# O tom, kdo se chtěl naučit bát _Retold by Talerie (talerie.com) from Kinder- und Hausmärchen, after Brothers Grimm_ · 16 min read · ages 8+ Hloupý mladší syn, který chce poznat, co to je bát se, přečká bez strachu noc pod šibenicí i tři noci v zakletém zámku, a tím ho vysvobodí a dostane zlato i královu dceru. Teprve když na něj žena v noci vylije vědro studené vody s hrouzky a kolem něj se mrskají rybky, mladý král vykřikne, že už ví, co to je bát se. --- Byl jednou jeden otec a ten měl dva syny. Starší byl chytrý a rozumný a uměl si poradit s čímkoli, mladší byl hloupý, nic nechápal a nic se nenaučil. Když ho lidé viděli, říkali: „S tím si otec ještě užije!“ Kdykoli bylo něco potřeba udělat, musel to zařídit starší. Jenže když ho otec pro něco poslal pozdě večer nebo dokonce v noci a cesta vedla přes hřbitov nebo jiné strašidelné místo, odpovídal: „Ach, tatínku, tam ne, já se bojím!“ Bál se totiž doopravdy. Nebo když se večer u ohně vyprávěly příběhy, při kterých člověku naskakuje husí kůže, říkali posluchači občas: „Brr, mně z toho běhá mráz po zádech!“ Mladší syn seděl v koutě, poslouchal a nechápal, co tím myslí. „Pořád říkají, že se bojí a že jim běhá mráz po zádech,“ pomyslel si. „Mně žádný mráz po zádech neběhá. To bude zase nějaké umění, kterému taky nerozumím.“ Jednou mu otec řekl: „Poslyš, ty tam v koutě, už jsi velký a silný, musíš se taky něčemu naučit, čím by sis vydělal na chleba. Vidíš, jak se tvůj bratr snaží, ale s tebou je to marná práce.“ „Ale tatínku,“ odpověděl chlapec, „já se rád něco naučím. Kdyby to šlo, nejradši bych se naučil bát. O tom totiž nevím vůbec nic.“ Starší bratr se tomu zasmál a pomyslel si: „Pánbůh s námi, to je ale hlupák! Z toho celý život nic nebude. Ohýbej mě, mámo, dokud jsem proutek, jenže tenhle proutek už dávno ztvrdl.“ Otec si povzdechl a řekl: „Bát se, to se naučíš, ale na chleba si tím nevyděláš.“ Brzy nato k nim zašel kostelník. Otec si mu postěžoval, že mladší syn je ke všemu nešikovný, nic neumí a nic se nenaučí. „Představte si, když jsem se ho ptal, čím se chce živit, řekl, že by se chtěl naučit bát.“ „Jestli je to všechno,“ odpověděl kostelník, „to se může naučit u mě. Pošlete mi ho, já už ho srovnám.“ Otci se to zamlouvalo, protože si pomyslel: „Aspoň ho trochu vycepuje.“ Kostelník si tedy chlapce vzal k sobě a dal ho zvonit. Po několika dnech ho kostelník o půlnoci vzbudil a poslal ho na kostelní věž zvonit. „Však ty se bát naučíš,“ pomyslel si a potají se vydal napřed. Když byl chlapec nahoře a otočil se, aby se chopil provazu od zvonu, uviděl na schodech naproti oknu zvonice stát bílou postavu. „Kdo je tam?“ zavolal, ale postava neodpovídala a ani se nepohnula. „Odpověz,“ zavolal chlapec, „nebo se kliď! V noci tu nemáš co dělat.“ Kostelník ale stál dál bez hnutí, aby si chlapec myslel, že je to strašidlo. Tu chlapec zavolal podruhé: „Co tu chceš? Mluv, jestli jsi poctivý chlap, nebo tě shodím ze schodů!