Hladová liška vidí na mříži plné hrozny a skáče po nich znovu a znovu, čím dál výš, ale marně. Nakonec to vzdá, jako by o nic nešlo, a cestou si pro sebe řekne, že hrozny nejsou zralé, ale kyselé, a už se po nich neohlédne.
Hladová liška šla kolem zahrady a zastavila se u vysoké mříže, po které se pnula vinná réva. Mezi listy visely těžké hrozny, jeden krásnější než druhý.
Liška se olízla, zapřela se a vyskočila. Hrozny zůstaly kousek nad ní. Vyskočila znovu, výš a prudčeji, a zase nic. Zkoušela to i potřetí, až se celá zadýchala, ale hrozny visely pořád stejně vysoko.
Nakonec toho nechala. Otřepala si kožich, urovnala ocas a vykročila pryč, jako by o nic nešlo.
„Já myslela, že jsou zralé,“ řekla si cestou. „A ony jsou stejně kyselé.“
A už se po nich neohlédla.
Převyprávěla Talerie, Zdroj: Aesop's Fables: a new translation (otevře se v novém okně)
Licence: Volné díloText můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není.CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
