Chudé dívce a matce nezbyl v domě ani kousek jídla, a tak jde dívka do lesa. Stará žena, která o jejich bídě ví bez ptaní, jí dá hrneček, který na „Hrnečku, vař“ uvaří sladkou kaši a na „Hrnečku, dost“ přestane.
Byla jednou jedna chudá hodná dívka a se svou matkou žily samy dvě. Došlo jim všechno, co měly, a v celém domě nezbyl ani kousek jídla.
Jednoho dne se dívka vypravila do lesa, jestli tam něco nenajde. Potkala tam starou ženu, která o jejich bídě věděla, aniž se musela na cokoli ptát.
„Vezmi si tenhle hrneček,“ řekla stará žena a podala jí malý hliněný hrnec. „Když mu řekneš ‚Hrnečku, vař!‘, uvaří ti sladkou kaši, dobrou a hustou. A když mu řekneš ‚Hrnečku, dost!‘, přestane.“
Dívka poděkovala a odnesla hrneček domů. Od té chvíle už s matkou hlad nepoznaly. Kdykoli měly chuť, postavily hrneček na stůl a najedly se sladké kaše, kolik jen chtěly.
Jednou byla dívka pryč z domu. Matka dostala hlad, vzala hrneček a řekla:
„Hrnečku, vař!“
Hrneček se dal do vaření a matka se najedla dosyta. Teď chtěla, aby přestal, jenže to slovo, kterým se zastavuje, neznala.
A hrneček vařil dál. Kaše přetekla přes okraj a valila se ven. Naplnila kuchyni, pak celý dům, pak dům vedlejší a nakonec i ulici, jako by chtěla nasytit celý svět. Ve městě nastal poplach a nikdo nevěděl, co si počít.
Nakonec zbýval jediný dům, ke kterému kaše ještě nedosáhla. Zrovna v tu chvíli se dívka vracela domů. Podívala se na tu sladkou záplavu a řekla jen:
„Hrnečku, dost!“
A hrneček přestal vařit.
A kdo chtěl potom zpátky do města, musel se tam prokousat kaší.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Kinder- und Hausmärchen (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