“ „Tak zle to nemyslí,“ pomyslel si kostelník, nevydal ani hlásku a stál, jako by byl z kamene. Chlapec na něj zavolal potřetí, a když ani to nepomohlo, rozběhl se a strčil strašidlo ze schodů. Strašidlo se skutálelo o deset schodů níž a zůstalo ležet v koutě. Potom chlapec odzvonil, vrátil se domů, beze slova si lehl do postele a spal dál. Kostelnice čekala a čekala, ale muž se pořád nevracel. Nakonec dostala strach, vzbudila chlapce a zeptala se: „Nevíš, kde je můj muž? Šel na věž před tebou.“ „Nevím, paní,“ odpověděl chlapec. „Ale na schodech naproti oknu zvonice někdo stál, a protože neodpovídal a nechtěl odejít, myslel jsem si, že je to nějaký darebák, a strčil jsem ho ze schodů. Jděte se tam podívat, jestli to byl on. Bylo by mi to líto.“ Kostelnice tam běžela a našla muže, jak leží v koutě a naříká. Měl zlomenou nohu. Snesla ho dolů a pak s velkým nářkem pospíchala k chlapcovu otci. „Váš kluk nadělal pěknou pohromu,“ volala. „Shodil mého muže ze schodů, až si zlomil nohu! Odveďte si toho darebu z našeho domu!“ Otec se lekl, přiběhl a chlapcovi vyhuboval. „Co to vyvádíš za bezbožné kousky? To ti musel našeptat sám čert!“ „Tatínku,“ odpověděl chlapec, „jen mě poslechni, já za nic nemůžu. Stál tam v noci jako někdo, kdo nemá nic dobrého za lubem. Nevěděl jsem, kdo to je, a třikrát jsem ho vyzval, ať promluví, nebo odejde.“ „Ach,“ řekl otec, „s tebou mám jen samé trápení. Jdi mi z očí, už tě nechci vidět.“ „Dobře, tatínku, moc rád. Počkej jen, až se rozední. Pak půjdu do světa a naučím se bát. Aspoň budu umět něco, co mě uživí.“ „Uč se, co chceš,“ řekl otec, „mně je to všechno jedno. Tady máš padesát tolarů, jdi s nimi do širého světa a nikomu neříkej, odkud jsi a kdo je tvůj otec, protože se za tebe musím stydět.“ „Ano, tatínku, jak chceš. Jestli nic víc nežádáš, to si snadno zapamatuju.“ Když se rozednilo, strčil chlapec padesát tolarů do kapsy, vyšel na hlavní cestu a pořád si pro sebe opakoval: „Kdybych se tak uměl bát! Kdybych se tak uměl bát!“ Vtom ho dohonil nějaký muž a zaslechl, co si chlapec povídá. Když kus cesty ušli a bylo vidět šibenici, řekl mu: „Vidíš tamten strom? Houpe se na něm sedm chlapíků na provaze a učí se létat. Sedni si pod něj a počkej, až přijde noc. Však ty se bát naučíš.“ „Jestli nic víc není potřeba,“ odpověděl chlapec, „to je snadné. A jestli se tak rychle naučím bát, dostanete mých padesát tolarů. Jen za mnou zítra ráno přijďte.“ Chlapec šel k šibenici, sedl si pod ni a čekal, až přijde večer. Protože mu byla zima, rozdělal si oheň. Kolem půlnoci se ale zvedl tak studený vítr, že se nemohl zahřát ani u ohně. A když vítr rozhoupal oběšence, až do sebe naráželi, chlapec si pomyslel: „Já mrznu tady dole u ohně, a jak teprve musí mrznout a třást se ti nahoře!