Pohádky o přáních

V pohádce O rybáři a jeho ženě si rybář sám nepřeje vůbec nic. Přání vymýšlí Ilsebil, a u chaloupky, u zámku i u papežského stolce řekne jen: „To si ještě rozmyslíme.“ Rybář pak pokaždé volá na břehu stejnou říkanku „Platýse, platýse v moři“, kterou si děti rychle zapamatují a budou ji říkat s vámi.

Smrček si přeje pořád něco jiného. Nejdřív být velký, pak plout přes moře jako stožáry, o kterých mu vyprávěl čáp, a nakonec stát ozdobený svíčkami v teplé světnici. Sluneční paprsky mu radí, ať se raduje ze svého mládí, ale rozumět jim začne až na dvoře, kde ho čeká smutný konec.

Děvčátko se sirkami si zprvu nic nepřeje, přání se mu zjevují v plamínku. U první sirky vidí železná kamna s mosaznými nohami, u další pečenou husu, která se batolí po podlaze s vidličkou v zádech, a aby jí babička neodešla, škrtne nakonec celým svazečkem. Pro malé děti je konec příliš smutný.

Locika začíná přáním, za které se draze platí. Muž a žena si dlouho marně přejí dítě, a když se ho konečně mají dočkat, zatouží žena po locice z čarodějnické zahrady tak, že přestane jíst. Muž pro ni přeleze zeď a za lociku pak čarodějnici slíbí dítě. Pohádka trvá pět minut a hodí se od šesti let.