Babička vymete sýpku a vyškrabe truhly, a co najde, stačí právě na jeden koblížek. Ten ale nechce jen tak ležet na okně a kutálí se pryč. Na cestě ho potká zajíc a chce ho sníst.
Žili jednou dědeček a babička. Jednoho dne dědeček poprosil: „Usmaž mi, babičko, koblížek!“
„Usmažit bych ho usmažila, ale z čeho? Mouka nám došla.“
„Ale babičko, pomeť v sýpce, poškrab v truhlách, trocha mouky se tam najde.“
Babička tedy vymetla sýpku, vyškrabala truhly a sesbírala dvě hrsti mouky. Tu mouku zadělala smetanou, uválela z těsta koblížek, usmažila ho na másle a položila na okno, aby vychladl.
Koblížka ale brzy omrzelo jen tak ležet. Skutálel se z okna na zápraží, ze zápraží do trávy, z trávy na cestu a už se kutálel po cestě pryč.
Kutálel se koblížek po cestě a naproti němu zajíc.
„Koblížku, koblížku, já tě sním!“
„Nejez mě, zajíčku, raději poslouchej, jakou ti zazpívám písničku.“
Zajíc nastražil uši a koblížek zazpíval:
Já koblížek, koblížek! Po sýpce metený, po truhlách škrabaný, smetanou míšený, na másle smažený, na okénku chlazený. Já od dědečka utekl, já od babičky utekl, a tobě, zajíčku, taky uteču!
A kutálel se dál, až ho zajíc skoro neviděl.
Kutálel se koblížek po pěšince lesem a naproti němu šedý vlk.
„Koblížku, koblížku, já tě sním!“
„Nejez mě, vlku, já ti zazpívám písničku.“
A koblížek zazpíval:
Já koblížek, koblížek! Po sýpce metený, po truhlách škrabaný, smetanou míšený, na másle smažený, na okénku chlazený. Já od dědečka utekl, já od babičky utekl, já od zajíčka utekl, a tobě, vlku, taky uteču!
A kutálel se dál, až ho vlk skoro neviděl.
Kutálel se koblížek hlubokým lesem a naproti němu medvěd. Dupal, až praskalo klestí, a křoví šlapal k zemi.
„Koblížku, koblížku, já tě sním!“
„Ty že bys mě snědl, ty nemotoro? Poslouchej raději mou písničku!“
Medvěd se zaposlouchal a koblížek zazpíval:
Já koblížek, koblížek! Po sýpce metený, po truhlách škrabaný, smetanou míšený, na másle smažený, na okénku chlazený. Já od dědečka utekl, já od babičky utekl, já od zajíčka utekl, já od vlka utekl, a tobě, medvěde, až za hory uteču!
A kutálel se dál, až ho medvěd skoro neviděl.
Kutálel se koblížek dál a naproti němu liška.
„Vítej, koblížku! Ty jsi ale hezký, a jak jsi krásně ruměný!“
Koblížek měl radost, že ho někdo chválí, a hned spustil svou písničku. Liška poslouchala a pomaličku se k němu přikrádala blíž a blíž:
Já koblížek, koblížek! Po sýpce metený, po truhlách škrabaný, smetanou míšený, na másle smažený, na okénku chlazený. Já od dědečka utekl, já od babičky utekl, já od zajíčka utekl, já od vlka utekl, já od medvěda utekl, a tobě, liško, taky uteču!
„To je ale krásná písnička!“ řekla liška. „Jenže co naplat, holoubku, už jsem stará a špatně slyším. Sedni si mi na čumák a zazpívej ji ještě jednou.“
Koblížek se zaradoval, že se jí jeho písnička tak líbí. Vyskočil lišce na čumák a začal: „Já koblížek, koblížek!“
A liška, ham, a snědla ho.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Kytice z lidového básnictva (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
