# Josef a jeho bratři _Retold by Talerie (talerie.com) from Bible kralická_ · 28 min read · ages 7+ Žárliví bratři prodají Josefa, otcova miláčka, izmaelským kupcům do Egypta, kde se Josef z vězně, který vykládá sny, stane správcem celé země. Když bratři za hladu přijdou pro obilí, Josef je zkouší stříbrným pohárem v Benjamínově pytli, pak se jim dá poznat a pošle vozy pro otce Jákoba, který uvěří, že syn žije. --- Jákob žil v Kanaánu, v zemi, kde kdysi jako cizinec putoval jeho otec. Tohle je příběh jeho rodiny. Josefovi bylo sedmnáct let. Pásl s bratry stáda ovcí a koz, a protože byl ještě mladík, chodil nejčastěji se syny Bilhy a Zilpy, otcových žen. Když o bratrech slyšel něco zlého, donášel to otci. Jákob miloval Josefa víc než všechny ostatní syny, protože se mu narodil až ve stáří. Dal mu udělat pestrobarevný plášť. Bratři viděli, že otec má Josefa radši než kohokoli z nich, a začali ho nenávidět. Neměli pro něj jediné vlídné slovo. Jednou měl Josef sen a vyprávěl ho bratrům. Od té chvíle ho nenáviděli ještě víc. „Poslechněte si, co se mi zdálo,“ řekl jim. „Vázali jsme na poli snopy. Najednou se můj snop zvedl a zůstal stát. Vaše snopy ho obstoupily a klaněly se mu.“ „Ty bys chtěl nad námi kralovat?“ odpověděli mu bratři. „Ty že budeš naším pánem?“ A kvůli jeho snům a řečem ho nenáviděli čím dál víc. Potom měl Josef další sen a zase ho bratrům vyprávěl: „Zdálo se mi ještě něco. Slunce, měsíc a jedenáct hvězd se mi klaněly.“ Když to vyprávěl i otci, Jákob ho pokáral: „Co je to za sen? To snad máme já, tvoje matka i tvoji bratři přijít a klanět se ti až k zemi?“ Bratři Josefovi záviděli. Otec si ale ta slova zapamatoval. Za nějaký čas odešli bratři pást otcova stáda k Šekemu. Jákob řekl Josefovi: „Tvoji bratři přece pasou u Šekemu. Pojď, pošlu tě za nimi.“ „Jsem tu, otče,“ odpověděl Josef. „Jdi a podívej se, jak se bratrům daří a jak se má stádo. Pak se vrať a všechno mi povíš.“ Tak ho Jákob poslal z hebronského údolí a Josef došel až k Šekemu. Tam bloudil po polích, až ho potkal nějaký muž. „Co hledáš?“ zeptal se ho. „Hledám své bratry. Prosím vás, nevíte, kde pasou stáda?“ „Odtud už odešli,“ řekl ten muž. „Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ Josef se tedy vydal za bratry a našel je v Dotanu. Bratři ho uviděli už zdaleka. Ještě než k nim došel, domluvili se, že ho zabijí. „Podívejte, tamhle jde ten snílek,“ říkali si. „Pojďte, zabijeme ho a hodíme do nějaké jámy. Řekneme, že ho sežrala divá zvěř. Pak uvidíme, co bude s jeho sny.“ Rúben to slyšel a chtěl Josefa vytrhnout z jejich rukou. „Nezabíjejme ho,“ řekl. „Neprolévejte krev. Hoďte ho do téhle jámy tady v pustině, ale neubližujte mu.“ Chtěl ho totiž potají vytáhnout a vrátit otci. Když Josef k bratrům došel, strhli z něj pestrobarevný plášť, který měl na sobě. Josefa popadli a hodili do jámy. Byla to suchá jáma, nebyla v ní ani kapka vody. Pak se posadili k jídlu. Vtom uviděli karavanu izmaelských kupců, která přicházela od Gileádu. Jejich velbloudi nesli do Egypta vonné koření, kadidlo a myrhu. Juda řekl bratrům: „Co z toho budeme mít, když bratra zabijeme a jeho smrt zatajíme? Pojďte, prodáme ho izmaelským kupcům a nebudeme mít jeho krev na rukou. Vždyť je to náš vlastní bratr.“ A bratři ho poslechli. Když kupci jeli kolem, vytáhli bratři Josefa z jámy a prodali ho izmaelským kupcům za dvacet stříbrných. A kupci ho odvedli do Egypta. Když Rúben přišel znovu k jámě, Josef už v ní nebyl. Roztrhl na sobě šaty, šel za bratry a řekl: „Chlapec je pryč! Co si teď počnu?“ Bratři vzali Josefův plášť, zabili kůzle a namočili plášť do jeho krve. Pestrobarevný plášť pak poslali otci se vzkazem: „Tohle jsme našli. Podívej se, jestli to není plášť tvého syna.“ Jákob ho poznal. „Je to plášť mého syna,“ řekl. „Mého syna sežrala divá zvěř. Josefa roztrhala na kusy!