Dědeček a babička odcházejí do lesa a Budulínkovi přikazují, aby nikomu neotvíral. Brzy nato zaklepe liška a slibuje, že ho bude vozit na ocásku.
Byl jednou jeden dědeček a jedna babička a ti měli doma Budulínka.
Jednou mu uvařili polévku a přikázali: „Budulínku, neotvírej nikomu!“ Potom odešli do lesa.
Sotva byli pryč, přišla liška, zaklepala na dveře a volala: „Budulínku, otevři!“
„Neotevřu!“ odpověděl Budulínek.
„Otevři, budu tě vozit na ocásku!“
Budulínek se moc chtěl svézt na liščím ocásku, a tak na zákaz zapomněl a otevřel. Liška vešla do světnice a polévku mu snědla.
Když se dědeček s babičkou vrátili domů, ptali se: „Budulínku, kdo tu byl?“
„Byla tu liška a snědla mi polévku.“
„Vidíš! Copak jsme ti neříkali: ‚Neotvírej nikomu‘?“
Druhý den mu uvařili kaši a zase přikázali: „Budulínku, neotvírej nikomu!“ Když odešli do lesa, přišla liška znovu. Zaklepala a volala: „Budulínku, otevři!“
„Neotevřu!“ odpověděl Budulínek.
„Otevři, budu tě vozit na ocásku!“
A Budulínek zase otevřel. Liška vešla, snědla mu kaši a utekla.
Když se dědeček s babičkou vrátili domů, ptali se: „Budulínku, kdo tu byl?“
„Byla tu liška a snědla mi kaši.“
„Vidíš! Copak jsme ti neříkali: ‚Neotvírej nikomu‘?“
Třetí den mu uvařili hrušky a odešli do lesa. Sotva byli pryč, přišla liška potřetí a volala: „Budulínku, otevři, budu tě vozit na ocásku!“
„Ty mě stejně vozit nebudeš!“ odpověděl Budulínek.
Liška mu slíbila, že bude, a on jí otevřel. Vešla a snědla mu hrušky. Pak si jí Budulínek sedl na ocásek a liška ho vozila po světnici. Najednou se ale rozběhla a odvezla ho až do své nory.
Když dědeček s babičkou přišli domů a Budulínka nikde neviděli, hned jim bylo jasné, kde je. Vzali sekeru, džber a housličky a šli k liščí noře. Tam začal dědeček hrát na housličky, babička bubnovala na džber a k tomu zpívali:
Jsou tam čtyři liščičky, pátý Budulínek, máme nové housličky a pěkný bubínek!
Stará liška to v noře uslyšela a řekla jedné liščičce: „Jdi se podívat, co se to tam venku děje!“
Liščička vyběhla, a sotva vystrčila nos z nory, babička ji sekerou zabila a hodila pod džber. Dědeček hrál dál, babička bubnovala a zpívali znovu:
Jsou tam tři liščičky, čtvrtý Budulínek, máme nové housličky a pěkný bubínek!
Stará liška poslala další liščičku: „Jdi se podívat, co se to tam venku děje!“
Druhá liščička vyšla ven a dopadla stejně: babička ji zabila a hodila pod džber. Dědeček hrál, babička bubnovala a zpívali zase:
Jsou tam dvě liščičky, třetí Budulínek, máme nové housličky a pěkný bubínek!
„Ty potvory tam venku tancují,“ zabručela stará liška a poslala třetí liščičku. „Jdi se podívat, co se to tam venku děje!“
Jakmile třetí liščička vylezla z nory, babička ji zabila a hodila pod džber k ostatním. Dědeček zase hrál, babička bubnovala a zpívali dál.
Tu si stará liška řekla: „Musím se tam jít podívat sama.“ Ale jak vyšla ven, babička zabila i ji a hodila pod džber.
Pak dědeček s babičkou vlezli do nory a našli Budulínka. Seděl v koutku, plakal po dědečkovi a po babičce a litoval, že je neposlechl.
Vzali ho a odvedli domů. A od té doby Budulínek hezky poslouchal a dobře se mu vedlo.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)