Ruské pohádky

Konstantin Ušinskij byl ruský pedagog a pro nejmenší čtenáře převyprávěl lidové pohádky do čítanky Rodné slovo, která poprvé vyšla v roce 1864. Celé generace ruských dětí se z ní učily číst. Pochází z ní O koblížkovi i O veliké řepě, které roku 1906 přeložil a otiskl František Bartoš v Kytici z lidového básnictva.

V pohádce O koblížkovi se babičce skutálí koblížek z okna, zajíci, vlkovi i medvědovi zazpívá písničku a pokaždé jim uteče, dokud ho nepřelstí liška. V pohádce O veliké řepě volá dědeček na pomoc babičku, vnučku, pejska, kočičku a nakonec myšku.

Boudo, budko je ruská lidová pohádka, v Rusku známá jako Teremok. Do Čech přišla bez jména autora přes školní čítanku jako Myší domeček, doložený roku 1896. Vycházíme z přetisku v chicagských Ženských listech z roku 1903. Do boudy se nastěhuje myška, žába, zajíček, kozlíček a pejsek, až přijde medvěd a boudu rozdupe.

Řepu s pejskem, kočičkou a myškou, jak ji napsal Ušinskij, zná celý svět. V lidovém zápisu Alexandra Afanasjeva místo zvířat pomáhají jakési nohy. O veliké řepě přečtete asi za minutu a poslouchat ji mohou už dvouleté děti. Boudo, budko a O koblížkovi jsou jen o málo delší a hodí se pro děti od tří let.