“ Jákob roztrhl na sobě šaty, opásal se pytlovinou a dlouho pro syna naříkal. Všichni jeho synové a všechny dcery ho přišli utěšit, ale on se utěšit nedal. „Budu pro syna truchlit, dokud za ním nesejdu do hrobu,“ říkal. A otec pro Josefa plakal. Izmaelští kupci zatím Josefa odvedli do Egypta. Tam ho od nich koupil Egypťan Putifar, faraonův dvořan a velitel jeho stráže. Bůh byl s Josefem a všechno se mu dařilo. Žil v domě svého egyptského pána a Putifar viděl, že Bůh je s ním a že mu žehná ve všem, do čeho se pustí. Josef si získal jeho přízeň a sloužil mu. Putifar ho nakonec ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. Od té doby, co mu Josef spravoval dům i všechen majetek, žehnal Bůh kvůli Josefovi celému Putifarovu domu. Požehnání bylo na všem, co Putifar měl doma i na poli. Putifar nechal všechno v Josefových rukou a staral se jen o to, co sám jedl. Josef byl urostlý a krásný na pohled. Po nějaké době na něj upřela oči Putifarova žena a řekla mu: „Lehni si se mnou.“ Josef odmítl. „Paní,“ řekl jí, „můj pán se díky mně nemusí starat o nic v domě. Všechno mi svěřil do rukou. V tomhle domě nade mnou nikdo není a nic mi neodepřel, jen vás, protože jste jeho žena. Jak bych mohl udělat něco tak zlého a zhřešit proti Bohu?“ Naléhala na něj den co den, ale Josef ji neposlechl. Nechtěl si k ní lehnout ani s ní být. Jednoho dne přišel Josef do domu, aby se pustil do své práce, a nikdo ze služebnictva tam zrovna nebyl. Putifarova žena ho chytila za šaty. „Lehni si se mnou!“ Josef jí nechal šaty v rukou a utekl z domu. Když viděla, že jí nechal šaty v rukou a utekl, svolala služebnictvo. „Podívejte se,“ řekla jim. „Můj muž nám sem přivedl Hebrejce, aby si z nás dělal posměch. Přišel za mnou a chtěl se mnou ležet, ale já jsem křičela, co mi hlas stačil. A když slyšel, jak křičím, nechal tu u mě šaty a utekl ven.“ Šaty si nechala u sebe, dokud se Putifar nevrátil domů. Pak mu řekla totéž: „Ten hebrejský otrok, kterého jsi nám přivedl, za mnou přišel, aby mi udělal hanbu. Ale když jsem začala křičet, nechal u mě šaty a utekl ven.“ Když Putifar uslyšel, co mu žena vypráví, a že mu tohle udělal jeho vlastní otrok, strašně se rozhněval. Vzal Josefa a dal ho zavřít do žaláře, kde seděli královi vězni. A Josef tam zůstal. Ale Bůh byl s Josefem i v žaláři a byl k němu laskavý: velitel žaláře si Josefa oblíbil a svěřil mu všechny vězně. Cokoli se tam dělalo, řídil Josef. Velitel se už nemusel starat o nic, co Josefovi svěřil, protože Bůh byl s Josefem a žehnal všemu, co dělal. Po nějaké době se vrchní číšník a vrchní pekař egyptského krále provinili proti svému pánovi. Faraon se na oba své úředníky rozhněval a dal je zavřít do vězení v domě velitele stráže, kde byl zavřený i Josef. Velitel stráže jim přidělil Josefa, aby jim sloužil. A tak strávili ve vězení nějaký čas. Jedné noci se oběma vězňům zdál sen. Každý měl jiný sen a každý sen znamenal něco jiného. Když k nim Josef ráno přišel, viděl, že jsou smutní. „Proč se dnes tváříte tak smutně?“ zeptal se jich. „Zdál se nám sen a nikdo nám ho neumí vyložit.“ „Výklad snů přece dává Bůh,“ řekl Josef. „Povězte mi je.“ Vrchní číšník vyprávěl Josefovi svůj sen: „Zdálo se mi, že přede mnou stojí vinná réva. Na révě byly tři větve. Sotva vyrašila, hned rozkvetla a hrozny na ní dozrály. V ruce jsem držel faraonův pohár. Trhal jsem hrozny, vymačkával je do faraonova poháru a podával pohár faraonovi do ruky.“ „Tady je výklad,“ řekl mu Josef. „Ty tři větve jsou tři dny. Do tří dnů si na vás faraon vzpomene a vrátí vám úřad. Budete mu podávat pohár do ruky jako dřív, když jste byl jeho číšníkem.“ „Ale vzpomeňte si na mě, až se vám povede dobře,“ prosil ho Josef. „Prokažte mi tu laskavost, zmiňte se o mně faraonovi a dostaňte mě odtud. Unesli mě z hebrejské země a ani tady jsem neudělal nic, za co by mě měli zavřít do žaláře.“ Když vrchní pekař viděl, že Josef vyložil sen dobře, řekl mu: „I mně se něco zdálo. Na hlavě jsem nesl tři bílé proutěné koše. V tom nejvyšším bylo všelijaké pečivo pro faraona a ptáci mi ho z koše zobali.“ Josef odpověděl: „Tady je výklad. Tři koše jsou tři dny. Do tří dnů vám faraon sejme hlavu a pověsí vás na strom. A ptáci vám budou klovat maso z těla.