Pohádky o ztrátě

Slavík vypráví o ztrátě, kterou jde napravit. Císař vymění živého ptáka za umělého, posázeného drahokamy, a toho skutečného vyžene ze země. Když pak u jeho postele sedí smrt a umělý pták mlčí, protože ho nemá kdo natáhnout, přiletí slavík sám.

Hvězdné tolary začínají tou nejtěžší ztrátou: holčičce umřel tatínek i maminka. Pohádka je přitom krátká a končí dobře: holčička rozdá všechno, co měla, a z nebe jí napadají stříbrné tolary. Proto se hodí i dětem, které smutný konec ještě neunesou.

Statečný cínový vojáček skončí v kamnech a z papírové tanečnice zbude jen uhlově černá růže. Služebná pak v popelu najde cínovou hrudku ve tvaru srdce. Po takovém konci je dobré nechat chvíli ticho a teprve potom se dítěte zeptat, co cítí.

Bajka Vlk a beránek je krátká, ale tvrdá. Vlk si vymýšlí jednu záminku za druhou a beránek na každou odpoví pravdu, jenže mu to není nic platné. S dětmi od pěti let se o ní dá mluvit jako o nespravedlnosti, kterou v příběhu nikdo nenapraví.