“ Bylo mu jich líto, a tak opřel o šibenici žebřík, vylezl nahoru, odvázal jednoho po druhém a všech sedm snesl dolů. Pak prohrábl oheň, rozfoukal ho a posadil je kolem dokola, aby se ohřáli. Oni tam ale seděli bez hnutí a od ohně jim chytly šaty. „Dejte si pozor,“ řekl chlapec, „nebo vás zase pověsím nahoru.“ Mrtví ale neslyšeli, mlčeli a nechávali své hadry hořet dál. Chlapec se rozzlobil: „Když si nechcete dát pozor, nemůžu vám pomoct. S vámi shořet nechci.“ A jednoho po druhém je zase pověsil nahoru. Potom si sedl k ohni a usnul. Druhý den ráno přišel ten muž, že si vezme padesát tolarů, a zeptal se: „Tak co, víš už, co to je bát se?“ „Ne,“ odpověděl chlapec, „jak bych to mohl vědět? Ti nahoře ani pusu neotevřeli a byli tak hloupí, že nechali hořet těch pár starých hadrů, co mají na sobě.“ Muž viděl, že si dnes padesát tolarů neodnese, a odešel se slovy: „Takového jsem ještě nepotkal.“ Chlapec šel taky svou cestou a zase si začal pro sebe mumlat: „Kdybych se tak uměl bát! Kdybych se tak uměl bát!“ Slyšel to forman, který šel za ním, a zeptal se: „Kdo jsi?“ „Nevím,“ odpověděl chlapec. „Odkud jsi?“ „Nevím.“ „Kdo je tvůj otec?“ „To nesmím říct.“ „Co si to pořád bručíš pod vousy?“ „Inu,“ odpověděl chlapec, „chtěl bych se naučit bát, ale nikdo mě to nemůže naučit.“ „Nech těch hloupých řečí,“ řekl forman. „Pojď se mnou, uvidím, jestli ti někde najdu místo.“ Chlapec šel s formanem a večer došli do hospody, kde chtěli přenocovat. Hned ve dveřích chlapec znovu nahlas řekl: „Kdybych se tak uměl bát! Kdybych se tak uměl bát!“ Hostinský to slyšel, zasmál se a řekl: „Jestli po tom tolik toužíš, tady by se k tomu příležitost našla.“ „Ale mlč!“ okřikla ho hostinská. „Už nejeden zvědavec tam přišel o život. Byla by věčná škoda těch hezkých očí, kdyby už nikdy neuviděly denní světlo.“ Chlapec ale řekl: „I kdyby to bylo sebetěžší, já se to naučit chci. Proto jsem přece šel do světa.“ Nedal hostinskému pokoj, dokud mu hostinský nepověděl, že nedaleko odtud stojí zakletý zámek. Tam by se člověk mohl naučit bát, kdyby v něm vydržel bdít tři noci. Kdo se odváží, tomu král slíbil za ženu svou dceru, a to je nejkrásnější dívka, jakou kdy slunce vidělo. V zámku jsou také ukryté veliké poklady a hlídají je zlí duchové. Ty poklady by se pak uvolnily a i z chudáka by udělaly boháče. Mnozí už do zámku vešli, ale ven zatím nevyšel nikdo. Druhý den ráno šel chlapec za králem a řekl: „Pane králi, jestli dovolíte, rád bych tři noci bděl v zakletém zámku.“ Král si ho prohlédl, a protože se mu chlapec líbil, řekl: „Smíš si říct o tři věci, které si vezmeš s sebou do zámku, ale musí to být věci neživé.“ „Tak prosím o oheň, soustruh a řezbářský ponk se svěrákem a nožem,“ odpověděl chlapec. Král mu to všechno dal ještě za světla odnést do zámku. Když se začalo stmívat, šel chlapec nahoru, rozdělal si v jedné komnatě jasný oheň, postavil vedle něj ponk s nožem a sedl si na soustruh. „Kdybych se tak uměl bát!“ řekl. „Ale ani tady se to nenaučím.“ K půlnoci chtěl oheň trochu rozdmýchat. Jak tak do něj foukal, ozvalo se najednou z kouta: „Mňau, mňau, ta zima, ta zima!