Josef Stanislav Menšík

Josef Stanislav Menšík byl městský písař v Jemnici, národní buditel a sběratel lidových pohádek a pověstí z okolí tohoto moravského města. Na rozdíl od Erbena nebo Němcové je nepřetvářel v literární díla a držel se toho, jak je lidé vyprávěli.

Narodil se v Menharticích jako syn jemnického krejčovského mistra Jana Menšíka a vyrůstal už v Jemnici. Na gymnázium chodil ve Znojmě a část života prožil v cizině. Nejpozději v roce 1848 se do Jemnice vrátil a stal se městským písařem. O rok později spoluzaložil Čtenářskou jednotu sv. Víta, první vlastenecký spolek ve městě. Většinu českých knih v její malé veřejné knihovně daroval Menšík.

Jeho Moravské národní pohádky a pověsti z okolí Jemnického vydal v roce 1856 kněz Beneš Metoděj Kulda jako druhý svazek svých moravských pohádek. Vyšly jen v malém počtu výtisků, a tak je Menšík v roce 1858 vydal v Brně znovu sám. Kritici mu vytýkali, že sbíral bez výběru a že do textů přidával místní dějiny a mravní ponaučení. Kolem roku 1858 se přestěhoval do Brna jako úředník zemské správy a v roce 1862 tam zemřel.

Z jeho jemnického zápisu pochází Budulínek. K. J. Erben ho v roce 1865 otiskl ve sbírce Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních a Menšíka u něj uvedl jménem. V Jemnici si Menšíka připomínají hlavně kvůli této pohádce.