Tři prasátka

Bylo nebylo, dávno tomu,prasátka si rýmovala,kočka pekla u kamen koláč,myška u ní zametala,a kachny šly kolem rybníkaa volaly: káč, káč, káč!

Byla jednou jedna prasečí maminka a měla tři malá prasátka. Když už neměla čím je živit, poslala je do světa, ať si každé najde své štěstí.

První prasátko potkalo cestou muže, který nesl otep slámy.

„Prosím vás, dejte mi tu slámu, postavím si z ní domeček,“ řeklo prasátko.

Muž mu slámu dal a prasátko si z ní domeček postavilo. Netrvalo dlouho a přišel vlk. Zabušil na dveře a zavolal:

„Prasátko, prasátko, otevři mi vrátka!“

Prasátko odpovědělo:

„Ne a ne, ty vlku, ne! Při chloupku na bradičce tě nepustím do světničky.“

A vlk se zhluboka nadechl:

„Tak fouknu a zafoukám a domeček rozfoukám!“

Foukl a zafoukal, až se domeček ze slámy rozletěl na všechny strany. A první prasátko už potom nikdo nikdy neviděl.

Druhé prasátko potkalo muže, který vezl otep chrastí.

„Prosím vás, dejte mi to chrastí, postavím si z něj domeček,“ řeklo prasátko.

Muž mu chrastí dal a prasátko si z něj domeček postavilo. Za pár dní přišel vlk, zabušil na dveře a zavolal:

„Prasátko, prasátko, otevři mi vrátka!“

Prasátko odpovědělo:

„Ne a ne, ty vlku, ne! Při chloupku na bradičce tě nepustím do světničky.“

A vlk se zhluboka nadechl:

„Tak fouknu a zafoukám a domeček rozfoukám!“

Foukal a foukal, foukal a foukal, až se domeček z chrastí rozsypal. A druhé prasátko už potom nikdo nikdy neviděl.

Třetí prasátko potkalo muže, který vezl plný vozík cihel.

„Prosím vás, dejte mi ty cihly, postavím si z nich domeček,“ řeklo prasátko.

Muž mu cihly dal a prasátko stavělo a stavělo, dokud před ním nestál pevný domek s pevnými dveřmi a s komínem. A jednoho rána přišel vlk, zabušil na dveře a zavolal:

„Prasátko, prasátko, otevři mi vrátka!“

Prasátko odpovědělo:

„Ne a ne, ty vlku, ne! Při chloupku na bradičce tě nepustím do světničky.“

A vlk se zhluboka nadechl:

„Tak fouknu a zafoukám a domeček rozfoukám!“

Foukal a foukal, až se mu zatočila hlava, ale s cihlovým domečkem ani nehnul.

Když viděl, že to nepůjde, sedl si pod okno a začal mluvit sladce.

„Prasátko, já vím o poli, kde roste krásná řepa.“

„A kde?“ zeptalo se prasátko.

„U Kovářů za vsí. Zítra ráno si pro tebe přijdu a vytrháme si jí k obědu.“

„Dobře,“ řeklo prasátko. „Budu připravené. V kolik hodin půjdeme?“

„V šest.“

Jenže prasátko vstalo v pět, došlo si pro řepu samo a bylo doma dřív, než se vlk vůbec vypravil. Ten zaklepal až na šestou a volal:

„Prasátko, jsi připravené?“

„Připravené?“ smálo se prasátko za dveřmi. „Já jsem už dávno zpátky. Mám doma plný hrnec řepy k obědu.“

Vlk se rozzlobil, ale nedal na sobě nic znát. Řekl si, že na prasátko musí jinak.

„Prasátko, já vím o jabloni, na které rostou ta nejsladší jablka.“

„A kde?“ zeptalo se prasátko.

„Dole ve Veselé zahradě. Zítra v pět pro tebe přijdu, jestli mě zase neošidíš, a natrháme si jich.“

Prasátko se druhý den zvedlo už ve čtyři a vypravilo se pro jablka samo. Jenže do zahrady to bylo dál a na strom se muselo ještě vyšplhat, a tak ho vlk zahlédl, ještě když sedělo s košíkem vysoko ve větvích. Prasátku se rozbušilo srdce.

„Prasátko, ty jsi tady dřív než já?“ divil se vlk. „A jsou ta jablka dobrá?“

„Moc dobrá,“ řeklo prasátko. „Jedno ti hodím dolů.“

A hodilo jablko tak daleko, že než pro ně vlk došel, prasátko sklouzlo ze stromu a uteklo domů.

Další den přišel vlk znovu.

„Prasátko, odpoledne je za kopcem jarmark. Půjdeš se mnou?“

„Půjdu,“ řeklo prasátko. „V kolik se vypravíme?“

„Ve tři.“

Prasátko se jako vždycky vypravilo dřív. Na jarmarku si koupilo máselnici a vracelo se s ní domů, když tu na cestě uvidělo vlka. Nevědělo, kam se schovat, a tak vlezlo do máselnice. Ta se převrátila a rozjela se i s prasátkem z kopce dolů. Vlk se té veliké kulaté věci, která se na něj valila, tak vylekal, že se otočil a utíkal domů. Na jarmark už ani nešel.

Večer zaklepal u prasátka a vyprávěl mu, jak ho cestou vystrašilo něco velikého a kulatého, co se na něj hnalo z kopce.

„To já jsem tě vylekalo,“ smálo se prasátko. „Koupilo jsem si na jarmarku máselnici, a když jsem tě zahlédlo, schovalo jsem se do ní. A ona se se mnou skutálela z kopce.“

Teď se vlk rozzlobil doopravdy. „Však já tě dostanu,“ zavrčel, „i kdybych měl vlézt komínem!“

Prasátko ale dobře vědělo, co dělat. Pověsilo nad ohniště veliký hrnec plný vody, rozdělalo pod ním pořádný oheň, a když se vlk spouštěl komínem dolů, v pravou chvíli odklopilo poklici. Vlk sjel rovnou do hrnce a prasátko poklici hned zase přiklopilo. A od té doby už o vlkovi nikdo neslyšel.

A třetí prasátko žilo ve svém cihlovém domečku šťastně a spokojeně až do smrti.