Zlatovláska a tři medvědi

Byli jednou tři medvědi a bydleli spolu v domku hluboko v lese. Jeden byl velký medvěd, druhý prostřední medvěd a třetí malý medvídek. Každý měl svou misku na kaši: velkou misku pro velkého medvěda, prostřední misku pro prostředního medvěda a malinkou mističku pro malého medvídka. Každý měl svou židli: velkou pro velkého medvěda, prostřední pro prostředního medvěda a malou židličku pro malého medvídka. A každý měl svou postel: velkou pro velkého medvěda, prostřední pro prostředního medvěda a malou postýlku pro malého medvídka.

Jednoho rána si uvařili kaši, rozdělili ji do misek a šli se projít do lesa, aby kaše mezitím vychladla a oni si nespálili jazyk. Byli to totiž medvědi zdvořilí a dobře vychovaní.

Zatímco byli pryč, šla kolem jejich domku holčička, které nikdo neřekl jinak než Zlatovláska. Bydlela na druhé straně lesa a maminka ji poslala vyřídit pochůzku, jenže ona cestou honila motýly a na pochůzku docela zapomněla. Nakoukla oknem dovnitř. Potom se podívala i klíčovou dírkou, což se opravdu nedělá. A když uvnitř nikoho neviděla, zmáčkla kliku. Dveře nebyly zamčené, protože medvědi nikomu neublížili a ani je nenapadlo, že by někdo mohl ublížit jim.

Zlatovláska vešla dovnitř a moc se jí zamlouvalo, co vidí na stole. Kdyby to byla holčička způsobná, počkala by, až se medvědi vrátí, a oni by ji možná pozvali ke snídani. Ale ona byla drzá a čekat se jí nechtělo.

Nejdřív ochutnala kaši velkého medvěda, a ta byla moc horká. Potom ochutnala kaši prostředního medvěda, a ta byla moc studená. Nakonec ochutnala kaši malého medvídka, a ta nebyla ani moc horká, ani moc studená, ale byla tak akorát. Chutnala jí tak, že ji snědla celou, do poslední lžičky.

Pak ji přepadla únava, protože běhat za motýly dá práci. Sedla si na židli velkého medvěda, a ta byla moc tvrdá. Sedla si na židli prostředního medvěda, a ta byla moc měkká. Sedla si na židličku malého medvídka, a ta nebyla ani moc tvrdá, ani moc měkká, ale byla tak akorát. Uvelebila se v ní a seděla tak dlouho, až dno povolilo a ona žuchla na zem. To ji hrozně rozzlobilo, protože byla nedůtklivá.

Odpočinout si ale chtěla stůj co stůj, a tak vyšla po schodech nahoru do ložnice, kde medvědi spávali. Lehla si do postele velkého medvěda, jenže ta byla v hlavách moc vysoká. Lehla si do postele prostředního medvěda, a ta byla zase moc vysoká v nohách. Nakonec si lehla do postýlky malého medvídka, a ta nebyla vysoká ani v hlavách, ani v nohách, ale byla tak akorát. Zlatovláska se pěkně přikryla a za chviličku tvrdě spala.

Zatím medvědi usoudili, že kaše už bude vychladlá tak akorát, a vraceli se domů na snídani. Hned u stolu bylo poznat, že tu někdo byl: Zlatovláska po sobě nechala lžíci velkého medvěda stát v kaši.

„Kdopak mi jedl z mé misky?“ zabručel velký medvěd svým hlubokým, hrubým hlasem.

Prostřední medvěd se podíval do své misky a lžíce v ní stála zrovna tak.

„Kdopak mi jedl z mé misky?“ řekl prostřední medvěd svým prostředním hlasem.

Malý medvídek se podíval do své mističky. Lžička tam byla, ale po kaši ani památky.

„Kdopak mi jedl z mé mističky? A všechnu kaši mi snědl!“ zapištěl malý medvídek svým tenkým tenounkým hláskem.

Teď už medvědi věděli, že jim někdo byl v domě a snědl medvídkovi snídani, a začali se rozhlížet. Zlatovláska nechala tvrdý polštář na židli velkého medvěda ležet nakřivo.

„Kdopak mi seděl na mé židli?“ zabručel velký medvěd svým hlubokým, hrubým hlasem.

A měkký polštář prostředního medvěda byl celý promáčklý.

„Kdopak mi seděl na mé židli?“ řekl prostřední medvěd svým prostředním hlasem.

Malý medvídek se podíval na svou židličku. Dno bylo prolomené a kolem dokola trčely třísky.

„Kdopak mi seděl na mé židličce? A prosedl ji skrz naskrz!“ zapištěl malý medvídek svým tenkým tenounkým hláskem.

Pak si medvědi řekli, že se raději podívají i nahoru, jestli se jim někdo nezatoulal do domu. Vyšli po schodech do ložnice. Zlatovláska odsunula polštář velkého medvěda z místa.

„Kdopak mi ležel v mé posteli?“ zabručel velký medvěd svým hlubokým, hrubým hlasem.

A podhlavník prostředního medvěda ležel taky jinak, než měl.

„Kdopak mi ležel v mé posteli?“ řekl prostřední medvěd svým prostředním hlasem.

Malý medvídek se podíval na svou postýlku. Podhlavník byl na svém místě. Polštářek byl na svém místě. A na polštářku ležela zlatá hlava, která na něm neměla co dělat.

„Kdopak mi ležel v mé postýlce? A leží tam ještě teď!“ zapištěl malý medvídek svým tenkým tenounkým hláskem.

Zlatovláska ve spánku slyšela hluboký, hrubý hlas velkého medvěda, jenže spala tak tvrdě, že jí zněl jako vítr v korunách nebo jako hřmění kdesi za lesem. Slyšela i prostřední hlas prostředního medvěda, ale to jí připadalo, jako když někdo mluví ve snu. Ale tenký tenounký hlásek malého medvídka byl tak ostrý a tak pronikavý, že ji probudil naráz.

Zlatovláska se v postýlce prudce posadila, a jak uviděla po jedné straně tři medvědy, skutálela se z postýlky na druhou stranu a rozběhla se k oknu. Okno bylo otevřené, protože pořádní medvědi větrají ložnici hned ráno, sotva vstanou. A tak Zlatovláska vyskočila ven a byla ta tam.

Jestli našla cestu domů, nebo se někde v lese zatoulala, to neví nikdo. Medvědi ji ale víckrát nespatřili.