Dole pod starým stromem liška obdivuje havranovo lesklé peří a přesvědčuje ho, ať jí ukáže, jak krásně umí zpívat. Havran zakráká, sýr mu vypadne do trávy a liška ho popadne: havran prý hlas má, jen rozum mu k němu chybí.
Na větvi starého stromu seděl havran a v zobáku držel kousek sýra. Zdola ho zahlédla liška a hned si lámala hlavu, jak by ten sýr získala.
Postavila se pod strom, zvedla hlavu a zavolala nahoru:
„Jaký vznešený pták to nade mnou sedí! Takovou krásu jsem ještě neviděla a to peří se mu jen leskne. Jestli má i hlas tak pěkný jako peří, je docela jistě králem všech ptáků.“
Havranovi ta slova zalichotila. A aby lišce ukázal, že zpívat opravdu umí, otevřel zobák a ze všech sil zakrákal.
Sýr mu vypadl ze zobáku a žuchl do trávy. Liška po něm skočila, popadla ho a řekla:
„Hlas tedy máte, pane havrane. Jen rozum vám k němu chybí.“
Převyprávěla Talerie, Zdroj: Aesop's Fables: a new translation (otevře se v novém okně)
Licence: Volné díloText můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není.CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
