snědl všechno, co měl s sebou, oběd i večeři. Za posledních pár krejcarů si ještě dal natočit půl sklenice piva. Pak hnal krávu dál, pořád k vesnici, kde bydlela jeho matka. Čím víc se blížilo poledne, tím víc pražilo slunce, a Honza se ocitl na vřesovišti, přes které se šlo ještě dobrou hodinu. Bylo mu takové horko, že se mu žízní lepil jazyk k patru. „Tomu se dá pomoct,“ pomyslel si. „Podojím krávu a osvěžím se mlékem.“ Uvázal ji k suchému stromu, a protože neměl vědro, podstavil pod ni koženou čepici. Ať se ale snažil, jak chtěl, nevydojil ani kapku. A protože si při tom počínal nešikovně, netrpělivé zvíře ho nakonec koplo zadní nohou do hlavy tak, že se svalil na zem a dlouho nevěděl, kde je. Naštěstí šel zrovna po cestě řezník, který vezl na trakaři mladé prasátko. „To jsou mi věci!“ vykřikl a pomohl Honzovi na nohy. Honza mu vyprávěl, co se stalo. Řezník mu podal láhev a řekl: „Napijte se a vzpamatujte se. Ta kráva vám mléko nedá, je to staré zvíře. Hodí se nanejvýš do tahu nebo na porážku.“ „Ale, ale,“ řekl Honza a prohrábl si vlasy, „kdo by to byl řekl! Pravda, dobře se má ten, kdo si takové zvíře může doma porazit, to je masa! Ale já si z hovězího moc nedělám, není mi dost šťavnaté. To takové mladé prasátko! To má jinou chuť, a k tomu ještě jitrnice a klobásy.“ „Poslyšte, Honzo,“ řekl na to řezník, „jen kvůli vám to udělám a vyměníme si to. Nechám vám prasátko a vezmu si krávu.“ „Pánbůh vám to oplať,“ řekl Honza a dal mu krávu. Nechal si prasátko odvázat z trakaře a vzal do ruky provaz, na kterém bylo uvázané. Šel dál a přemýšlel, jak mu všechno vychází podle přání, a když už ho potká nějaká nepříjemnost, hned se zase všechno spraví. Za chvíli se k němu přidal mládenec, který nesl pod paží krásnou bílou husu. Pozdravili se a Honza se dal do vyprávění o svém štěstí a o tom, jak pokaždé výhodně měnil. Mládenec mu řekl, že nese husu na křtiny. „Potěžkejte si ji,“ pokračoval a chytil ji za křídla, „jak je těžká. Však ji taky osm týdnů vykrmovali. Kdo se zakousne do pečínky, musí si utírat sádlo z obou koutků.“ „To ano,“ řekl Honza a potěžkal ji jednou rukou, „ta něco váží. Ale ani moje prasátko není k zahození.“ Mládenec se zatím ustaraně rozhlížel na všechny strany a kroutil hlavou. „Poslyšte,“ spustil potom, „s tím vaším prasátkem to asi nebude v pořádku. Ve vesnici, kterou jsem teď procházel, zrovna ukradli rychtáři prase z chlíva. Bojím se, bojím, že ho držíte v ruce. Poslali za ním lidi, a byla by to zlá věc, kdyby vás s ním chytili. Nejmíň vás zavřou do šatlavy.“ Honzu popadl strach. „Ach, Bože,“ řekl, „pomozte mi z té bryndy. Vy se tady vyznáte líp. Vezměte si moje prasátko a nechte mi tu husu.“ „Je to pro mě nebezpečné,“ odpověděl mládenec, „ale nechci mít na svědomí, že se dostanete do neštěstí.“ Vzal provaz do ruky a rychle hnal prasátko pryč po postranní cestě. Náš Honza šel s husou pod paží k domovu a bylo mu lehko, že má starosti z krku. „Když to dobře rozvážím,“ říkal si, „ještě jsem na té výměně vydělal. Napřed dobrá pečínka. Potom sádlo, co z ní vykape, to mi vystačí na chleba na čtvrt roku. A nakonec to krásné bílé peří. To si nechám nacpat do polštáře a budu na něm spát jako dudek, ani mě nikdo nemusí kolébat. Ta bude mít matka radost!“ V poslední vesnici, kterou procházel, stál brusič se svým vozíkem. Kolo mu hučelo a on si k tomu zpíval: Nůžky brousím, kolo hučí, kabát točím, kam vítr fučí. Honza se zastavil a chvíli se na něj díval. Nakonec ho oslovil: „Vám se asi daří dobře, když jste u toho broušení tak veselý.“ „To ano,“ odpověděl brusič. „Řemeslo má zlaté dno. Pořádný brusič je člověk, který najde peníze pokaždé, když sáhne do kapsy. Ale kde jste koupil tu krásnou husu?