E. T. A. Hoffmann

E. T. A. Hoffmann (1776–1822) dělal čtyři věci naráz a živila ho ta nejméně nápadná z nich: byl pruský soudce. Vedle toho skládal hudbu, kreslil karikatury a psal o hudbě, a příběhy, kvůli kterým se čte dnes, vznikaly po nocích. Platí za nejvlivnějšího německy píšícího vypravěče mezi Goethem a Kafkou.

Narodil se v Královci jako Ernst Theodor Wilhelm a třetí jméno si sám vyměnil za Amadeus, z úcty k Mozartovi. Od roku 1814 až do smrti zasedal u berlínského komorního soudu, nejvyšší pruské soudní stolice. Skladatelem byl doopravdy: jeho operu Undine uvedl Berlín roku 1816. A jako hudební kritik znamenal pro německý romantismus tolik co Robert Schumann, jeho esej o Beethovenově Páté symfonii z roku 1810 stojí na počátku toho, jak se o hudbě začalo psát romanticky.

Louskáčka a myšího krále vydal v Berlíně roku 1816 a o tři roky později jej zařadil do Serapionových bratří. Napsal ho pro děti svého přítele Julia Eduarda Hitziga a vepsal je do něj: z Friedricha a Clary se stali Fritz a Marie, ze starší Eugenie sestra Luise. K baletu, který z toho vyrostl, vede cesta oklikou. Čajkovskij roku 1892 nevycházel z Hoffmanna přímo, ale z francouzské úpravy Alexandra Dumase staršího z roku 1844.