O kohoutkovi a slepičce
4 min čtení od 3 let talerie.com/cs/pohadky/o-kohoutkovi-a-slepicce
Kohoutek a slepička hledají v oboře oříšky a domluví se, že co kdo najde, rozdělí napolovic. Lakomý kohoutek ale své jadýrko spolkne celé a to mu uvízne v krku. Slepička musí pro vodu, jenže studánka ji jen tak nedá.
Žili jednou kohoutek a slepička. Jednoho dne si spolu vyšli na oříšky do obory. Byl to les obehnaný plotem a pod lískovými keři tam ležel oříšek vedle oříšku.
„Co kdo z nás najde, bude oběma napolovic,“ řekl kohoutek.
„Tak dobře!“ souhlasila slepička. Hrabala a hrabala, až vyhrabala jadýrko, a poctivě se o ně s kohoutkem rozdělila.
Potom vyhrabal jadýrko i kohoutek. Jenže byl lakomý. Chtěl ho mít jen pro sebe, a tak ho honem celé spolkl, aby se o něm slepička nedozvěděla. A jadýrko mu uvízlo v krku.
„Slepičko, běž honem pro vodu, nebo umřu!“ zasípal kohoutek. Sotva to dořekl, svalil se na záda a nožky mu trčely vzhůru.
Slepička běžela ke studánce, co jí nohy stačily.
„Studánko, dej vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti vody, dokud mi nepřineseš od švadlenky šátek,“ řekla studánka.
Utíkala tedy slepička ke švadlence.
„Švadlenko, dej šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti šátek, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky,“ řekla švadlenka.
A slepička běžela k ševci.
„Mistře, dej střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti střevíčky, dokud mi nepřineseš od svinky štětiny,“ řekl švec.
Hned pospíchala slepička ke svince.
„Svinko, dej štětiny ševci, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti štětiny, dokud mi nepřineseš od sladovníka mláto,“ řekla svinka.
Ke sladovníkovi to slepička vzala nejkratší cestou.
„Sladovníče, dej mláto svince, svinka dá štětiny ševci, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti mláto, dokud mi nepřineseš od kravičky smetanu,“ řekl sladovník.
Utíkala tedy slepička ke kravičce.
„Kravičko, dej smetanu sladovníkovi, sladovník dá mláto svince, svinka dá štětiny ševci, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti smetanu, dokud mi nepřineseš z louky travičku,“ řekla kravička.
A slepička běžela na louku.
„Louko, dej travičku kravičce, kravička dá smetanu sladovníkovi, sladovník dá mláto svince, svinka dá štětiny ševci, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
„Nedám ti travičku, dokud mi nevyprosíš z nebe rosičku,“ řekla louka.
Nebi ale nikdo nic přinést nemůže, a tak slepička jen zvedla hlavu k obloze.
„Nebe, nebíčko! Dej rosičku louce, louka dá travičku kravičce, kravička dá smetanu sladovníkovi, sladovník dá mláto svince, svinka dá štětiny ševci, švec dá střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vody mému kohoutkovi,“ prosila slepička:
leží tam v oboře, má nožky nahoře, bojím se, bojím, že umře!
Nebíčko se nad kohoutkem slitovalo a seslalo na louku rosičku. Louka dala travičku kravičce, kravička smetanu sladovníkovi, sladovník mláto svince, svinka štětiny ševci, švec střevíčky švadlence, švadlenka šátek studánce a studánka dala slepičce vody.
Slepička nabrala vodu do zobáčku a běžela zpátky do obory. Jakmile mu vodu vlila do krku, jadýrko sklouzlo dolů. Kohoutek vyskočil na nožky, zatřepal křídly a vesele zakokrhal: „Kykyryký!“
Od té doby už kohoutek nikdy lakomý nebyl. Co našel, to se slepičkou vždycky poctivě rozdělil napolovic.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Prostonárodní české písně a říkadla (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)