“ „Tu jsem nekoupil, tu jsem dostal výměnou za prasátko.“ „A prasátko?“ „To jsem dostal za krávu.“ „A krávu?“ „Tu jsem dostal za koně.“ „A koně?“ „Za toho jsem dal valoun zlata, veliký jako moje hlava.“ „A zlato?“ „Inu, to byla moje mzda za sedm let služby.“ „Vy jste si vždycky věděl rady,“ řekl brusič. „Kdybyste to teď ještě dokázal tak, abyste slyšel cinkat peníze v kapse, kdykoli vstanete, byl byste za vodou.“ „A jak to mám udělat?“ zeptal se Honza. „Musíte se stát brusičem jako já. K tomu vlastně nepotřebujete nic než brousek, ostatní se najde samo. Tady jeden mám. Je sice trochu otlučený, ale zato za něj nechci nic víc než vaši husu. Chcete?“ „Jak se můžete ještě ptát?“ odpověděl Honza. „Vždyť budu nejšťastnější člověk na světě. Když najdu peníze, kdykoli sáhnu do kapsy, proč bych si ještě dělal starosti?“ Podal mu husu a vzal si brousek. „Tak,“ řekl brusič a zvedl obyčejný těžký kámen z pole, co ležel vedle něj, „tady máte ještě pořádný kámen navíc. Dobře se na něm tluče, třeba když si budete rovnat staré hřebíky. Vezměte si ho a dobře ho opatrujte.“ Honza si naložil oba kameny a šel spokojeně dál. Oči mu zářily radostí. „Musel jsem se narodit v košilce,“ zvolal. „Všechno, co si přeju, se mi splní, jako bych byl nedělní dítě.“ Jenže byl na nohou od svítání, a tak začínal být unavený. Trápil ho i hlad, protože všechno jídlo snědl najednou, jak měl radost z vyměněné krávy. Nakonec mohl jít dál jen s námahou a co chvíli musel zastavit. Kameny ho přitom tížily, až to bylo k pláči. Pořád musel myslet na to, jak dobře by bylo, kdyby je zrovna teď nemusel nést. Ploužil se jako šnek, až došel ke studni v poli. Chtěl si tam odpočinout a osvěžit se douškem čerstvé vody. Aby ale kameny při sedání nepoškodil, položil je opatrně vedle sebe na okraj studny. Pak si sedl a chtěl se sklonit k vodě, jenže nedal pozor, maličko do nich strčil a oba kameny žbluňkly dolů. Když Honza viděl, jak mizí v hloubce, vyskočil radostí. Potom poklekl a se slzami v očích děkoval Pánubohu, že mu prokázal i tuhle milost. Pánbůh ho tak hezky zbavil těch těžkých kamenů, které mu jediné ještě překážely, a Honza si přitom nemusel nic vyčítat. „Tak šťastný jako já,“ vykřikl, „není pod sluncem nikdo.“ S lehkým srdcem a bez jediného břemene pak utíkal dál, až byl doma u své matky. --- ## About this tale Pohádku Jak Honza ke štěstí přišel (německy Hans im Glück) zařadili bratři Grimmové do Dětských a domácích pohádek až ve druhém vydání roku 1819 jako číslo 83. Nezapsali ji od vypravěče, převzali ji z tisku: rok předtím ji v göttingenském časopise Wünschelruthe otiskl August Wernicke jako vyprávění z úst lidu. U Wernickeho se hrdina jmenuje Hans Wohlgemut a zlatý valoun nese bez velké námahy. U Grimmů se jmenuje prostě Hans a zlato ho tlačí do ramene. Od roku 1819 se jejich text už skoro neměnil. Naše vyprávění se drží sedmého vydání (1857), tedy posledního, jaké Grimmové sami připravili k tisku. > Nůžky brousím, kolo hučí, > kabát točím, kam vítr fučí. > > Grimmové, 1857: ich schleife die Scheere und drehe geschwind, / und hänge mein Mäntelchen nach dem Wind. ### Jak se liší Wernicke (1818) a Grimmové (1857) | | Wernicke 1818 | Grimmové 1857 | | --- | --- | --- | | Hrdina | Hans Wohlgemut | Hans | | Zlatý valoun | nese ho bez zvláštní námahy | tlačí ho do ramene | | Prase za krávu | výměnu navrhne Hans | výměnu nabídne řezník | | Místa | místa mají jména | žádná jména míst | | Brousek | Hans o něj brusiče prosí | brusič ho sám nabídne | | Nedělní dítě | po výměně za husu, slovy babičky | když dostane brousek a k němu kámen | | Kameny ve studni | spadnou, příčinu text neuvádí | Hans do