“ Třetího dne slavil faraon narozeniny a vystrojil hostinu pro všechny své služebníky. Před nimi všemi si tehdy vzpomněl na vrchního číšníka i na vrchního pekaře. Vrchnímu číšníkovi vrátil jeho úřad, aby mu zase podával pohár do ruky. Vrchního pekaře ale dal oběsit, přesně jak to Josef vyložil. Vrchní číšník si však na Josefa nevzpomněl. Zapomněl na něj. Uplynuly dva celé roky a faraonovi se zdál sen. Stál u řeky a z řeky vystoupilo sedm krásných, tučných krav a páslo se na louce u břehu. Za nimi vystoupilo z řeky sedm jiných krav, ošklivých a vychrtlých, a postavily se vedle těch prvních na břehu. A ty ošklivé, vychrtlé krávy sežraly sedm krásných tučných krav. Tu se faraon probudil. Znovu usnul a zdál se mu druhý sen. Z jednoho stébla vyrostlo sedm klasů, plných a pěkných. Za nimi vyrašilo sedm klasů tenkých, spálených východním větrem. A ty tenké klasy pohltily sedm klasů plných a krásných. Tu se faraon probudil a viděl, že to byl jen sen. Ráno byl faraon celý neklidný. Poslal pro všechny egyptské věštce a mudrce a vyprávěl jim své sny, ale nikdo mu je nedokázal vyložit. Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: „Dnes si musím připomenout své provinění. Když se faraon rozhněval na své služebníky, dal mě a vrchního pekaře zavřít v domě velitele stráže. Jedné noci se nám oběma zdál sen, každému jiný a každý znamenal něco jiného.“ „Byl tam s námi jeden mladý Hebrejec, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu své sny a on každému vyložil ten jeho. A stalo se přesně tak, jak nám to vyložil: mně byl vrácen úřad a pekaře oběsili.“ Faraon hned poslal pro Josefa a rychle ho vyvedli ze žaláře. Josef se oholil, převlékl se do čistých šatů a předstoupil před faraona. „Zdál se mi sen a nikdo ho neumí vyložit,“ řekl mu faraon. „Slyšel jsem o tobě, že umíš vyložit každý sen, který ti někdo vypráví.“ „To nedokážu já, faraone,“ odpověděl Josef. „Ale Bůh vám dá dobrou odpověď.“ Faraon vyprávěl: „Zdálo se mi, že stojím na břehu řeky. Z řeky vystoupilo sedm tučných a krásných krav a páslo se na louce u břehu. Po nich vystoupilo sedm jiných krav, nemocných, strašně ošklivých a vychrtlých. Tak ošklivé krávy jsem v celém Egyptě neviděl. A ty vychrtlé a ošklivé krávy sežraly prvních sedm tučných krav.“ „Jenže i když je měly v břiše, nebylo na nich nic znát. Byly pořád stejně vyzáblé a ošklivé jako předtím. Pak jsem se probudil. Potom se mi zdálo, že z jednoho stébla vyrostlo sedm klasů, plných a pěkných. Za nimi vyrašilo sedm klasů drobných, tenkých a spálených východním větrem. A ty drobné klasy pohltily sedm pěkných klasů. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to nedokázal vysvětlit.“ „Oba vaše sny, faraone, znamenají jedno a totéž,“ řekl Josef. „Bůh vám ukázal, co se chystá udělat. Sedm krásných krav je sedm let a sedm pěkných klasů je také sedm let: je to jeden a týž sen. Sedm vychrtlých a ošklivých krav, které vystoupily po nich, je sedm let, a sedm drobných klasů spálených východním větrem, to bude sedm let hladu. To je to, co jsem vám řekl: Bůh vám ukazuje, co udělá.“ „Přichází sedm let veliké hojnosti v celém Egyptě. Po nich přijde sedm let hladu. Na všechnu hojnost se v Egyptě zapomene a hlad zemi zničí. Po hojnosti nezůstane ani stopa, protože hlad, který přijde potom, bude strašlivý. A to, že se vám sen zdál dvakrát, znamená, že Bůh to pevně rozhodl a brzy to vykoná.“ „Najděte si proto, faraone, rozvážného a moudrého muže a svěřte mu správu celého Egypta. Ustanovte po celé zemi úředníky, ať v sedmi úrodných letech vybírají pětinu egyptské úrody. Ať shromažďují všechno jídlo z dobrých let, která přijdou, ať z vašeho pověření ukládají obilí ve městech a pečlivě ho střeží. Ta zásoba pak zemi vystačí na sedm let hladu, která v Egyptě nastanou, a země hladem nezahyne.“ Ta řeč se líbila faraonovi i všem jeho služebníkům. „Najdeme snad jiného takového muže, ve kterém by byl Boží duch?“ zeptal se jich faraon. A Josefovi řekl: „Když ti Bůh tohle všechno dal poznat, není nikdo tak rozvážný a moudrý jako ty. Budeš vládnout mému domu a celý můj lid se bude řídit tvým slovem. Jen trůnem budu vyšší než ty. Od této chvíle ti svěřuji celou egyptskou zemi.“ Pak si faraon stáhl z ruky prsten a navlékl ho Josefovi na ruku. Oblékl ho do šatů z jemného plátna a pověsil mu na krk zlatý řetěz. Dal ho vozit na svém druhém voze a před vozem se volalo: „Klaňte se!