Zlatovláska a tři medvědi

Za dávných časů, v chaloupce hluboko v lese, žili tři medvědi: Velký medvěd, Prostřední medvěd a Malý medvídek. Každý měl svou misku na kaši: velkou, prostřední a malou. Každý měl svou židli: velkou, prostřední a malou. A každý měl svou postel: velkou, prostřední a malou.

Jednoho rána si medvědi uvařili kaši a nalili si ji do misek. Byla ale příliš horká, a tak než vychladla, vydali se na procházku do lesa.

Nedaleko odtud bydlela holčička se zlatými vlásky a všichni jí říkali Zlatovláska. Toho rána ji maminka poslala na pochůzku, jenže Zlatovláska se cestou zatoulala za motýly a než se nadála, stála před chaloupkou medvědů. Nahlédla oknem, pak klíčovou dírkou, a když nikoho neviděla, opatrně otevřela dveře, protože nebyly zamčené. Vešla dovnitř.

Na stole stály tři misky s kaší a Zlatovláska měla hlad. Ochutnala kaši z velké misky, ale ta byla příliš horká. Ochutnala kaši z prostřední misky, ale ta byla zase příliš studená. Pak ochutnala kaši z malé misky, a ta nebyla ani horká, ani studená, ale tak akorát, a tak ji snědla celou, do poslední lžičky.

Zlatovláska byla po cestě lesem unavená a chtěla si sednout. Zkusila velkou židli, ale ta byla příliš tvrdá. Zkusila prostřední židli, ale ta byla zase příliš měkká. Pak zkusila malou židličku, a ta nebyla ani tvrdá, ani měkká, ale tak akorát. Spokojeně se do ní usadila, jenže malá židlička její váhu neunesla, dno prasklo a Zlatovláska sletěla rovnou na zem.

Stále ještě unavená vyšla Zlatovláska po schodech nahoru a našla ložnici medvědů, kde stály v řadě tři postele. Lehla si do velké postele, ale ta byla u hlavy příliš vysoká. Lehla si do prostřední postele, ale ta byla zase příliš vysoká u nohou. Pak si lehla do malé postýlky, a ta nebyla příliš vysoká ani u hlavy, ani u nohou, ale tak akorát. Přitáhla si k bradě malou deku a za chviličku už tvrdě spala.

Za chvíli se medvědi vrátili domů, hladoví po snídani. Jenže když se Velký medvěd podíval do své misky, uviděl v ní stát svou lžíci.

„Někdo mi ochutnával kaši!“ řekl velkým, hrubým hlasem.

Prostřední medvěd se podíval do své misky, a i v ní stála jeho lžíce.

„Někdo mi ochutnával kaši!“ řekl Prostřední medvěd prostředním hlasem.

Pak se Malý medvídek podíval do své misky, a ta byla úplně prázdná.

„Někdo mi ochutnával kaši a snědl ji celou!“ zvolal Malý medvídek tenoučkým hláskem.

Medvědi se rozhlédli po světnici. Velký medvěd si všiml, že v jeho židli někdo seděl.

„Někdo seděl na mé židli!“ řekl velkým, hrubým hlasem.

Prostřední medvěd si všiml, že jeho polštářek na sezení je promáčknutý.

„Někdo seděl na mé židli!“ řekl Prostřední medvěd prostředním hlasem.

Pak se Malý medvídek podíval na svou vlastní židličku.

„Někdo seděl na mé židličce a úplně z ní vyseděl dno!“ zvolal Malý medvídek tenoučkým hláskem.

Medvědům začalo být úzko, a tak šli nahoru podívat se do ložnice. Velký medvěd si všiml, že jeho polštář leží nakřivo.

„Někdo ležel v mé posteli!“ řekl velkým, hrubým hlasem.

Prostřední medvěd zjistil, že i jeho polštář leží nakřivo.

„Někdo ležel v mé posteli!“ řekl Prostřední medvěd prostředním hlasem.

Pak přišel Malý medvídek ke své posteli, a tam, přímo na jeho polštáři, ležela malá zlatá hlavička.

„Někdo ležel v mé postýlce, a támhle pořád ještě leží!“ zvolal Malý medvídek tenoučkým hláskem.

Jeho hlásek byl tak pronikavý a tak vysoký, že Zlatovlásku hned probudil. Otevřela oči a uviděla tři medvědy, jak stojí u postele a hledí na ni dolů. Zlatovláska se tak polekala, že vyskočila rovnou z postele na její druhé straně, rozběhla se k otevřenému oknu a vyskočila ven. Pak utíkala a utíkala, ven z lesa a celou cestu až domů, a k chaloupce tří medvědů se už nikdy nepřiblížila.