Jak pejsek a kočička pekli dort

Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny. Děti od sousedů to věděly a chtěly jim udělat nějakou radost. Dlouho přemýšlely, co by jim daly, až jedno z nich řeklo: „Víte co? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!“

Jak řekly, tak udělaly. Vzaly formičku a uplácaly z písku krásný dort. Navrch položily pět bílých kamínků jako mandle a dort vypadal úplně jako pravý.

Donesly ho pejskovi a kočičce. „Tady máte dort k svátku a k narozeninám,“ řekly. „Je moc dobrý a můžete si ho sníst celý.“

Pejsek s kočičkou si dort vzali, dělali nad ním ňam, ňam, ňam a tvářili se, jako by ho jedli. „Ten je dobrý, ten se vám povedl! Děkujeme, děti, takový dort jsme ještě nikdy nejedli.“

Děti měly radost a šly domů.

„Škoda, že pejsci a kočičky písek nejedí,“ řekl pejsek, když odešly. „Takový krásný dort, ten bych si dal. Víš, že jsem z něj dostal hroznou chuť na pořádný dort? Ale na opravdový, to ti povídám!“

„Já taky,“ řekla kočička. „Když já mám zítra narozeniny a ty svátek, mohli bychom si nějaký dort upéct sami. Jenže já nevím, jak se takový pravý dort dělá.“

„To nic není,“ řekl pejsek. „To je lehké, to já vím. Do pravého dortu se dá všechno, co je nejlepší, všechno, co nejradši jíš, a pak je ten dort taky nejlepší. Když tam dáš pět nejlepších jídel, je pětkrát dobrý. Když jich tam dáš deset, je desetkrát dobrý. A my jich tam dáme sto a budeme mít dort stokrát dobrý!“

„To je pravda,“ řekla kočička. „Upečeme si ten nejlepší dort na světě.“

Pejsek a kočička si uvázali zástěry a pustili se do díla. Vzali mouku, mléko a vajíčko a všechno to smíchali dohromady.

„Dort musí být sladký,“ řekla kočička a nasypala do mísy cukr.

„A trochu slaný taky,“ řekl pejsek a přisypal sůl.

„Teď tam dáme máslo a zavařeninu,“ řekla kočička.

„Zavařeninu ne, tu já nemám rád,“ řekl pejsek. „Dáme tam místo ní syreček, ten mám moc rád.“ A tak do dortu přišlo několik syrečků.

„Mně se zdá, že je málo mastný,“ řekla kočička. „Musíme tam dát pár kůrek od špeku.“

„A oříšky, ať na ně nezapomeneme,“ řekl pejsek a vysypal do mísy celý kornout oříšků.

„Oříšky jsou dobré,“ souhlasila kočička. „Ale určitě tam patří taky okurka.“ A přidala okurku.

„A kosti!“ zavolal pejsek. „Kosti tam přece musíme dát!“ Tak do dortu dali spoustu kostí.

„A myši, myši já mám tak ráda!“ vzpomněla si kočička a dala do dortu čtyři myši.

„A pár pořádně opepřených buřtů, to je něco pro mě,“ řekl pejsek a přihodil buřty.

„A teď to hlavní!“ řekla kočička. „Šlehačka tam přece musí být!“ A vyklopila do mísy plný hrnec šlehačky.

„A trochu cibule,“ řekl pejsek a nakrájel cibuli.

„A čokoládu,“ řekla kočička a nalámala tam čokoládu.

„A omáčku!“ napadlo pejska. A nalili tam i omáčku.

Tak do svého dortu dávali a míchali všechno možné. Přišel tam česnek i pepř, sádlo i bonbony, škvarky a skořice, krupičná kaše a tvaroh, perník a ocet, kakao a zelí, husí hlava a rozinky. Zkrátka dali do dortu všechno, jen chleba ne, protože pejsci a kočičky chleba zrovna moc rádi nejedí.

Když to všechno smíchali a rozmíchali, byl z toho dort veliký jako kolo od vozu.

