Včelí královna

Byli jednou tři královští synové. Dva nejstarší se vydali do světa za dobrodružstvím, ale žili si tam tak divoce a bezstarostně, že na cestu domů docela zapomněli.

Nejmladšímu z bratrů říkali Hlupáček. Když se ti dva dlouho nevraceli, sebral se a šel je hledat. Prošel mnoho krajů, a když je konečně našel, oba se mu vysmáli.

„Ty se chceš protloukat světem?“ posmívali se mu. „Jsme mnohem chytřejší než ty, a ani nám se to nepovedlo.“

Přesto ho vzali s sebou a šli dál všichni tři pohromadě.

Cestou došli k mraveništi. Oba starší bratři je chtěli rozhrabat a dívat se, jak mravenci ve strachu pobíhají a odnášejí svá vajíčka.

„Nechte ta zvířátka na pokoji,“ řekl Hlupáček. „Nedovolím, abyste je rušili.“

Šli dál a přišli k jezeru, na kterém plavalo plno kachen. Bratři jich chtěli pár chytit a upéct.

„Nechte ta zvířátka na pokoji,“ řekl Hlupáček. „Nedovolím, abyste je zabíjeli.“

Nakonec našli ve starém stromě včelí úl. Medu v něm bylo tolik, že stékal po kmeni dolů. Bratři chtěli pod stromem rozdělat oheň a včely kouřem udusit, aby si med mohli vzít.

„Nechte ta zvířátka na pokoji,“ řekl Hlupáček. „Nedovolím, abyste je upálili.“

Šli a šli, až stanuli před zámkem. Ve stájích tam stáli samí kamenní koně a v celém zámku nebylo vidět živou duši.

Prošli jeden sál za druhým, až úplně na konci došli ke dveřím, na kterých visely tři zámky. Uprostřed dveří bylo malé okénko a tím se dalo nahlédnout do komnaty.

U stolu tam seděl malý šedivý mužíček. Zavolali na něj jednou, zavolali podruhé, ale neslyšel. Teprve když zavolali potřetí, vstal, odemkl všechny tři zámky a vyšel k nim.

Neřekl ani slovo. Zavedl je k bohatě prostřenému stolu, a když se najedli a napili, odvedl každého do jeho vlastní ložnice.

Ráno přišel šedivý mužíček k nejstaršímu bratrovi, pokynul mu a dovedl ho ke kamenné desce. Byly na ní vytesány tři úkoly. Kdo je splní, vysvobodí zámek z kouzla.

První úkol zněl: v lese pod mechem leží tisíc perel královské dcery a všechny se musí do západu slunce najít. Kdyby chyběla jediná, promění se v kámen ten, kdo je hledal.

Nejstarší bratr hledal celý den, a když se slunce sklánělo k obzoru, měl jich sotva sto. Stalo se, co stálo na desce, a zůstal z něj kámen.

Druhý den se do toho pustil prostřední bratr. Nevedlo se mu o mnoho lépe. Našel dvě stě perel a zkameněl také.

Pak přišla řada na Hlupáčka. Prohledával mech kousek po kousku, ale perly byly droboučké a dobře schované a práce šla pomalu. Nakonec si sedl na kámen a rozplakal se.

A jak tam tak seděl, přiběhl mravenčí král, ten, kterému cestou zachránil život, a přivedl s sebou pět tisíc mravenců. Netrvalo dlouho a ti maličcí snesli všechny perly na jednu hromádku.

Druhý úkol byl vylovit z jezera klíč od princezniny ložnice. Sotva Hlupáček přišel k vodě, připlavaly kachny, které předtím zachránil, ponořily se a klíč z hlubiny vynesly.

Třetí úkol byl ze všech nejtěžší. V ložnici spaly tři královy dcery a Hlupáček měl poznat, která z nich je ta nejmladší a nejmilejší.

Podobaly se jedna druhé jako vejce vejci a nelišily se ničím než tím, že si každá před spaním pochutnala na něčem jiném: nejstarší na kousku cukru, prostřední na kapce sirupu a nejmladší na lžičce medu.

Tu přiletěla včelí královna, ta, jejíž včely Hlupáček ochránil před ohněm. Obletěla ústa všech tří a nakonec usedla na rty té, která jedla med. Tak Hlupáček poznal tu pravou.

V tu chvíli kouzlo pominulo. Celý zámek se probral ze spánku a každý, kdo byl z kamene, dostal zase svou lidskou podobu. Ožili i oba Hlupáčkovi bratři.

Hlupáček se oženil s nejmladší a nejmilejší a po smrti jejího otce se stal králem. A jeho dva bratři si vzali zbylé dvě sestry.