Skřítci a švec

Byl jednou jeden švec, dobrý a poctivý, který bez vlastní viny tak zchudl, že mu nakonec nezbylo nic než kůže na jediný pár bot. Večer si kůži pečlivě vykrojil, protože ráno chtěl boty ušít. A protože měl čisté svědomí, lehl si klidně do postele, svěřil se do rukou Pánu Bohu a usnul.

Ráno se pomodlil a chystal se dát do práce. Na stole ale už stály obě boty, hotové úplně do posledního stehu. Švec jen žasl a nevěděl, co si o tom myslet. Vzal boty do ruky a prohlížel si je zblízka: byly ušité tak čistě, že ani jeden steh nebyl špatně, jako by šlo o mistrovské dílo. Brzy nato přišel do dílny kupec, a protože se mu boty tak líbily, zaplatil za ně víc, než bylo obvyklé. Za utržené peníze si švec koupil kůži na dva páry bot.

Večer si kůži vykrojil a ráno se chtěl s novou chutí pustit do díla. Nemusel ale hnout ani prstem, protože když vstal, boty už byly hotové. A kupci nechyběli ani tentokrát: dali mu tolik peněz, že si mohl koupit kůži na čtyři páry. I ty čtyři páry našel druhý den ráno hotové. A tak to šlo dál: co večer nastříhal, to bylo do rána ušité. Švec si brzy znovu vydělával na poctivou obživu a nakonec se z něj stal zámožný muž.

Jednou večer, krátce před Vánocemi, si muž jako obvykle nastříhal kůži na další boty. Než šel spát, řekl své ženě: „Co kdybychom dnes v noci nespali a podívali se, kdo nám tak pomáhá?“ Žena souhlasila, zapálila svíčku a oba se schovali v koutě světnice za šaty, které tam visely, a čekali.

O půlnoci vešli do dílny dva malí, roztomilí, nazí skřítci. Posadili se ke ševcovu stolu, vzali si všechnu nastříhanou práci a začali svými drobnými prstíky tak hbitě a rychle šít, propichovat a tlouct kladívkem, že švec nemohl žasnutím odtrhnout oči. Nepřestali, dokud nebylo vše hotové a srovnané na stole, a pak rychle vyskočili a zmizeli.

Ráno řekla žena: „Ti skřítci nás udělali bohatými. Měli bychom jim to nějak oplatit. Pobíhají tu úplně nazí a musí jim být zima. Víš co? Ušiju jim košilky, kabátky, vestičky a kalhotky a upletu každému pár punčošek, a ty jim k tomu udělej pár botiček.“ Muž odpověděl: „Rád to udělám.“ A večer, když měli všechno hotové, položili dárky na stůl místo nastříhané kůže a znovu se schovali, aby viděli, jak se k tomu skřítci postaví.

O půlnoci přiskákali skřítci a chtěli se hned pustit do práce. Když ale na stole nenašli nastříhanou kůži, nýbrž ty roztomilé oděvy, nejdřív žasli, a pak je přemohla nesmírná radost. Bleskurychle se do všeho oblékli, hladili si na těle krásné šaty a zpívali:

„Podívej, jací jsme to páni, ševcovina už nás nezajímá ani!“

Pak poskakovali a tancovali, skákali přes židle i lavice a nakonec vytancovali ze dveří. Od té chvíle se už nikdy nevrátili. Ševci se ale dobře dařilo po celý zbytek života a všechno, co podnikl, se mu dařilo.