„Panečku, to bude dort! To se najíme!“ radovali se. „A teď ho dáme péct.“

Strčili dort do trouby a těšili se, až bude hotový. V troubě se z něj kouřilo, bublalo to, prskalo a syčelo, škvařilo se to a pálilo, kypělo a přetékalo a čmoudilo to, jako když se pálí staré hadry. Pejsek s kočičkou z toho měli velikou radost.

Když se jim zdálo, že je dort dost upečený, postavili ho přede dveře, aby vychladl.

„Víš co,“ řekla kočička, „když byly ty děti tak hodné a přinesly nám svůj dort, pozveme je teď zase my na ten náš.“

„Tak pojď,“ řekl pejsek. „Půjdeme je pozvat.“

Chytili se za ruce a šli. Děti si hrály na zahrádce před domem. Pejsek s kočičkou je pozvali na dort a zůstali si s nimi hrát. Nejdřív hráli kuličky, potom si házeli míčem a nakonec ještě chvilku stavěli z kostek.

Mezitím šel kolem dortu jeden velký zlý pes. Dort pomalu chladl a zlý pes ucítil, že to odněkud všelijak voní.

„Ha, haf,“ pomyslel si. „Tady něco voní, to bude něco pro moje zuby.“

Čichal a čichal, až dort vyčmuchal. „Aha, tady to je! To si dám!“

A pustil se do něj. Hltal a hltal, až mu slzy vstoupily do očí, protože uvnitř byl dort ještě horký. Hltal, až se párkrát zakuckal, hltal a hltal, dokud ho celý nespolykal. Pak vypil celou konev vody a odvalil se pryč.

Když si pejsek s kočičkou s dětmi dost pohráli, vzpomněli si na dort. Vzali se všichni za ruce a šli se podívat, jestli už vychladl.

„Panečku, děti, to si pochutnáte,“ řekli pejsek s kočičkou. „Ani nevíte, co všechno dobrého jsme tam dali!“

Přišli ke dveřím a dort nikde!

„Jemine,“ vykřikli, „dort je pryč! Někdo nám ho vzal!“

Rozhlíželi se a rozhlíželi, až uviděli, že pod keřem leží velký zlý pes a hrozně heká. Přejedl se tím dortem a bylo mu zle.

„Au, to bolí, to bolí!“ naříkal. „To jsem si dal! Co v tom dortu všechno bylo, že mě z něj tak hrozně bolí břicho?“

„Dobře ti tak,“ řekl pejsek. „Měls ho nechat být, když nebyl tvůj!“

„Víš, pejsku, já si z toho nic nedělám, že nám ten zlý pes dort snědl,“ řekla kočička. „Třeba by po něm bylo zle i nám a svátek a narozeniny bychom měli zkažené.“

„To je pravda,“ řekl pejsek. „Ať si jen heká a naříká, patří mu to. Ale já mám hlad, já bych snědl cokoli! A doma nemáme vůbec nic, všechno jsme dali do dortu. A o svátku mít hlad, to se mi nechce.“

„Nebuďte smutní, pejsku a kočičko,“ řekly děti. „Pojďte k nám, dáme vám z našeho oběda.“

A tak šli pejsek s kočičkou s dětmi na oběd.

„Děti, pojďte jíst!“ volala už maminka.

„Maminko, pejsek má svátek a kočička narozeniny,“ řekly děti. „Musíme jim taky dát něco k obědu.“

Tak dostali pejsek s kočičkou polévku, maso a bramborové knedlíky, a maminka pro ně ještě někde vyhrabala kousek včerejšího koláče. Moc jim to chutnalo. Poděkovali za oběd a spokojeně šli domů.

„To jsme si na svátek a na narozeniny pochutnali!“ radovali se. „Takový dobrý oběd! A ani trošku nás po něm nebolí bříško.“

Když došli domů, zlý pes v křoví ještě pořád hekal. Pejsek s kočičkou si po dobrém obědě šli lehnout a říkali si, že se jim svátek i narozeniny nakonec přece jen vydařily.

A zlý pes po jejich dortu hekal a naříkal v křoví ještě celých čtrnáct dní.