“ Tak ho ustanovil nad celou egyptskou zemí. „Já jsem faraon,“ řekl Josefovi, „ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nehne rukou ani nohou.“ Dal Josefovi egyptské jméno Safenat Paneach a za ženu mu dal Asenat, dceru Potífery, kněze z Ónu. Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraonem, egyptským králem. Pak od faraona odešel a projel celou egyptskou zemi. V sedmi úrodných letech země hojně rodila. Josef v těch letech shromažďoval v Egyptě všechny potraviny a ukládal je ve městech. V každém městě uložil úrodu z okolních polí. Nashromáždil tolik obilí, že ho bylo jako písku v moři. Nakonec ho přestali počítat, bylo ho nesčetně. Než přišel první rok hladu, narodili se Josefovi dva synové. Porodila mu je Asenat, dcera Potífery z Ónu. Prvorozeného syna pojmenoval Josef Manases, protože řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno trápení a na celý otcův dům.“ Druhého syna pojmenoval Efrajim, protože řekl: „Bůh mi dal vzrůst v zemi, kde jsem trpěl.“ Sedm let hojnosti v Egyptě skončilo a začalo sedm let hladu, přesně jak Josef předpověděl. Hlad byl ve všech zemích, jen v Egyptě byl chléb. Když pak začala hladovět i celá egyptská země, lid volal k faraonovi o chléb. Faraon všem Egypťanům řekl: „Jděte za Josefem a udělejte, co vám řekne.“ Hlad se rozšířil po celém světě. Josef otevřel všechny sýpky a prodával Egypťanům obilí, protože hlad v Egyptě sílil. A ze všech zemí přicházeli lidé do Egypta k Josefovi kupovat obilí, protože hlad byl všude veliký. Když se Jákob dozvěděl, že v Egyptě je obilí, řekl synům: „Co se na sebe pořád díváte? Slyšel jsem, že v Egyptě mají obilí. Jděte tam a nakupte nám ho, abychom zůstali naživu a neumřeli.“ Deset Josefových bratrů se tedy vydalo do Egypta nakoupit obilí. Benjamína, Josefova vlastního bratra, s nimi ale Jákob neposlal. „Aby se mu něco zlého nestalo,“ řekl. A tak se Jákobovi synové přidali k ostatním, kdo putovali do Egypta pro obilí, protože i v Kanaánu byl hlad. Josef vládl nad celou zemí a prodával obilí všem lidem. Přišli tedy i jeho bratři a sklonili se před ním tváří až k zemi. Josef je uviděl a poznal je, ale choval se k nim jako k cizím a mluvil s nimi tvrdě. „Odkud jste přišli?“ „Z Kanaánu, pane. Přišli jsme nakoupit jídlo.“ Josef své bratry poznal, ale oni nepoznali jeho. Vzpomněl si na sny, které o nich kdysi měl, a řekl jim: „Jste vyzvědači. Přišli jste vyslídit, kde je naše země nechráněná.“ „Ne, pane,“ odpověděli. „Vaši služebníci přišli koupit jídlo. Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, vaši služebníci nikdy vyzvědači nebyli.“ „Není to pravda. Přišli jste vyslídit, kde je naše země nechráněná.“ „Bylo nás dvanáct bratrů, vašich služebníků, synů jednoho muže v Kanaánu. Nejmladší je teď doma s otcem a jeden už není.“ „Je to, jak jsem řekl: jste vyzvědači,“ řekl jim Josef. „Takhle vás vyzkouším. Přísahám při faraonově životě, že odsud neodejdete, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr. Pošlete jednoho z vás, ať ho přivede, a vy ostatní zůstanete ve vězení. Tak se ukáže, jestli mluvíte pravdu. A jestli ne, pak jste při faraonově životě vyzvědači.“ A dal je všechny na tři dny zavřít do vězení. Třetího dne jim Josef řekl: „Udělejte tohle a zůstanete naživu, protože já se Boha bojím. Jestli jste poctiví, ať jeden z vás zůstane spoutaný ve vězení, kde jste byli. Vy ostatní jděte a odneste obilí svým hladovějícím rodinám. Ale svého nejmladšího bratra mi přiveďte. Tak se prokáže, že mluvíte pravdu, a nezemřete.“ A oni s tím souhlasili. Bratři si mezi sebou říkali: „Opravdu jsme se provinili proti svému bratrovi. Viděli jsme, jak se trápí, když nás prosil, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás teď přišlo tohle trápení.“ „Neříkal jsem vám tenkrát: ‚Neubližujte chlapci‘?“ odpověděl jim Rúben. „Ale neposlechli jste. A teď za jeho krev platíme.