Alois Jirásek

Alois Jirásek (1851–1930) byl spisovatel a celý život také učitel dějepisu. Češi ho znají z historických románů a her, ale nejvíc ze Starých pověstí českých, knihy pro mládež, ze které se generace dětí dozvídaly o praotci Čechovi, o Libuši nebo o Horymírovi.

Narodil se ve východočeském Hronově u Náchoda. Otec byl tkadlec a později pekař. Jirásek vystudoval historii v Praze a čtrnáct let učil na gymnáziu v Litomyšli, kde napsal Filosofskou historii a Psohlavce. V roce 1888 přešel na gymnázium v pražské Žitné ulici a po odchodu do penze v roce 1909 už jen psal.

Staré pověsti české vycházely nejdřív na pokračování u nakladatele J. R. Vilímka a v roce 1894 vyšly jako kniha. Jirásek v nich převyprávěl pověsti z Kosmovy, Dalimilovy a Hájkovy kroniky i z dalších starých pramenů. Nepátral po jejich nejstarším lidovém jádru. Rozvíjel je po svém, s krajinou, obřady a každodenním životem dávných Slovanů, a právě tím se kniha dobře čte i dnes.

V roce 1917 patřil k prvním, kdo podepsali Manifest českých spisovatelů, a 28. října 1918 byl u čtení prohlášení samostatnosti pod sochou svatého Václava. Na Nobelovu cenu za literaturu byl navržen čtyřikrát. Zemřel v Praze v březnu 1930 a pohřben je v rodném Hronově.