Tři prasátka

Za dávných časů, kdy zvířata ještě uměla mluvit jako lidé, žila stará matka prasnice se třemi malými prasátky. Neměla dost obživy pro všechny, a tak je, jakmile dorostla, poslala do světa, aby si každé našlo vlastní cestu a postavilo si vlastní domek.

První prasátko neušlo daleko, když potkalo muže, který nesl otep slámy. „Prosím vás,“ řeklo prasátko, „nedáte mi tu slámu, abych si postavil domek?“ Muž mu slámu dal, a tak si prasátko postavilo pěkný slaměný domek a spokojeně se v něm usadilo.

Netrvalo dlouho a kolem se potuloval vlk. Zaklepal na dveře a zavolal:

„Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“

„Ne, ne, ani za nic na světě!“ odpovědělo prasátko.

„Zafoukám, zafoukám, až tvůj domek rozfoukám!“

A opravdu foukal a foukal, až slaměné stěny spadly na zem. Ubohé prasátko se nemělo kam schovat, vlk ho dostal, a to byl jeho konec.

Druhé prasátko se také vydalo do světa a brzy potkalo muže, který nesl otep chrastí. „Prosím vás,“ řeklo prasátko, „nedáte mi to chrastí, abych si postavil domek?“ Muž mu chrastí dal, a tak si prasátko postavilo domek z proutí, pevnější než slaměný, aspoň si to myslelo.

Netrvalo dlouho a vlk přišel zaklepat i na tyhle dveře.

„Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“

„Ne, ne, ani za nic na světě!“

„Zafoukám, zafoukám, až tvůj domek rozfoukám!“

Tentokrát foukal ještě usilovněji, ale nakonec i proutěný domek spadl, stejně jako ten první. A stejně jako jeho bratr, i druhé prasátko ten den našlo svůj konec.

Třetí prasátko, nejmoudřejší ze všech tří, potkalo muže, který vezl náklad cihel. „Prosím vás,“ řeklo prasátko, „nedáte mi ty cihly, abych si postavil domek?“ Muž mu cihly dal, a prasátko si postavilo pěkný, pevný domek z cihel, se silnými dveřmi a komínem, z něhož se kouřilo.

Když přišel vlk, zaklepal a řekl totéž co předtím:

„Prasátko, prasátko, pusť mě dovnitř!“

„Ne, ne, ani za nic na světě!“

„Zafoukám, zafoukám, až tvůj domek rozfoukám!“

Vlk tedy foukal a foukal, foukal a foukal, až mu došel dech. Ale ať foukal, jak foukal, cihlový domek se ani nepohnul, ani jediná cihla nepovolila.

Vlk byl ale stejně mazaný jako hladový, a když viděl, že foukáním nic nesvede, vymyslel jiný plán. „Prasátko,“ zavolal medovým hlasem, „znám pěkné pole tuřínu u sedláka Nováka. Jestli budeš zítra v šest hotové, zajdu pro tebe a natrháme si ho spolu.“

„Dobrá,“ řeklo prasátko, „budu připravený.“ Ale nenechalo se tak snadno napálit. Vstalo v pět, natrhalo si plný hrnec tuřínu a bylo doma dávno předtím, než se vlk vůbec ukázal. Když vlk přišel a zeptal se, jestli je připravené, prasátko se jen zasmálo a řeklo, že už tam bylo a zase se vrátilo.

Vlk, pořádně naštvaný, to zkusil znovu. „Prasátko, znám krásnou jabloň na Veselé zahradě. Mám pro tebe zajít zítra v pět, natrháme si jablka?“ Prasátko znovu vstalo brzy, ještě než pořádně vyšlo slunce, a s košíkem jablek už slézalo ze stromu, když zahlédlo vlka na cestě. Rychle jako blesk hodilo jedno jablko daleko do trávy, a zatímco vlk běžel za ním, prasátko utíkalo v bezpečí domů.

Vlk to zkusil ještě jednou. „Odpoledne je ve městě jarmark, prasátko. Půjdeš se mnou?“ Prasátko šlo brzy, jako vždycky, a na jarmarku si koupilo velký dřevěný máselný džber. Cestou domů zahlédlo vlka na pěšině, a nevědělo si jinak rady, tak vlezlo do džberu a schovalo se. Jenže džber se dal do pohybu, kutálel se čím dál rychleji, hrkal a duněl z kopce rovnou na vlka, který se tak polekal toho podivného kulatého strašidla, že se otočil a utíkal celou cestu domů, aniž by se na jarmark vůbec podíval.

Když vlk zjistil, že ho vyděsilo obyčejné prasátko schované v džberu, rozzuřil se víc než kdy dřív a umínil si, že se do cihlového domku dostane stůj co stůj. Toho večera, když se prasátko spokojeně hřálo u ohně, uslyšelo nahoře na střeše škrábání a šramocení a hned vědělo, že se ho vlk chystá dostat komínem.

Chytré prasátko proto pověsilo nad oheň velký hrnec s vodou a přiložilo do plamenů, až voda vřela. Ve chvíli, kdy vlk sjížděl komínem dolů, prasátko zvedlo poklici, a vlk s žuchnutím a jekotem spadl rovnou do vroucí vody. Prasátko rychle přiklopilo poklici zpátky, a s vlkem tím dnem navždy skoncovalo, takže už nikdy nikomu neublížil.

A tak třetí prasátko, v bezpečí a teple svého pevného cihlového domku, žilo šťastně až do smrti.