“ Nevěděli, že Josef všemu rozumí, protože s nimi mluvil přes tlumočníka. Josef se od nich odvrátil a plakal. Potom se k nim zase obrátil a promluvil s nimi. Vybral z nich Šimeona a před jejich očima ho dal spoutat. Pak Josef přikázal, aby bratrům naplnili pytle obilím, každému vrátili peníze do jeho pytle a dali jim jídlo na cestu. Tak se i stalo. Bratři naložili obilí na osly a vydali se domů. Když se zastavili na noc a jeden z nich rozvázal pytel, aby dal oslovi krmení, uviděl nahoře v pytli své peníze. „Vrátili mi peníze!“ zavolal na bratry. „Jsou tady v pytli!“ Bratři zbledli a roztřeseně si říkali: „Co nám to Bůh udělal?“ Když přišli domů k otci Jákobovi do Kanaánu, vyprávěli mu všechno, co se jim stalo: „Ten muž, co vládne té zemi, s námi mluvil tvrdě a zavřel nás jako vyzvědače. Řekli jsme mu: ‚Jsme poctiví lidé, vyzvědači jsme nikdy nebyli. Bylo nás dvanáct bratrů, synů jednoho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s otcem v Kanaánu.‘“ „A ten muž, pán té země, nám řekl: ‚Podle toho poznám, že jste poctiví: jednoho z vašich bratrů tu nechte u mě, vezměte obilí pro své hladovějící rodiny a jděte. A přiveďte mi svého nejmladšího bratra. Tak poznám, že nejste vyzvědači, ale poctiví lidé. Pak vám bratra vrátím a budete smět v této zemi obchodovat.‘“ Když pak vyprazdňovali pytle, našel každý ve svém pytli uzlíček se svými penězi. Při pohledu na ně dostali strach bratři i jejich otec. Jákob jim řekl: „Berete mi děti. Josef není, Šimeon není a teď mi chcete vzít Benjamína. Všechno se to sesypalo na mě.“ „Můžeš zabít mé dva syny, jestli ti ho nepřivedu zpátky,“ řekl Rúben otci. „Svěř mi ho a já ti ho přivedu.“ „Můj syn s vámi nepůjde,“ řekl Jákob. „Jeho bratr umřel a on zůstal sám. Kdyby se mu na cestě něco zlého stalo, přivedli byste mé šediny se žalem do hrobu.“ Hlad v zemi byl dál krutý. Když snědli všechno obilí, které přivezli z Egypta, otec jim řekl: „Jděte znovu a nakupte nám trochu jídla.“ Juda mu odpověděl: „Ten muž nás důrazně varoval: ‚Neukazujte se mi na oči, jestli s vámi nebude váš bratr.‘ Jestli pošleš našeho bratra s námi, půjdeme a nakoupíme ti jídlo. Jestli ho nepošleš, nepůjdeme. Ten muž nám přece řekl: ‚Neukazujte se mi na oči, jestli s vámi nebude váš bratr.‘“ „Proč jste mi tak ublížili?“ řekl Jákob. „Proč jste tomu muži říkali, že máte ještě bratra?“ „Ten muž se nás podrobně vyptával na nás i na celou naši rodinu,“ odpověděli. „Ptal se: ‚Je váš otec ještě naživu? Máte ještě bratra?‘ A my jsme mu na to odpověděli. Jak jsme mohli vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra‘?“ Juda řekl otci: „Pošli chlapce se mnou. Vydáme se na cestu, abychom zůstali naživu a neumřeli, my i ty i naše děti. Já za něj ručím, ode mě ho požaduj. Jestli ti ho nepřivedu a nepostavím ho před tebe, ponesu tu vinu před tebou navždy. Kdybychom tolik neotáleli, mohli jsme už být dvakrát zpátky.“ „Když to jinak nejde, tak udělejte tohle,“ řekl jim otec. „Vezměte do svých nádob to nejlepší, co tahle země dává, a doneste tomu muži dar: trochu kadidla a medu, vonné koření a myrhu, datle a mandle. Vezměte s sebou dvakrát tolik peněz. A ty peníze, které vám vrátili navrch do pytlů, mu doneste zpátky. Možná to byl omyl.“ „Vezměte i svého bratra a vydejte se znovu k tomu muži. Ať Bůh dá, aby se nad vámi ten muž smiloval a propustil vám vašeho druhého bratra i Benjamína. A já? Když mám přijít o syny, ať o ně přijdu.“ Bratři tedy vzali dar, dvojí peníze i Benjamína, vydali se do Egypta a předstoupili před Josefa. Když Josef uviděl, že je s nimi Benjamín, řekl správci svého domu: „Odveď ty muže ke mně domů, nech porazit dobytče a připravit jídlo. V poledne budou jíst se mnou.“ Správce udělal, co Josef nařídil, a odvedl bratry do Josefova domu. Bratři dostali strach, když viděli, že je vedou do Josefova domu. „Přivedli nás sem kvůli těm penězům, co se nám minule vrátily do pytlů,“ říkali si. „Ten muž nás chce obvinit, vrhnout se na nás a udělat z nás otroky i s našimi osly.“ Přistoupili proto ke správci Josefova domu a ještě ve dveřích mu řekli: „Prosím, pane. Minule jsme sem přišli nakoupit jídlo. Když jsme se pak na noc zastavili a rozvázali pytle, měl každý z nás navrchu v pytli své peníze, v plné váze. Přinesli jsme je zpátky. A přinesli jsme ještě další peníze, abychom nakoupili jídlo. Nevíme, kdo nám ty peníze dal do pytlů.