Přeskočit na obsah
Z hrnečku se valí sladká zlatá kaše a teče dlážděnou ulicí městečka, užaslí lidé uskakují stranou.

Hrnečku, vař!

Bratři Grimmové

2 min čtení od 3 let

Chudé dívce a matce nezbyl v domě ani kousek jídla, a tak jde dívka do lesa. Stará žena, která o jejich bídě ví bez ptaní, jí dá hrneček, který na „Hrnečku, vař“ uvaří sladkou kaši a na „Hrnečku, dost“ přestane.


Byla jednou jedna chudá hodná dívka a se svou matkou žily samy dvě. Došlo jim všechno, co měly, a v celém domě nezbyl ani kousek jídla.

Jednoho dne se dívka vypravila do lesa, jestli tam něco nenajde. Potkala tam starou ženu, která o jejich bídě věděla, aniž se musela na cokoli ptát.

„Vezmi si tenhle hrneček,“ řekla stará žena a podala jí malý hliněný hrnec. „Když mu řekneš ‚Hrnečku, vař!‘, uvaří ti sladkou kaši, dobrou a hustou. A když mu řekneš ‚Hrnečku, dost!‘, přestane.“

V modrozeleném lese podává shrbená stařenka malý hliněný hrnec děvčeti s copem, které po něm sahá oběma rukama. U nohou dívky stojí prázdný košík.

Dívka poděkovala a odnesla hrneček domů. Od té chvíle už s matkou hlad nepoznaly. Kdykoli měly chuť, postavily hrneček na stůl a najedly se sladké kaše, kolik jen chtěly.

Jednou byla dívka pryč z domu. Matka dostala hlad, vzala hrneček a řekla:

„Hrnečku, vař!“

Hrneček se dal do vaření a matka se najedla dosyta. Teď chtěla, aby přestal, jenže to slovo, kterým se zastavuje, neznala.

A hrneček vařil dál. Kaše přetekla přes okraj a valila se ven. Naplnila kuchyni, pak celý dům, pak dům vedlejší a nakonec i ulici, jako by chtěla nasytit celý svět. Ve městě nastal poplach a nikdo nevěděl, co si počít.

Žena v modrých šatech a bílé zástěře couvá s rukama před sebou. Z hrnce na stole přetéká zlatá kaše, stéká na podlahu a valí se ke dveřím.

Nakonec zbýval jediný dům, ke kterému kaše ještě nedosáhla. Zrovna v tu chvíli se dívka vracela domů. Podívala se na tu sladkou záplavu a řekla jen:

„Hrnečku, dost!“

Děvče s copem stojí za soumraku na prahu chalupy a zvedá dlaň proti zlaté kaši, která zaplavila dlážděnou uličku. V osvětlených dveřích stojí hrnec.

A hrneček přestal vařit.

A kdo chtěl potom zpátky do města, musel se tam prokousat kaší.

Jak se vám pohádka líbila?

Převyprávěla Talerie, zdroj: Kinder- und Hausmärchen (otevře se v novém okně) Volné dílo

Podobné pohádky

Zlatá husa

8 min čtení od 5 let

Paní Zima

5 min čtení od 4 let

O této pohádce

Pohádka Hrnečku, vař! pochází ze sbírky bratří Grimmů. Poprvé ji otiskli roku 1815 v Berlíně ve druhém svazku prvního vydání svých Dětských a domácích pohádek pod názvem Vom süßen Brei (O sladké kaši). K jejímu původu poznamenali jen to, že pochází z Hesenska.

Děj zůstal ve všech dalších vydáních stejný a bratři v textu upravili jen drobnosti: od roku 1819 má pohádka číslo 103, od roku 1837 se jmenuje Der süße Brei a od roku 1840 zní jinak poslední věta. Naše převyprávění se drží znění z roku 1857, tedy sedmého vydání; to bylo poslední, jež bratři sami chystali k tisku.

První tisk z roku 1815 a vydání z roku 1857, z něhož vycházíme

18151857 (naše předloha)
NázevVom süßen BreiDer süße Brei
Číslosv. 2, č. 17č. 103
Kašesladká jáhlovásladká jáhlová
K vaření„Töpfchen koch!“„Töpfchen, koche“
K zastavení„Töpfchen steh“„Töpfchen, steh“
Nezná slovomatkamatka
Koneckdyž chtěli zpět do města, museli se projíst skrzkdo chtěl zpět do města, musel se projíst skrz
Zobrazit více
Hrnečku, vař!
Grimmové, 1857: Töpfchen, koche

Co dělá náš text

Naše vyprávění zachovává celý sled událostí z roku 1857. Chudá hodná dívka, která žije jen s matkou, potká v lese starou ženu; ta o jejich bídě ví, aniž se na cokoli ptá, a dá jí malý hliněný hrnec. Na slova „Hrnečku, vař!“ hrnec uvaří sladkou kaši, na „Hrnečku, dost!“ přestane. U Grimmů se hrnec zastavuje slovy „Töpfchen, steh“, tedy „stůj“; české „dost“ je naše. Z čeho se kaše vaří, náš text neříká; u Grimmů je jáhlová.

Když je dívka pryč, matka hrnci sama poručí, ať vaří, ale slovo, kterým se hrnec zastavuje, nezná. Kaše zaplní kuchyni, dům, vedlejší dům i ulici, a když zbývá jediný dům, vrátí se dívka a hrnec zastaví. Nikomu se nic nestane a matce nikdo nic nevyčítá, u Grimmů stejně jako u nás. Kdo pak chce zpátky do města, musí se prokousat kaší.

S čím pohádku srovnávali Grimmové a s čím si ji nesplést

Ve svých poznámkách v ní bratři Grimmové viděli prastarou bajku o džbánku, který nikdy nevyschne a nad nímž má moc jen čistá nevinnost. Připomínají také indické vyprávění o hrnci, který z jediného vloženého zrnka rýže vaří jídlo bez ustání, a pověst o čarodějově učni, kterou Goethe zpracoval v básni a kterou podle nich zná už Lúkianos. V ní ovšem důraz leží na moci mistra. Zmiňují i norskou pohádku o mlýnu, který mele všechno.

Kaše se objevuje i v jiné naší pohádce, Zlatovlásce a třech medvědech, kde má každý medvěd svou misku na kaši. Je to ovšem úplně jiný příběh a žádný kouzelný hrnec v něm není.

Zdroje

Dobové texty

Odborný komentář

Katalog

Údaje jsme v těchto zdrojích ověřili 30. října 2026.

Omalovánky k vytisknutí

Kde ještě tuto pohádku najdete