Prokřehlý a vyhládlý cvrček přijde uprostřed zimy za mravencem a prosí ho o pár zrníček. Mravenec se zeptá, co dělal celé léto, a když uslyší, že jen zpíval a na zásoby mu nezbyl čas, odpoví mu, že nemůže udělat nic lepšího, než si zimu protancovat, a uchechtne se, skloní se znovu ke svému zrní a obrací je dál.
Uprostřed zimy se vyjasnilo a mravenec vynesl ven svoje zrní. Po dlouhých deštích mu navlhlo, a tak je rozprostřel na plochý kámen a obracel, aby pěkně proschlo.
Po chvíli se k němu přišoural cvrček. Byl prokřehlý a sotva pletl nohama.
„Dej mi pár zrníček,“ poprosil. „Umírám hlady.“
Mravenec na okamžik nechal práce, i když to u něj nebývalo zvykem.
„A co jsi dělal celé léto?“ zeptal se. „Proč sis na zimu nic neschoval?“
„Ono to bylo tak,“ odpověděl cvrček, „že jsem měl pořád co zpívat. Nezbyl mi na to čas.“
„Když jsi celé léto prozpíval,“ řekl mravenec, „nemůžeš udělat nic lepšího, než si zimu protancovat.“
Uchechtl se, sklonil se ke svému zrní a obracel je dál.
Převyprávěla Talerie, Zdroj: Aesop's Fables: a new translation (otevře se v novém okně)
Licence: Volné díloText můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není.CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