“ „Buďte klidní, nebojte se,“ odpověděl správce. „Váš Bůh a Bůh vašeho otce vám dal poklad do pytlů. Vaše peníze jsem dostal.“ A přivedl k nim Šimeona. Pak je správce uvedl do Josefova domu. Dal jim vodu, aby si umyli nohy, a jejich oslům dal krmení. Bratři mezitím připravili dar a čekali, až Josef v poledne přijde, protože slyšeli, že budou jíst s ním. Když Josef přišel domů, přinesli mu dar a uklonili se mu až k zemi. Zeptal se jich, jak se mají, a řekl: „Je váš starý otec, o kterém jste mluvili, zdravý? Žije ještě?“ „Váš služebník, náš otec, je zdravý a ještě žije,“ odpověděli a znovu se mu hluboce uklonili. Josef zvedl oči a uviděl svého bratra Benjamína, syna své matky. „To je váš nejmladší bratr, o kterém jste mi vyprávěli?“ zeptal se. A pak řekl: „Ať je k tobě Bůh milostivý, synu.“ Nad bratrem se mu sevřelo srdce. Josef rychle odešel a hledal, kde by se vyplakal. Vešel do svého pokoje a tam plakal. Potom si umyl tvář, vyšel ven, ovládl se a řekl: „Podávejte jídlo.“ Prostřeli zvlášť Josefovi, zvlášť bratrům a zvlášť i Egypťanům, kteří s ním jedli, protože Egypťané nesmějí jíst s Hebrejci, mají to za ohavnost. Bratři seděli naproti Josefovi podle stáří, od nejstaršího po nejmladšího, a udiveně se na sebe dívali. Ze svého stolu jim Josef posílal jídlo, ale Benjamín dostal pětkrát víc než ostatní. Hodovali a vesele s ním popíjeli. Potom Josef přikázal správci svého domu: „Naplň pytle těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a každému dej jeho peníze navrch do pytle. A můj pohár, ten stříbrný pohár, dej navrch do pytle nejmladšího, spolu s penězi za obilí.“ Správce udělal, jak mu Josef řekl. Ráno, jakmile se rozednilo, propustili bratry i s jejich osly. Sotva vyšli z města a ještě nebyli daleko, řekl Josef správci: „Rychle, pospěš za těmi muži. Až je doženeš, řekni jim: ‚Proč jste oplatili dobro zlem? Není to snad pohár, ze kterého můj pán pije a podle kterého věští? Udělali jste zle.‘“ Správce je dohonil a řekl jim ta slova. „Proč nám, pane, říkáte něco takového?“ odpověděli mu. „Něco takového by vaši služebníci nikdy neudělali. Peníze, které jsme našli navrchu v pytlích, jsme vám přece přinesli zpátky až z Kanaánu. Jak bychom mohli z domu vašeho pána ukrást stříbro nebo zlato? Ten z vašich služebníků, u koho se to najde, ať zemře, a my ostatní budeme otroky vašeho pána.“ „Dobře,“ řekl správce, „ať je to podle vašich slov. U koho se to najde, ten bude mým otrokem. Vy ostatní budete bez viny.“ Každý rychle složil svůj pytel na zem a rozvázal ho. Správce pytle prohledával, začal u nejstaršího a skončil u nejmladšího. A pohár se našel v Benjamínově pytli. Bratři si roztrhli šaty, každý znovu naložil osla a všichni se vrátili do města. Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu. Josef tam ještě byl a oni před ním padli na zem. „Co jste to udělali?“ řekl jim Josef. „Copak nevíte, že muž, jako jsem já, umí věštit?“ „Co vám máme říct, pane?“ odpověděl Juda. „Jak se můžeme hájit, čím se ospravedlnit? Bůh odhalil vinu vašich služebníků. Jsme vašimi otroky, my všichni i ten, u koho se pohár našel.“ „Něco takového neudělám,“ řekl Josef. „Jen ten, u koho se pohár našel, bude mým otrokem. Vy ostatní jděte v pokoji k otci.“ Tu k němu Juda přistoupil a řekl: „Prosím, pane, dovolte svému služebníkovi říct vám jedno slovo a nehněvejte se na něj. Vždyť jste jako sám faraon.“ „Ptal jste se nás, pane, svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘ A my jsme vám odpověděli: ‚Máme starého otce a nejmladšího bratra, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr umřel a on jediný zůstal po své matce. Otec ho miluje.‘ Vy jste nám řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho uvidím.‘“ „A my jsme vám řekli: ‚Chlapec nemůže opustit otce. Kdyby ho opustil, otec umře.‘ Ale vy jste nám řekl: ‚Jestli s vámi nepřijde váš nejmladší bratr, už se mi neukazujte na oči.‘“ „Když jsme se vrátili k vašemu služebníkovi, mému otci, vyprávěli jsme mu, co jste řekl. A když náš otec řekl: ‚Jděte znovu a nakupte nám trochu jídla,‘ odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít. Půjdeme jen tehdy, když s námi bude náš nejmladší bratr. Bez něj se tomu muži nesmíme ukázat na oči.