“ „Vy blázni,“ zavolal chlapec, „co tak křičíte? Jestli je vám zima, pojďte si sednout k ohni a ohřejte se.“ Sotva to dořekl, vyskočily z kouta jedním mohutným skokem dvě velké černé kočky, sedly si mu z obou stran a divoce na něj upíraly ohnivé oči. Za chvilku, když se ohřály, řekly: „Kamaráde, nezahrajeme si karty?“ „Proč ne?“ odpověděl chlapec. „Ale napřed mi ukažte tlapky.“ Kočky vystrčily drápy. „Jé,“ řekl chlapec, „to máte ale dlouhé nehty! Počkejte, ty vám musím nejdřív ostříhat.“ Popadl je za krk, zvedl je na ponk a sevřel jim tlapky ve svěráku. „Podíval jsem se vám na prsty,“ řekl, „a chuť na karty mě přešla.“ Pak je ubil a hodil je ven do vody. Když byl s oběma hotov a chtěl si zase sednout k ohni, vylezly ze všech koutů černé kočky a černí psi na žhavých řetězech. Bylo jich čím dál víc, až chlapec neměl kam ustoupit. Strašlivě ječeli, skákali mu do ohně, rozhrabovali ho a chtěli ho uhasit. Chvíli se na to klidně díval, ale když už toho bylo moc, popadl řezbářský nůž, zavolal: „Pryč s vámi, vy holoto!“ a pustil se do nich. Část utekla, ostatní ubil a hodil ven do rybníka. Když se vrátil, rozfoukal z jisker nový oheň a ohříval se. Jak tak seděl, začaly se mu klížit oči a přepadla ho ospalost. Rozhlédl se a uviděl v koutě velikou postel. „To mi přijde vhod,“ řekl a lehl si do ní. Jenže sotva zavřel oči, postel se sama od sebe rozjela a projížděla celým zámkem. „Jen tak dál,“ řekl chlapec, „a ještě rychleji!“ Postel se hnala, jako by ji táhlo šest koní, přes prahy a po schodech nahoru a dolů. Najednou hop, hop, a převrátila se vzhůru nohama, takže na něm ležela jako hora. Chlapec ale vyhodil přikrývky a polštáře do vzduchu, vylezl ven a řekl: „Teď ať si jezdí, kdo má chuť.“ Lehl si k ohni a spal, dokud se nerozednilo. Ráno přišel král, a když ho uviděl ležet na zemi, myslel si, že je mrtvý a že ho zabila strašidla. „Škoda tak pěkného mladíka,“ řekl. Chlapec to uslyšel, posadil se a řekl: „Tak daleko to ještě není!“ Král se divil, ale měl radost a ptal se, jak se mu vedlo. „Docela dobře,“ odpověděl chlapec. „Jedna noc je za mnou, a ty dvě další přejdou taky.“ Když přišel do hospody, hostinský vykulil oči. „To jsem nečekal,“ řekl, „že tě ještě uvidím živého. Tak co, naučil ses už, co to je bát se?“ „Ne,“ odpověděl chlapec, „všechno je marné. Kdyby mi to aspoň někdo uměl říct!“ Druhou noc šel zase nahoru do starého zámku, sedl si k ohni na lavici a spustil svou starou písničku: „Kdybych se tak uměl bát!“ Když se blížila půlnoc, ozval se hluk a rachot, nejdřív tiše, pak čím dál silněji. Potom bylo chvíli ticho a nakonec s hlasitým křikem spadla komínem půlka člověka, přímo k chlapcovým nohám. „Hej!“ zavolal chlapec. „K tomu patří ještě druhá půlka, tohle je málo.“ Hluk se spustil nanovo, něco hřmotilo a vylo a spadla i druhá půlka. „Počkej,“ řekl chlapec, „napřed ti trochu rozdmýchám oheň.