Přeskočit na obsah
Liška vyskakuje se všemi tlapkami nad zemí, přední tlapky natažené k hroznům, které nad ní visí na mřížoví u kamenné zdi, v pozadí vinice.

Liška a hrozny

Ezop

1 min čteníod 3 let

Hladová liška vidí na mříži plné hrozny a skáče po nich znovu a znovu, čím dál výš, ale marně. Nakonec to vzdá, jako by o nic nešlo, a cestou si pro sebe řekne, že hrozny nejsou zralé, ale kyselé, a už se po nich neohlédne.


Hladová liška šla kolem zahrady a zastavila se u vysoké mříže, po které se pnula vinná réva. Mezi listy visely těžké hrozny, jeden krásnější než druhý.

Liška se olízla, zapřela se a vyskočila. Hrozny zůstaly kousek nad ní. Vyskočila znovu, výš a prudčeji, a zase nic. Zkoušela to i potřetí, až se celá zadýchala, ale hrozny visely pořád stejně vysoko.

Nakonec toho nechala. Otřepala si kožich, urovnala ocas a vykročila pryč, jako by o nic nešlo.

Liška kráčí po pěšině pryč s hlavou vztyčenou, naoko lhostejná, zatímco za ní na révě dál visí nedotčené hrozny. Večerní světlo přechází do modravého soumraku.

„Já myslela, že jsou zralé,“ řekla si cestou. „A ony jsou stejně kyselé.“

A už se po nich neohlédla.

Převyprávěla Talerie, zdroj: Aesop’s Fables: a new translation (otevře se v novém okně)Licence: Volné dílo

Podobné příběhy

Slavík

12 min čteníod 6 let

O této bajce

Bajka Liška a hrozny se připisuje Ezopovi. Přečetli jsme ji v řecké próze, kterou Émile Chambry vydal jako bajku č. 32, i v latinských verších Phaedrových. V obou textech chce hladová liška dostat hrozny, ale nepodaří se jí to, a tak odejde. U Phaedra při odchodu řekne, že hrozen ještě není zralý.

Za předlohu nám posloužil anglický překlad V. S. Vernona Jonese, jehož sbírka touto bajkou začíná. Liška tam vyskakuje, jak nejvýš může, a odchází s tím, že hrozny jsou „quite sour“, tedy kyselé. Vyprávění jsme rozvedli do pěti krátkých odstavců a přidali ponaučení, které u Vernona Jonese chybí.

Dva texty vedle sebe: řecká próza a Vernon Jones

Ezop řecky (vyd. Chambry)Vernon Jones (1912)
Liškahladováhladová
Kde visí hrozny„une treille“ (Chambry)na révě vedené po vysoké mříži
Pokusbez skoku, jen chtěla a nemohla je získatvyskakuje co nejvýš, počet skoků neuvádí
Odchododchází a řekne si pro sebeodchází důstojně a lhostejně
O hroznech řekne„C’est du verjus“ (Chambry)že jsou „quite sour“
Ponaučeníněkteří lidé za svou neschopnost viní okolnostižádné
Zobrazit více
A ony jsou stejně kyselé.
V. S. Vernon Jones, 1912: I thought those Grapes were ripe, but I see now they are quite sour.

Co dělá liška v našem textu

Naše hladová liška jde kolem zahrady a zastaví se u vysoké mříže, po které se pne vinná réva. Vyskočí jednou, podruhé ještě výš a potřetí tak, že se celá zadýchá, ale hrozny visí pořád stejně vysoko. Pak si otřepe kožich, urovná ocas a vykročí pryč, jako by o nic nešlo. Cestou si řekne, že hrozny jsou stejně kyselé. Zahradu, tři skoky i závěrečnou větu, že se už po hroznech neohlédla, jsme doplnili my; Vernon Jones počet skoků neuvádí.

Pod bajkou stojí naše ponaučení: „Kdo na něco nedosáhne, rád si namluví, že o to vlastně nikdy nestál.“ Nic zlého se v příběhu nestane, lišku nikdo netrestá ani se jí nesměje, prostě odejde.

Další podoby bajky a s čím si ji nesplést

U Phaedra liška vyskakuje ze všech sil („summis saliens viribus“). Skok má i Vernon Jones, řecký text v Chambryho vydání ho nemá. La Fontainova liška je z Gaskoňska, podle jiných z Normandie. Hrozny odbude tím, že jsou moc zelené („Ils sont trop verts“), a bajka končí otázkou, zda tím neudělala lépe, než kdyby si stěžovala. Karel Havlíček Borovský sáhl po bajce v článku „Kyselé hrozny“, který vyšel v Národních novinách 30. ledna 1849: liška si podle něj hroznu vážila, dokud myslela, že na něj dosáhne, „ale nazvala jej hned kyselým, když dosáhnouti nemohla“.

Nepleťte si tuto bajku s bajkami „Havran a liška“ a „Liška a čáp“ ze stejné knihy Vernona Jonese. Liška v nich vystupuje také, ale děj je v obou úplně jiný.

Zdroje

Dobové texty

Katalog

Údaje jsme v těchto zdrojích ověřili 14. října 2026.

Omalovánky k vytisknutí

Kde ještě tuto bajku najdete