‘“ „Tehdy nám váš služebník, můj otec, řekl: ‚Víte, že mi moje žena porodila dva syny. Jeden ode mě odešel a já jsem řekl: Jistě ho roztrhala zvěř. Dodnes jsem ho neviděl. Jestli mi vezmete i tohoto a stane se mu něco zlého, přivedete mé šediny se žalem do hrobu.‘“ „Kdybych tedy teď přišel k vašemu služebníkovi, mému otci, a chlapec by s námi nebyl, otec umře, protože jeho život je s chlapcovým životem pevně spjatý. Jakmile uvidí, že chlapec s námi není, umře. A my, vaši služebníci, přivedeme šediny našeho otce se žalem do hrobu.“ „Já, váš služebník, jsem se totiž za chlapce otci zaručil. Řekl jsem mu: ‚Jestli ti ho nepřivedu zpátky, ponesu tu vinu před tebou navždy.‘ Proto vás prosím, pane, ať váš služebník zůstane místo chlapce jako váš otrok, a chlapec ať jde s bratry domů. Jak bych se mohl vrátit k otci, kdyby chlapec nebyl se mnou? Nechci vidět neštěstí, které by na mého otce přišlo.“ Josef se už nedokázal ovládnout před všemi, kdo kolem něj stáli, a zvolal: „Pošlete všechny ven!“ A tak u něj nikdo nebyl, když se Josef dal bratrům poznat. Rozplakal se tak hlasitě, že ho slyšeli Egypťané i celý faraonův dům. „Já jsem Josef,“ řekl bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři mu nedokázali odpovědět. Byli z něj tak zděšení. „Pojďte blíž ke mně,“ řekl jim Josef. A když přistoupili, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.“ „Ale teď se netrapte a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali. Bůh mě sem poslal před vámi, abych zachraňoval životy. Hlad je v zemi už dva roky a ještě pět let se nebude orat ani sklízet. Bůh mě poslal napřed, aby váš rod na zemi nevyhynul a aby vás podivuhodně zachránil. Neposlali jste mě sem tedy vy, ale Bůh. Udělal mě faraonovým nejvyšším rádcem, pánem celého jeho domu a vládcem nad celým Egyptem.“ „Pospěšte si, jděte k mému otci a řekněte mu: ‚Tohle ti vzkazuje tvůj syn Josef: Bůh mě udělal pánem celého Egypta. Přijď ke mně a neotálej. Budeš bydlet v kraji Gošen a budeš blízko mě, ty i tvoji synové a vnuci, tvá stáda ovcí a skotu a všechno, co máš. Tam se o tebe postarám, protože hlad potrvá ještě pět let. Jinak byste upadli do bídy, ty, tvoje rodina i všechno, co máš.‘“ „Vždyť vidíte na vlastní oči, i můj bratr Benjamín to vidí, že k vám mluvím já sám. Povězte otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste tu viděli. Pospěšte si a přiveďte sem mého otce.“ Pak Josef padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal, a Benjamín plakal s ním. Políbil i ostatní bratry a nad každým z nich plakal. Teprve potom s ním bratři dokázali mluvit. Do faraonova paláce dolehla zpráva: „Přišli Josefovi bratři.“ Faraon i jeho služebníci se z toho velmi radovali. Faraon řekl Josefovi: „Vyřiď svým bratrům: ‚Udělejte tohle: naložte svá zvířata a vraťte se do Kanaánu. Vezměte svého otce i své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší, co v Egyptě je, a budete žít z hojnosti této země.‘“ „A přikaž jim: ‚Vezměte si z Egypta vozy pro své děti a ženy, přivezte otce a přijďte. Nelitujte věcí, které tam necháte, protože to nejlepší z celého Egypta bude vaše.‘“ Jákobovi synové tak udělali. Josef jim dal vozy, jak faraon přikázal, a jídlo na cestu. Každému dal dvoje šaty, ale Benjamínovi dal tři sta stříbrných a patery šaty. Otci poslal deset oslů naložených tím nejlepším, co Egypt měl, a deset oslic, které nesly obilí, chléb a jídlo pro otce na cestu. Když bratry propouštěl, řekl jim: „Cestou se nehádejte.“ Bratři odešli z Egypta a přišli do Kanaánu k otci Jákobovi. „Josef ještě žije!“ oznámili mu. „Vládne nad celým Egyptem!“ Jákob strnul, protože jim nevěřil. Když mu ale vyprávěli všechno, co jim Josef řekl, a když Jákob uviděl vozy, které poslal Josef, aby ho odvezly, znovu ožil. „To mi stačí,“ řekl Jákob. „Můj syn Josef ještě žije. Půjdu a uvidím ho, než umřu.