“ Když to udělal a znovu se rozhlédl, obě půlky se mezitím spojily a na jeho místě seděl ošklivý chlap. „Tak to jsme se nedomluvili,“ řekl chlapec. „Lavice je moje.“ Chlap chtěl chlapce odstrčit, ale ten si to nenechal líbit, silou ho odsunul a sedl si zpátky na své místo. Potom začali komínem padat další chlapi, jeden za druhým. Přinesli devět lidských hnátů a dvě lebky, postavili kuželky a začali hrát. Chlapci se zachtělo hrát taky. „Poslyšte, můžu si zahrát s vámi?“ zeptal se. „Můžeš, jestli máš peníze.“ „Peněz mám dost,“ odpověděl chlapec, „ale vaše koule nejsou pořádně kulaté.“ Vzal lebky, upnul je do soustruhu a osoustružil je dokulata. „Tak, teď se budou líp kutálet,“ řekl. „Hej hola, to bude veselo!“ Hrál s nimi a prohrál pár krejcarů, ale když odbila dvanáctá, všechno mu zmizelo před očima. Lehl si a klidně usnul. Druhý den ráno se přišel král podívat, jak to dopadlo. „Jak se ti vedlo tentokrát?“ zeptal se. „Hrál jsem kuželky,“ odpověděl chlapec, „a prohrál pár krejcarů.“ „A nebál ses?“ „Ale kdepak, náramně jsem se bavil. Kdybych se tak uměl bát!“ Třetí noc si sedl zase na svou lavici a celý mrzutý řekl: „Kdybych se tak uměl bát!“ Pozdě večer vešlo šest velkých chlapů a nesli rakev. „Haha,“ řekl chlapec, „to bude jistě můj bratránek, co umřel teprve před pár dny.“ Kývl prstem a zavolal: „Pojď sem, bratránku, pojď!“ Když chlapi postavili rakev na zem, přistoupil k ní chlapec a sundal víko. Ležel v ní mrtvý muž. Chlapec mu sáhl na tvář, ale byla studená jako led. „Počkej,“ řekl, „trochu tě zahřeju.“ Šel k ohni, ohřál si ruku a položil mu ji na tvář, ale mrtvý zůstal studený. Vytáhl tedy mrtvého z rakve, sedl si s ním k ohni, položil si ho na klín a třel mu paže, aby se mu krev zase rozproudila. Když nepomohlo ani to, napadlo ho: „Když spolu leží dva v posteli, zahřejí jeden druhého.“ Odnesl ho do postele, přikryl ho a lehl si vedle něj. Za chvilku se i mrtvý zahřál a začal se hýbat. „Vidíš, bratránku,“ řekl chlapec, „a nezahřál jsem tě snad?“ Mrtvý se ale zvedl a vykřikl: „Teď tě uškrtím!“ „Cože?“ řekl chlapec. „Takhle mi děkuješ? Hned půjdeš zpátky do rakve!“ Zvedl ho, hodil ho dovnitř a přiklopil víko. Vtom přišlo zase těch šest chlapů a rakev odnesli. „Bát se pořád neumím,“ řekl chlapec. „Tady se to nenaučím, ani kdybych tu byl do smrti.“ Tu vešel muž větší než všichni ostatní a strašlivý na pohled. Byl ale starý a měl dlouhý bílý vous. „Ty skrčku,“ zavolal, „brzy se naučíš, co to je bát se, protože umřeš!“ „Ne tak zhurta,“ odpověděl chlapec. „Jestli mám umřít, musím u toho taky být.“ „Však já si tě podám!“ „Pomalu, pomalu, jen se tak nevytahuj. Jsem stejně silný jako ty, a možná ještě silnější.“ „To se uvidí,“ řekl stařec. „Jestli jsi silnější než já, pustím tě. Pojď, zkusíme to.“ Vedl ho temnými chodbami ke kovářské výhni, vzal sekeru a jedinou ranou zarazil kovadlinu do země. „To dokážu ještě líp,“ řekl chlapec a šel k druhé kovadlině. Stařec si stoupl vedle a díval se, bílý vous mu visel až dolů. Chlapec popadl sekeru, jednou ranou kovadlinu rozštípl a starcův vous do ní přiskřípl. „Teď tě mám,“ řekl. „Teď umřeš ty.