# Vlk a sedm kůzlátek _Bratři Grimmové_ · 5 min read · ages 4-9 Stará koza varuje svých sedm kůzlátek před vlkem, který se lstí dostane dovnitř a spolkne šest z nich, zatímco nejmladší se ukryje v hodinách. Matka najde vlka spícího na louce, vysvobodí své děti z jeho útrob, naplní mu břicho kameny a vlk se poté při pokusu napít u studny utopí. --- Za dávných časů žila stará koza a měla sedm malých kůzlátek. Milovala je tak, jak jen matka může milovat své děti. Jednoho dne se chystala do lesa, aby si nasbírala potravu. Svolala si všech sedm kůzlátek k sobě a řekla jim: „Milá kůzlátka, jdu ven do lesa. Dejte si pozor na vlka. Kdyby se sem dostal, ublížil by vám. Ten darebák se často přestrojuje, ale podle jeho hrubého hlasu a černých tlapek ho vždycky poznáte.“ Kůzlátka odpověděla: „Milá maminko, budeme dávat pozor, jen si jdi bez starosti.“ Stará koza spokojeně zamečela a vydala se na cestu. Netrvalo dlouho a někdo zaklepal na dveře a zavolal: „Otevřete, milá kůzlátka, vaše maminka je tu a každému z vás něco přinesla.“ Kůzlátka ale hned poznala hrubý hlas a zvolala: „Neotevřeme! Naše maminka má jemný a milý hlas. Tvůj hlas je hrubý, ty jsi vlk!“ Vlk tedy zašel za obchodníkem a koupil si velký kus křídy. Sežral ji a hlas mu zjemněl. Pak se vrátil, zaklepal a zavolal stejná slova. Přitom si ale položil černou tlapu na okenní parapet. Kůzlátka si toho všimla a vykřikla: „Neotevřeme! Naše maminka nemá černou nohu. Ty jsi vlk!“ Vlk běžel k pekaři a řekl mu: „Potři mi tlapu těstem.“ Pekař to udělal, a vlk pak běžel dál k mlynáři a řekl: „Posyp mi tlapu bílou moukou.“ Mlynář tušil, že vlk chystá něco zlého, a nechtěl to udělat. Ale vlk mu výhružně pravil: „Jestli to neuděláš, špatně s tebou dopadne.“ Mlynář dostal strach a udělal, co vlk chtěl. Vlk šel potřetí ke dveřím, zaklepal a zavolal jemným hlasem: „Otevřete, milá kůzlátka, maminka se vrátila a přinesla vám z lesa dárky.“ Kůzlátka volala: „Nejdřív nám ukaž tlapu, ať víme, že jsi to opravdu ty.“ Vlk položil na okno bílou tlapu, a protože teď vypadala jako tlapka jejich maminky, kůzlátka mu uvěřila a otevřela dveře. Ale ten, kdo vešel, byl vlk. Kůzlátka se vyděsila a snažila se schovat. Jedno vlezlo pod stůl, druhé pod peřinu, třetí do kamen, čtvrté do kuchyně, páté do skříně, šesté pod umyvadlo, sedmé, to nejmladší, se schovalo do bedny nástěnných hodin. Vlk je ale jedno po druhém našel a bez dlouhého váhání spolkl. Jen to nejmladší v hodinové bedně přehlédl. Když měl vlk břicho plné, vyklouzl ven, natáhl se na zelené louce pod stromem a brzy tvrdě usnul. Netrvalo dlouho a stará koza se vrátila z lesa. Co to jen musela spatřit! Dveře dokořán, stůl a židle převrácené, umyvadlo rozbité, peřina a polštáře stržené z postele. Hledala svá kůzlátka, ale žádné z nich nenašla. Volala jméno za jménem, nikdo neodpovídal. Teprve když zavolala to nejmladší, uslyšela tenký hlásek: „Milá maminko, jsem tady, v hodinách.“ Vytáhla ho ven a malé kůzlátko jí vyprávělo, jak přišel vlk a snědl všechny ostatní. Dovedete si představit, jak hořce stará koza plakala. Ve svém žalu nakonec vyšla ven a nejmladší kůzlátko běželo s ní. Když přišly na louku, ležel tam vlk pod stromem a chrápal tak hlasitě, že se třásly větve. Koza si ho prohlédla ze všech stran a všimla si, že se mu v napjatém břiše něco hýbe a vrtí. „Ach,“ pomyslela si, „copak by má ubohá kůzlátka mohla být ještě naživu?“ Poslala tedy kůzlátko domů pro nůžky, jehlu a nit. Opatrně spícímu vlkovi rozstřihla bříško, a sotva udělala první střih, vystrčilo jedno kůzlátko hlavu ven. Stříhala dál a jedno po druhém vyskákala ven všechna, celá a zdravá, protože je vlk ve své hltavosti spolkl vcelku a nijak jim neublížil. To byla radost! Objímala svou maminku a poskakovala štěstím. Stará koza ale řekla: „Teď běžte a najděte těžké kameny. Ty vlkovi vložíme do břicha, dokud ještě spí.“ Sedm kůzlátek rychle přineslo kameny a napěchovalo jich do vlka, kolik se jen vešlo. Pak matka bříško rychle zašila, aniž by se vlk ve spánku čehokoli všiml. Když se vlk konečně probudil, vstal, a protože mu kameny v břiše dělaly velkou žízeň, chtěl jít ke studni napít se. Ale při každém kroku kameny v jeho břiše o sebe narážely a rachotily. Vlk udiveně zvolal: „Co to ve mně rachotí, co to ve mně hrká? Myslel jsem, že šest kůzlátek v břiše mám, a je v něm jenom kamení, kdopak ví, jak a kam.“ Když došel ke studni a naklonil se nad vodu, aby se napil, stáhly ho těžké kameny s sebou dolů a vlk se ve vodě utopil. Když to sedm kůzlátek uvidělo, přiběhlo blíž a radostně volalo: „Vlk je mrtvý! Vlk je mrtvý!“ A se svou maminkou pak všechna plná štěstí tančila kolem studny. --- - Read online: https://talerie.com/cs/pohadky/vlk-a-sedm-kuzlatek - Source: Kinder- und Hausmärchen, 7. Auflage (1857) (https://de.wikisource.org/wiki/Der_Wolf_und_die_sieben_jungen_Geislein_(1857)) - Public-domain basis: Talerie contemporary retelling (CC0 2026), based on: Kinder- und Hausmärchen, 7. Auflage (1857) — original: author died 1859/1863 (+70 passed) - License: CC0-1.0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/)