Bratři Grimmové

Jacob (1785–1863) a Wilhelm (1786–1859) Grimmové byli především jazykovědci a knihovníci. Pohádky sbírali jako doklad o starém německém jazyce, ne jako čtení pro děti, a teprve když se ukázalo, že je čtou hlavně děti, začal Wilhelm texty vydání od vydání zjemňovat.

První díl Kinder- und Hausmärchen vyšel roku 1812 s šestaosmdesáti pohádkami, druhý o dva roky později se sedmdesáti dalšími, a poslední vydání za jejich života mělo roku 1857 dvě stě jedenáct kusů.

Představa, že chodili po vsích a zapisovali od sedláků, je hezká a není pravdivá. Většinu příběhů slyšeli od vzdělaných známých ve svém okolí, často z rodin francouzských hugenotů. Jeníčka a Mařenku vyprávěla Dortchen Wildová, kterou si Wilhelm později vzal, Šípkovou Růženku Marie Hassenpflugová.

Celý zbytek života věnovali německému slovníku, kde ke každému slovu psali jeho dějiny. Nedokončili ho. Roku 1837 přišli o místa v Göttingenu, protože se s dalšími pěti profesory ohradili proti tomu, že nový král zrušil ústavu.