“ --- ## About this tale Josef a jeho bratři nejsou pohádka, nýbrž biblický příběh. Vypráví o nich závěr knihy Genesis, kapitoly 37 až 50. Genesis je první kniha Bible a v Bibli kralické nese nadpis „Kniha Mojžíšova první“. Kdo a kdy příběh sepsal, v textech, z nichž vycházíme, nestojí. Naše převyprávění vychází z Bible kralické, kterou Americká biblická společnost vytiskla v New Yorku roku 1918 podle posledního kralického vydání z roku 1613. Vyprávíme kapitolu 37 a kapitoly 39 až 45. Na stránce si můžete vybrat kratší „Jemnější“ nebo delší „Původní“ verzi; obě jsme převyprávěli my. > Já jsem Josef > Žije ještě můj otec? > > Genesis 45,3, Bible kralická, 1918: Já jsem Jozef. Ještě-li jest živ otec můj? ### Co říká Bible kralická a co náš text | | Bible kralická (1918) | Naše převyprávění | | --- | --- | --- | | Josefův oděv | sukně proměnných barev | pestrobarevný plášť, v Jemnější dlouhý a s rukávy | | Kupci | madianští i izmaelitští | jen izmaelští | | Putifar | dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty | velitel stráže, v Původní i dvořan | | Otec Asenat | kníže On | kněz z města On | | Egyptské jméno | Safenat Paneach | jen v Původní | | Kapitola 38 | Juda a Támar | vynechána | | Konec | 50. kapitola, Josef umírá ve 110 letech | 45. kapitola, Jákob chce jít za synem | ### Jak to vypráví náš text Obě verze začínají Jákobem v Kanaánu a končí chvílí, kdy Jákob uslyší, že Josef žije, a řekne, že za ním půjde, dřív než umře. Jemnější verze je kratší, ale vážná místa v ní zůstávají: bratři chtějí Josefa zabít, nakonec ho hodí do suché jámy a prodají za dvacet stříbrných, otci pak pošlou Josefův plášť namočený v krvi kůzlete. Putifarova žena o Josefovi lže, že jí chtěl ublížit, a faraon dá svého pekaře pověsit. Náš text o tom mluví stručně a bez podrobností, přesto je dobré o těchto místech vědět, než začnete číst nahlas. Původní verze sleduje biblický text podrobněji. Uvádí Josefovo egyptské jméno Safenat Paneach, jmenuje Asenatina otce Potíferu a vysvětluje, proč dal Josef svým synům jména Manases a Efrajim. ### Navazující příběh a jedna nejasnost V Bibli na Josefa navazuje kniha Exodus, z níž vychází náš příběh Mojžíš. Josefa zmiňuje už první odstavec naší stránky o Mojžíšovi. Mezi oběma stránkami ale zůstává pět kapitol Genesis (46 až 50), které nevyprávíme: Jákob se s Josefem shledá v kraji Gošen, prožije v Egyptě sedmnáct let a zemře; nakonec umře i Josef. V Exodu pak v Egyptě nastoupí nový král, který Josefa neznal. Kdo Josefa koupil, není v Bibli kralické jednoznačné. Kralický text v jednom verši jmenuje madianské kupce i Izmaelity, o něco dál píše, že ho do Egypta prodali „Madianští“, a v kapitole 39, že ho Putifar koupil „od Izmaelitských“. Naše převyprávění mluví jen o izmaelských kupcích. Sources (claims checked against them on 2026-10-31): - 1918: Kniha Mojžíšova první, kteráž slove Genesis, Biblí svatá, Americká biblická společnost, New York 1918, Gn 37 a 39–45; přepis na Wikizdrojích [our source] (https://cs.wikisource.org/wiki/Bible_kralická_(1918)/Genesis) - Wikidata Q145746 (https://www.wikidata.org/wiki/Q145746) --- - Read online: https://talerie.com/cs/pohadky/josef-a-jeho-bratri-original - Characters: Jákob, Benjamín - Version: longer, more faithful retelling; the gentler retelling: https://talerie.com/cs/pohadky/josef-a-jeho-bratri.md - Also in: [English](https://talerie.com/en/tales/joseph-and-the-coat-of-many-colors-original.md), [German](https://talerie.com/de/maerchen/josef-und-seine-brueder-original.md), [French](https://talerie.com/fr/contes/joseph-et-ses-freres-original.md), [Spanish](https://talerie.com/es/cuentos/jose-el-sonador-original.md), [Portuguese](https://talerie.com/pt/contos/jose-do-egito-original.md), [Polish](https://talerie.com/pl/bajki/jozef-egipski-original.md) - Subject (Wikidata): https://www.wikidata.org/wiki/Q145746 - Source: Bible kralická (1613), vydání New York 1918 v novodobém pravopise: Genesis 37, 39–45 (https://cs.wikisource.org/wiki/Bible_kralická_(1918)/Genesis) - Public-domain basis: Talerie contemporary retelling (CC0 2026), based on: Bible kralická (1613), vydání New York 1918 v novodobém pravopise: Genesis 37, 39–45 — EU anonymous-work rule, translation of the Unity of the Brethren published 1613, edition in modern spelling published anonymously 1918 (+70 passed) - License: CC0-1.0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/)