Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben (1811–1870) byl historik, archivář a básník českého národního obrození, autor Kytice. Sbíral lidové písně a pohádky a spolu s Boženou Němcovou dal české pohádce její novodobou podobu.

Narodil se 7. listopadu 1811 v Miletíně v rodině ševce a sadaře, matka pocházela z rodiny místního učitele. Jako dítě byl slabý a trpěl vadou řeči, zato byl velmi hudebně nadaný. Na gymnáziu v Hradci Králové se živil tím, že dával hodiny klavíru. V Praze vystudoval filozofii a v letech 1833 až 1837 práva. Seznámil se tu s Karlem Hynkem Máchou a s historikem Františkem Palackým, který mu zadával placené historické práce a jehož názory ho trvale ovlivnily.

Po studiích pracoval nejprve bez platu u soudu, potom jako aktuár Královské české společnosti nauk a od roku 1843 sbíral pro české stavy listiny ve venkovských archivech. V roce 1846 nastoupil do Českého muzea, roku 1850 se stal jeho sekretářem a o rok později archivářem města Prahy. Překládal zákony do češtiny a pomáhal vytvořit českou právnickou terminologii. Vydával staré české texty, mimo jiné první kritické vydání českých spisů Jana Husa.

Lidové písně sbíral jen v Čechách, ne na Moravě. Vyšly ve třech svazcích Písní národních v Čechách (1842 až 1845) a v roce 1864 v rozšířeném vydání Prostonárodní české písně a říkadla. Srovnával různé podoby téže písně a hledal tu, kterou pokládal za nejstarší, protože věřil, že se v lidovém podání skrývají zbytky starého slovanského mýtu. Z lidových pověstí vyrostla i jeho jediná sbírka básní, Kytice z pověstí národních (1853), dodnes nejznámější kniha české poezie.

Pohádky otiskoval od roku 1844 v almanaších a sbornících. Lidové příběhy převyprávěl tak, aby se co nejvíc přiblížily tvaru, který pokládal za původní. Pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký složil ze dvou lidových vyprávění, z nichž jedno pocházelo z okolí Žebráku. Poprvé vyšla v roce 1855 v almanachu Perly české a v roce 1865 ji zařadil do knihy Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, slovanské čítanky, kterou sestavil.

Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze, ve svém domě v Michalské ulici na Starém Městě. Pochován byl na Malostranském hřbitově a v roce 1908 byly jeho ostatky přeneseny na Olšanské hřbitovy.