Včelí královna

Byli jednou dva královští synové, kteří se vydali do světa hledat dobrodružství. Upadli však do divokého a nevázaného života a domů se už nikdy nevrátili. Jejich nejmladší bratr, kterému všichni říkali Hlupáček, se proto vydal bratry hledat. Když je konečně našel, posmívali se mu, že se svou prostou hlavou chce projít světem, když oni dva, o tolik chytřejší, to nedokázali.

Šli teď všichni tři spolu dál a přišli k mraveništi. Oba starší bratři je chtěli rozházet, aby viděli, jak mravenci vyděšeně pobíhají sem a tam a odnášejí svá vajíčka. Hlupáček je ale zarazil: „Nechte ta zvířátka na pokoji, nechci, abyste je rušili.“

Šli dál a přišli k jezeru, na kterém plavala spousta kachen. Bratři chtěli pár z nich chytit a upéct, ale Hlupáček to nedovolil: „Nechte ta zvířátka na pokoji, nechci, abyste je zabíjeli.“

Nakonec došli k včelímu hnízdu, z něhož po kmeni stromu stékalo tolik medu, že to bylo vidět zdálky. Oba starší chtěli pod stromem zapálit oheň a včely udusit kouřem, aby jim mohli med sebrat. Hlupáček je znovu zarazil: „Nechte ta zvířátka na pokoji, nechci, abyste je upálili.“

Po chvíli přišli tři bratři k zámku. Ve stájích stáli samí zkamenělí koně a nikde nebylo vidět živou duši. Prošli všechny sály, až nakonec stanuli před dveřmi, na kterých visely tři zámky. Uprostřed dveří byla malá klapka, kterou se dalo nahlédnout dovnitř, a uviděli tam u stolu sedět šedivého mužíčka. Zavolali na něj jednou, podruhé, ale jako by neslyšel. Když na něj zavolali potřetí, vstal, odemkl zámky a vyšel ven. Nepromluvil jediné slovo, jen je odvedl k bohatě prostřenému stolu, a když se najedli a napili, zavedl každého do jeho vlastní ložnice.

Druhý den ráno přišel šedivý mužíček k nejstaršímu bratrovi, pokynul mu a odvedl ho ke kamenné desce. Byly na ní napsány tři úkoly, jimiž se dal zámek vysvobodit z kletby. První zněl: v lese pod mechem leží tisíc perel princezny. Musí být všechny nalezeny, a bude-li před západem slunce byť jediná chybět, ten, kdo je hledal, zkamení.

Nejstarší bratr se dal do hledání a hledal celý den. Když se ale den nachýlil ke konci, měl nalezeno sotva sto perel. A stalo se, co stálo na desce psáno: proměnil se v kámen.

Následujícího dne se do dobrodružství pustil prostřední bratr. Nevedlo se mu o mnoho lépe než nejstaršímu, nenašel víc než dvě stě perel, a stejně jako on zkameněl.

Konečně přišla řada na Hlupáčka. Hledal v mechu, ale hledání šlo pomalu a perly se nacházely jen s vypětím sil. Nakonec si sedl na kámen a rozplakal se. Jak tam tak seděl, přiběhl k němu mravenčí král, jemuž kdysi zachránil život, a s ním pět tisíc mravenců. Netrvalo dlouho a ti drobní tvorové našli všechny perly a snesli je na jednu hromadu.

Druhý úkol zněl: vylovit z jezera klíč od princezniny ložnice. Když Hlupáček přišel k jezeru, připlavaly kachny, které kdysi zachránil, potopily se a klíč z hlubiny vynesly.

Třetí úkol byl ze všech nejtěžší: mezi třemi spícími královskými dcerami měl poznat tu nejmladší a nejmilejší. Sestry si však byly navlas podobné a nedalo se je rozeznat jinak, než že si každá před usnutím pochutnala na něčem jiném, nejstarší na kousku cukru, prostřední na trošce sirupu a nejmladší na lžíci medu. Tu přiletěla včelí královna, patřící ke včelám, které Hlupáček kdysi ochránil před ohněm, a ochutnala ústa všech tří spících dívek. Nakonec se usadila na ústech té, která jedla med, a tak královský syn poznal tu pravou.

Tím byla kletba zlomena. Všechno se probudilo ze zakletého spánku a ti, kdo zkameněli, dostali zpět svou lidskou podobu. Hlupáček se oženil s nejmladší a nejmilejší princeznou a po smrti jejího otce se stal králem. Jeho oba bratři si vzali za ženy zbylé dvě sestry.