Liška pozve čápa na oběd a naservíruje mu polévku v mělké míse, ze které čáp svým dlouhým zobákem nenabere ani kapku. Když ji pak čáp pozve k sobě a přinese vysoký úzký džbán, liška jen obchází kolem, strká čenich do jeho hrdla a nakonec sedí hladová a jen se dívá.
Liška jednou pozvala čápa na oběd.
„Přijď zítra ke mně,“ řekla mu. „Uvařím polévku, jakou jsi ještě nejedl.“
Čáp přišel rád. Liška nalila polévku do velké mělké mísy. Sama se do ní pustila s chutí, chlemtala a mlaskala, až se jí třásly uši. Čáp se nad mísou skláněl, klepal do ní dlouhým zobákem, zkoušel to zprava i zleva, ale nenabral ani kapku. Polévka mu voněla přímo pod zobákem a byla mu k ničemu.
Liška to dobře viděla a smála se, až se za břicho popadala. Čáp neřekl nic. Poděkoval za pozvání a odletěl domů hladový.
Za pár dní přiletěl k lišce znovu.
„Teď jsi na řadě ty,“ řekl. „Přijď ke mně, i já jsem něco uvařil.“
Liška si mnula tlapky a přišla dřív, než měla. Čáp přinesl džbán s vysokým úzkým hrdlem a vonělo to polévkou. Zobák se mu do džbánu vešel snadno, a tak si pochutnával. Liška džbán obcházela dokola, olizovala hrdlo, strkala do něj čenich, ale dovnitř se nedostala. Nakonec seděla hladová a jen se dívala.
Převyprávěla Talerie, Zdroj: Aesop's Fables: a new translation (otevře se v novém okně)
Licence: Volné díloText můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není.CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
