Přeskočit na obsah
Muž a žena stojí v osvětlených dveřích stodoly a s tichým úžasem hledí na zlaté vejce ve slaměném hnízdě, žena drží rozsvícenou lucernu.

Slepice, která snášela zlatá vejce

Ezop

1 min čtení4–9 let

Muž a jeho žena mají slepici, která jim každé ráno snese zlaté vejce, ale jedno vejce denně jim brzy nestačí, a tak ji jednoho rána zabijí, aby získali celý poklad naráz. Uvnitř ale žádné zlato není; je to slepice jako každá jiná, a zlaté vejce, které tolik rán leželo v hnízdě, už nenajdou ani to ráno, ani žádné další.


Byl jednou jeden muž a ten měl ženu. Na dvorku chovali slepici, jakou neměl nikdo široko daleko. Každé ráno našli v jejím hnízdě jedno vejce z ryzího zlata.

Zpočátku tomu skoro nemohli uvěřit. Vozili vejce do města, prodávali je a doma jim pomalu přibývalo všechno, po čem kdysi jen toužili.

Jenže čím víc měli, tím míň jim to stačilo. Jedno vejce denně se jim začalo zdát málo a čekání na to zítřejší nekonečně dlouhé. Řekli si, že slepice, která snáší zlato, musí být zlatá i uvnitř, a že by tedy mohli mít celý ten poklad naráz.

Muž se svraštělým čelem obrací zlaté vejce v prstech u svíčky, žena naproti němu přes stůl netrpělivě ukazuje na něj a na vejce.

A tak jednoho rána slepici zabili.

Uvnitř ale byla jako každá jiná slepice na světě. Žádné zlato, žádný poklad, nic, co by se dalo odnést na trh.

Zbohatnout naráz se jim nepodařilo. A zlaté vejce, které pro ně tolik rán tiše leželo v hnízdě, tam už nenašli. Ani to ráno, ani žádné další.

Převyprávěla Talerie, Zdroj: Aesop's Fables: a new translation (otevře se v novém okně)

Licence: Volné dílo