nich nechtěně strčí | ### Co dělá náš Honza Honza dostane za sedm let služby valoun zlata a cestou ho vymění za koně, koně za krávu, krávu za prasátko a prasátko za husu. Za husu mu brusič dá otlučený brousek a přidá k němu obyčejný kámen z pole. Když se Honza u studně sklání k vodě, nedopatřením do kamenů strčí a oba spadnou do vody. Pak děkuje Pánubohu, že ho kamenů zbavil; dodatek, že si přitom nemusí nic vyčítat, přibyl do textu Grimmů až ve třetím vydání roku 1837. Pohádku tu najdete ve dvou verzích, Jemnější a Původní. Obě jsme převyprávěli my; Původní je delší a podrobnější, děj i konec jsou ale v obou stejné. Malé posluchače může polekat chvíle, kdy Honzu kráva kopne do hlavy a on dlouho neví, kde je; hned nato mu ale řezník pomůže na nohy a dá mu napít. ### Příbuzné pohádky a jedna záměna Bolte a Polívka uvádějí k této pohádce řadu příbuzných, mezi nimi anglického Mr. Vinegara, norského Gudbranda a také české verze. V některých z nich muž postupně vymění, co má, a pak se vsadí, že mu za to žena nevyčiní, a sázku vyhraje. Náš Honza ženu nemá a jde domů za matkou. Grimmové sami připomínají žert o sedmi loktech sukna koupených na kabát, ze kterých se stává čím dál menší kus oděvu, a nakonec jen opasek. S touto pohádkou se snadno splete Jack a kouzelná fazole, protože i Jack vymění krávu, a to za hrst fazolí, o nichž mu stařeček slíbí, že do rána vyrostou až do nebe. Honza naopak dostává při každé výměně méně. Sources (claims checked against them on 2026-10-30): - 1818: Hans Wohlgemut, August Wernicke, Wünschelruthe. Ein Zeitblatt, Göttingen 1818, č. 33, s. 129–131 (https://de.wikisource.org/wiki/Hans_Wohlgemut) - 1819: Hans im Glück, Kinder- und Haus-Märchen, 2. vyd., Berlin 1819, sv. 1, č. 83, s. 423–430 (https://de.wikisource.org/wiki/Hans_im_Gl%C3%BCck_(1819)) - 1857: Hans im Glück, Kinder- und Hausmärchen, 7. vyd., Göttingen 1857, sv. 1, č. 83, s. 417–422 [our source] (https://de.wikisource.org/wiki/Hans_im_Glück_(1857)) - 1856: Kinder- und Haus-Märchen, Band 3: Anmerkungen, 3. vyd., Göttingen 1856, sv. 3, č. 83, s. 144 (https://de.wikisource.org/wiki/Kinder-_und_Haus-M%C3%A4rchen_Band_3_(1856)/Anmerkungen) - 1915: Johannes Bolte, Georg Polívka: Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm, Leipzig 1915, sv. 2, č. 83, s. 199–203 (sken na Wikimedia Commons) (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Grimms_M%C3%A4rchen_Anmerkungen_(Bolte_Polivka)_II_199.jpg) - Wikidata Q11827, ATU 1415 (https://www.wikidata.org/wiki/Q11827) --- - Read online: https://talerie.com/cs/pohadky/jak-honza-ke-stesti-prisel-original - Version: longer, more faithful retelling; the gentler retelling: https://talerie.com/cs/pohadky/jak-honza-ke-stesti-prisel.md - Also in: [English](https://talerie.com/en/tales/hans-in-luck-original.md), [German](https://talerie.com/de/maerchen/hans-im-glueck-original.md), [French](https://talerie.com/fr/contes/jean-le-chanceux-original.md), [Spanish](https://talerie.com/es/cuentos/juan-con-suerte-original.md), [Portuguese](https://talerie.com/pt/contos/joao-felizardo-original.md), [Polish](https://talerie.com/pl/bajki/szczesliwy-jas-original.md) - Author's country: Germany (https://talerie.com/cs/pohadky/zeme/nemecko) - Wikidata: https://www.wikidata.org/wiki/Q11827 - Tale type: ATU 1415 (per Wikidata) - Source: Kinder- und Hausmärchen, 7. Auflage (1857) (https://de.wikisource.org/wiki/Hans_im_Glück_(1857)) - Public-domain basis: Talerie contemporary retelling (CC0 2026), based on: Kinder- und Hausmärchen, 7. Auflage (1857) — original: author died 1859/1863 (+70 passed) - License: CC0-1.0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/)