# Jonáš a velryba _Retold by Talerie (talerie.com) from Bible kralická_ · 6 min read · ages 5+ Jonáš utíká před Bohem, námořníci ho v bouři hodí do moře a velká ryba ho spolkne a vyplivne na suchou zem, a tak Jonáš jde do Ninive a město se odvrátí od zla. „Tobě je líto jediného keře, a neměl bych snad litovat Ninive s tolika lidmi i zvířaty?“ zeptá se Bůh Jonáše, kterému uschl keř. --- Jonáš, syn Amitajův, byl Boží prorok. Jednoho dne k němu Bůh promluvil: „Vstaň a jdi do Ninive, do toho velikého města, a volej proti němu. Zlo, které tam lidé páchají, už dolehlo až ke mně.“ Jonáš vstal, ale do Ninive nešel. Chtěl utéct před Bohem co nejdál, a tak se vydal na opačnou stranu. Došel do Jafy k moři a našel tam loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu, nastoupil a odplul s námořníky pryč. Bůh ale poslal na moře veliký vítr. Strhla se taková bouře, až to vypadalo, že se loď rozlomí. Námořníci dostali strach a každý z nich volal ke svému bohu. Házeli do moře všechno, co vezli, aby lodi ulehčili. Jonáš zatím ležel dole v podpalubí a tvrdě spal. Tu za ním sešel kapitán lodi. „Jak můžeš spát?“ řekl mu. „Vstaň a volej ke svému Bohu! Snad si na nás vzpomene a nezahyneme.“ Námořníci si mezitím řekli: „Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu nás to neštěstí potkalo.“ Losovali a los padl na Jonáše. „Pověz nám, proč nás to zlé stihlo,“ naléhali na něj. „Čím se živíš? Odkud jdeš? Z které jsi země a z jakého národa?“ „Jsem Hebrej,“ odpověděl Jonáš. „Ctím Boha nebes, který stvořil moře i souš.“ Pak jim přiznal, že před tím Bohem utíká. Námořníci se strašně polekali. „Co jsi to udělal?“ vyčítali mu. A protože vlny byly čím dál vyšší, ptali se: „Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?“ „Vezměte mě a hoďte mě do moře,“ řekl jim Jonáš. „Moře se pak utiší. Vím, že tahle veliká bouře na vás přišla kvůli mně.“ Námořníci to ale udělat nechtěli. Opřeli se do vesel a ze všech sil veslovali ke břehu. Jenže se tam nedostali, moře se proti nim bouřilo stále víc. Tak zavolali k Bohu: „Prosíme tě, Bože, nenech nás zahynout kvůli tomuhle člověku a nepřičítej nám vinu za smrt nevinného. Vždyť ty, Bože, jsi to tak chtěl.“ Pak Jonáše vzali a hodili ho do moře. A moře se v tu ránu přestalo bouřit. Námořníci se Boha velice zalekli, přinesli mu oběť a slíbili, že mu budou sloužit. Bůh však už předtím nachystal velkou rybu a ta Jonáše spolkla. Jonáš zůstal v jejím břiše tři dny a tři noci. Uvnitř ryby se Jonáš modlil ke svému Bohu. „Ve své úzkosti jsem k tobě volal, Bože, a tys mi odpověděl,“ řekl. „Z hlubin jsem křičel a tys můj hlas uslyšel. Hodil jsi mě do hluboké vody uprostřed moře. Proudy mě obklopily, všechny tvé vlny se přese mě převalily. Myslel jsem, že jsi mě od sebe odehnal. A přece ještě spatřím tvůj svatý chrám.“ „Vody se nade mnou zavřely, propast mě sevřela, chaluhy se mi ovinuly kolem hlavy,“ pokračoval. „Klesl jsem až ke kořenům hor a brány země se za mnou navždy zavřely. Ale ty, Bože můj, jsi mě z té jámy vytáhl živého. Když mi už docházely síly, vzpomněl jsem si na tebe a má modlitba došla až k tobě, do tvého svatého chrámu.“ „Kdo se klaní prázdným modlám, připravuje se o Boží dobrotu,“ řekl nakonec. „Já ti ale s díky přinesu oběť a splním, co jsem slíbil. Záchrana přichází jen od Boha.