Zajíc se pomalé želvě posmívá, a tak mu ona navrhne závod přes louku a vsadí se, že v něm vyhraje právě ona. Zajíc pak nabere takový náskok, že si lehne do trávy a usne, a než se probudí, je želva už v cíli a liška ji vyhlásí vítězkou.
Zajíc se jednou posmíval želvě, jak pomalu chodí.
„Než dojdeš na konec louky, já jsem třikrát tam a zpátky,“ smál se jí.
Želva ho nechala domluvit. „Počkej chvilku,“ řekla mu potom. „Poběžíme spolu závod. A vsadím se, že vyhraju já.“
Zajíce ta představa tak pobavila, že se rozesmál. „No prosím, zkusíme to.“
Brzy se dohodli, že jim bude dělat rozhodčího liška. Ta jim vyměřila trať přes celou louku a postavila oba vedle sebe na start.
Když liška dala znamení, vyběhli oba naráz. Zajíc byl zanedlouho tak daleko vpředu, že si řekl, že si klidně může odpočinout. Lehl si do trávy a tvrdě usnul.
Želva zatím šla a šla, krok za krokem, až po čase došla k cíli.
Zajíc se probudil leknutím a hnal se, co mu nohy stačily. Ale když doběhl, želva už byla v cíli a liška ji vyhlásila vítězkou.
Převyprávěla Talerie, Zdroj: Aesop's Fables: a new translation (otevře se v novém okně)
Licence: Volné díloText můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není.CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