“ Pak vzal železnou tyč a bil starce tak dlouho, až stařec naříkal a prosil, ať přestane, že mu dá veliké bohatství. Chlapec vytáhl sekeru a pustil ho. Stařec ho dovedl zpátky do zámku a ukázal mu ve sklepě tři truhly plné zlata. „Jedna patří chudým,“ řekl, „druhá králi a třetí tobě.“ Vtom odbila dvanáctá a stařec zmizel, takže chlapec zůstal stát potmě. „Však já si nějak poradím,“ řekl, tápal kolem sebe, až našel cestu do komnaty, a tam u svého ohně usnul. Druhý den ráno přišel král a řekl: „Tak teď už jistě víš, co to je bát se.“ „Ne,“ odpověděl chlapec. „Co to jen je? Byl tu můj mrtvý bratránek a přišel nějaký vousatý chlap, ten mi tam dole ukázal spoustu peněz, ale co to je bát se, mi nikdo neřekl.“ Král řekl: „Vysvobodil jsi zámek a dostaneš mou dceru za ženu.“ „To je všechno moc pěkné,“ odpověděl chlapec, „ale pořád nevím, co to je bát se.“ Pak vynesli zlato ze sklepa a slavila se svatba. Jenže mladý král, ať měl svou ženu sebevíc rád a ať byl sebešťastnější, pořád opakoval: „Kdybych se tak uměl bát! Kdybych se tak uměl bát!“ Nakonec to jeho ženu začalo zlobit. Její komorná řekla: „Já to zařídím, paní královno. Však on se bát naučí.“ Šla k potoku, který tekl zahradou, a dala si načerpat celé vědro vody i s hrouzky. V noci, když mladý král spal, stáhla mu žena přikrývku a vylila na něj vědro studené vody i s hrouzky, až se kolem něj mrskaly malé rybky. Mladý král se probudil a vykřikl: „Ach, to mě mrazí, to mě mrazí, milá ženo! Ano, teď už vím, co to je bát se!“ --- - Read online: https://talerie.com/cs/pohadky/o-tom-kdo-se-chtel-naucit-bat-original - Version: longer, more faithful retelling; the gentler retelling: https://talerie.com/cs/pohadky/o-tom-kdo-se-chtel-naucit-bat.md - Also in: [English](https://talerie.com/en/tales/the-youth-who-went-forth-to-learn-what-fear-was-original.md), [German](https://talerie.com/de/maerchen/von-einem-der-auszog-das-fuerchten-zu-lernen-original.md), [French](https://talerie.com/fr/contes/histoire-de-celui-qui-s-en-alla-apprendre-la-peur-original.md), [Spanish](https://talerie.com/es/cuentos/juan-sin-miedo-original.md), [Polish](https://talerie.com/pl/bajki/o-tym-ktory-wyruszyl-by-nauczyc-sie-bac-original.md) - Author's country: Germany (https://talerie.com/cs/pohadky/zeme/nemecko) - Wikidata: https://www.wikidata.org/wiki/Q694844 - Tale type: ATU 326 (per Wikidata) - Source: Kinder- und Hausmärchen, 7. Auflage (1857) (https://de.wikisource.org/wiki/Mährchen_von_einem,_der_auszog_das_Fürchten_zu_lernen_(1857)) - Public-domain basis: Talerie contemporary retelling (CC0 2026), based on: Kinder- und Hausmärchen, 7. Auflage (1857) — original: author died 1863 (+70 passed) - License: CC0-1.0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/)