“ Pak Bůh rybě přikázal a ryba vyplivla Jonáše na suchou zem. Potom Bůh promluvil k Jonášovi podruhé: „Vstaň a jdi do Ninive, do toho velikého města, a ohlas mu, co ti řeknu.“ Tentokrát Jonáš vstal a šel do Ninive, jak mu Bůh přikázal. Ninive bylo tak veliké, že by ho člověk prošel až za tři dny. Jonáš vešel do města, celý den chodil jeho ulicemi a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Obyvatelé Ninive Bohu uvěřili. Vyhlásili půst a všichni, od největšího po nejmenšího, se oblékli do žíněných šatů. Když se o tom doslechl ninivský král, vstal z trůnu, odložil plášť, oblékl se do žíněných šatů a sedl si do popela. Pak dal po celém Ninive vyhlásit rozkaz, který vydal se svými knížaty: „Lidé, nejezte nic a nepijte vodu! Ani voli, ovce a ostatní zvířata ať se nepasou a nepijí. Oblečte se do žíněných šatů, přikryjte pytlovinou i zvířata a volejte k Bohu ze všech sil. Ať každý přestane páchat zlo, loupit a ubližovat druhým. Kdo ví, třeba se Bůh obměkčí, přestane se hněvat a my nezahyneme.“ Bůh viděl, jak se obyvatelé Ninive odvrátili od zla. Bylo mu jich líto a zkázu, kterou jim ohlásil, na město neseslal. Jonáše to však velmi rozzlobilo. V hněvu se modlil: „Prosím tě, Bože, neříkal jsem to, ještě když jsem byl doma? Proto jsem chtěl utéct do Taršíše. Věděl jsem, že jsi milostivý a milosrdný Bůh, pomalý k hněvu a plný laskavosti, a že tě trest, kterým hrozíš, nakonec zamrzí. Vezmi si tedy můj život, Bože. Je pro mě lepší umřít než žít.“ „Máš právo se tak hněvat?“ zeptal se Bůh. Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam přístřešek a sedl si pod něj do stínu, aby viděl, co se s městem stane. Bůh pak nechal nad Jonášem vyrůst keř s velikými listy, aby mu stínil hlavu a chránil ho před horkem. Jonáš měl z toho keře velikou radost. Druhý den za svítání však Bůh poslal červa, který keř nahlodal, a keř uschl. Když vyšlo slunce, poslal Bůh horký východní vítr. Slunce pražilo Jonášovi do hlavy, až zeslábl. Přál si umřít a řekl: „Je pro mě lepší umřít než žít.“ „Máš právo se tak hněvat kvůli tomu keři?“ zeptal se Bůh. „Mám,“ odpověděl Jonáš. „Zlobím se tak, že bych nejradši umřel.“ Bůh mu řekl: „Tobě je líto keře, se kterým jsi neměl žádnou práci a který jsi nevypěstoval. Za jedinou noc vyrostl a za jedinou noc uschl. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, kde žije víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravou ruku od levé, a tolik zvířat?“ --- ## About this tale Jonáš a velryba je biblický příběh, ne pohádka. Vypráví ho celá Kniha Jonáš o čtyřech krátkých kapitolách, kterou Bible kralická nadepisuje „Proroctví Jonáše proroka“. Kdo knihu sepsal a kdy, se v ní nikde neříká; první verš představuje Jonáše jen jako syna Amaty. Knihu jsme převyprávěli podle newyorského vydání Bible kralické z roku 1918. Je přepsané do moderního pravopisu a vychází z posledního kralického vydání z roku 1613. Kniha Jonáš ani náš text o velrybě nemluví, obojí vypráví o veliké rybě; velryba je jen v našem názvu. > Jonáš zůstal v jejím břiše tři dny a tři noci. > > Jonáš 1,17, Bible kralická, 1918: Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci. ### Kniha Jonáš v Bibli kralické a v našem převyprávění | | Bible kralická (1918) | Naše převyprávění | | --- | --- | --- | | Kdo Jonáše spolkne | ryba veliká | velká ryba, velryba jen v názvu | | Kam Jonáš prchá | do Joppe a odtud do Tarsu | do Jafy a odtud do Taršíše | | Jak se Bohu říká | Hospodin, jinde Bůh | jen Bůh | | Jonášova modlitba | volá „z břicha hrobu“ | volá „z hlubin“, kratší | | Z ryby na souš | ryba ho vyvrátila na břeh | ryba ho vyplivla na suchou zem | | Rostlina nad Jonášem | břečtan | keř s velikými listy | | Čím příběh končí | Boží otázka o Ninive, bez odpovědi | táž otázka, bez odpovědi | ### Jak příběh vyprávíme my Náš text zachovává děj všech čtyř kapitol, i tu část, která následuje po rybě: Ninive se obrátí, Jonáš se zlobí, nad hlavou mu vyroste keř, který pak červ nahlodá, a zavane horký vítr. Kde kralický překlad píše Hospodin, říkáme Bůh. Modlitbu z rybího břicha jsme zkrátili, ale hlubiny, vlny, chrám i díky v ní zůstaly. Že námořníci slíbí Bohu sloužit, jsme přidali my; kralický překlad říká jen, že „sliby činili“. Jonáš sám požádá námořníky, aby ho hodili do moře, a z ryby vyjde živý. Dvakrát pak řekne, že je pro něj lepší umřít než žít; je to vzdor rozzlobeného člověka a Bůh mu neodpovídá trestem, ale otázkou. Kniha i naše převyprávění končí další Boží otázkou, tou o Ninive, a Jonášova odpověď už nepřijde. ### Jonáš v Matoušově evangeliu Jonášův příběh připomíná Ježíš v Matoušově evangeliu. Mluví tam o „znamení Jonáše proroka“ a o mužích z Ninive, kteří „pokání činili k Jonášovu kázaní“ (Matouš 12,39–41). V Knize Jonáš žádná velryba není: Hospodin tam nastrojí „rybu velikou“ a kniha neříká, jaký to byl druh ani jak byla velká. V Matoušově evangeliu ale kralický překlad velrybu má; Ježíš tam říká: „jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci“ (12,40). Sources (claims checked against them on 2026-10-31): - 1918: Proroctví Jonáše proroka, Biblí svatá (Bible kralická), New York 1918, dle posledního kralického vyd. 1613, Jonáš 1–4 [our source] (https://cs.wikisource.org/wiki/Bible_kralická_(1918)/Jonáš) - 1918: Evangelium podle (sepsání s.) Matouše, Biblí svatá (Bible kralická), New York 1918, Matouš 12,39–41 (https://cs.wikisource.org/wiki/Bible_kralická_(1918)/Matouš) - Wikidata Q178819 (https://www.wikidata.org/wiki/Q178819) --- - Read online: https://talerie.com/cs/pohadky/jonas-a-velryba - Also in: [English](https://talerie.com/en/tales/jonah-and-the-whale.md), [German](https://talerie.com/de/maerchen/jona-und-der-wal.md), [French](https://talerie.com/fr/contes/jonas-et-la-baleine.md), [Spanish](https://talerie.com/es/cuentos/jonas-y-la-ballena.md), [Portuguese](https://talerie.com/pt/contos/jonas-e-a-baleia.md), [Polish](https://talerie.com/pl/bajki/jonasz-i-wieloryb.md) - Wikidata: https://www.wikidata.org/wiki/Q178819 - Source: Bible kralická (1613), vydání New York 1918 v novodobém pravopise: Jonáš 1–4 (https://cs.wikisource.org/wiki/Bible_kralická_(1918)/Jonáš) - Public-domain basis: Talerie contemporary retelling (CC0 2026), based on: Bible kralická (1613), vydání New York 1918 v novodobém pravopise: Jonáš 1–4 — EU anonymous-work rule, translation of the Unity of the Brethren published 1613, edition in modern spelling published anonymously 1918 (+70 passed) - License: CC0-1.0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/)