Přeskočit na obsah
Mladý poutník stojí u ústí temné jeskyně ozářené přízračnou zlatou září, za ním starý převozník a černá řeka.

Čert se třemi zlatými vlasy

Bratři Grimmové

8 min čtení od 6 let

Král pošle zetě do pekla pro tři zlaté vlasy z čertovy hlavy, jinak mu dceru nenechá. Strážní dvou měst se ho cestou ptají, proč vyschla kašna s vínem a proč strom, který nosíval zlatá jablka, nevyžene ani list. Jim i převozníkovi, kterého nikdo nestřídá, mladík slíbí odpověď na zpáteční cestě.


Byla jednou jedna chudá žena a narodil se jí synek. Přišel na svět v košilce, a tak mu prorokovali, že si ve čtrnácti letech vezme královskou dceru.

Zanedlouho zavítal do té vsi král, ale nikdo ho nepoznal. Ptal se lidí, co je nového.

„Narodilo se tu dítě v košilce,“ řekli mu. „A prý si ve čtrnácti letech vezme královskou dceru.“

Krále ta věštba popudila, protože měl zlé srdce. Zašel k rodičům, tvářil se přívětivě a řekl:

„Chudáci, přenechte mi to dítě. Já se o ně postarám.“

Zprvu se bránili, ale cizí pán nabízel těžké zlato, a protože se jejich synek narodil v košilce, řekli si, že se mu všechno musí obrátit k dobrému. A tak nakonec svolili.

Král dítě uložil do bedýnky a hodil ji do hluboké vody.

Zavřená dřevěná bedýnka s kováním plave po široké vodě, u břehů se sklání rákosí a opodál stojí dřevěný jez s velkým mlýnským kolem.

Bedýnka se ale nepotopila, plavala jako lodička. Zachytila se až dvě míle od královského města, na jezu u mlýna. Mlýnský chasník ji přitáhl hákem, a když ji otevřel, ležel v ní čilý a veselý chlapeček.

Odnesl ho mlynáři a mlynářce. Ti neměli děti a zaradovali se.

Nalezence dobře opatrovali a vyrostl u nich v hodného mladíka.

Po čtrnácti letech zastihla krále bouřka a schoval se právě v tom mlýně. Zeptal se mlynářových, jestli je ten velký hoch jejich syn.

„Není,“ odpověděli. „To je nalezenec. Před čtrnácti lety připlaval v bedýnce k jezu.“

Král poznal, že je to právě to dítě, které kdysi hodil do vody.

„Dobří lidé,“ řekl, „nemohl by ten hoch donést psaní paní královně? Dám mu za to dva zlaťáky.“

Král napsal královně list: jakmile chlapec s tím psaním dorazí, má být připraven o život, a to dřív, než se král vrátí.

Chlapec se vydal na cestu, zabloudil a k večeru se ocitl ve velikém lese. V temnotě uviděl světélko, šel za ním a došel k chaloupce. U ohně seděla sama stará žena.

„Odkud jdeš a kam máš namířeno?“

„Jdu ze mlýna a nesu psaní paní královně,“ odpověděl. „Zabloudil jsem a rád bych tu přenocoval.“

„Ty ubohý hochu,“ řekla, „dostal ses do loupežnického domu. Až se loupežníci vrátí, bude s tebou zle.“

„Ať přijde, kdo chce, já se nebojím. Jenom jsem tak unavený, že už dál nemůžu.“

Natáhl se na lavici a usnul. Zanedlouho přišli loupežníci a ptali se, co je to za cizího hocha.

„Nevinné dítě,“ řekla stařena. „Zabloudilo v lese a nese psaní paní královně.“

Loupežníci dopis otevřeli a přečetli. I jejich tvrdá srdce se obměkčila. Vůdce psaní roztrhal a napsal jiné: chlapce mají ihned oddat s královskou dcerou.

Ráno mu dali dopis a ukázali správnou cestu. Královna udělala, co v listu stálo: vystrojila svatbu a provdala princeznu za dítě štěstěny. Mladík byl hezký a laskavý a žili spolu spokojeně.

Mladík v modrozeleném plášti drží za ruku dívku v rudozlatých šatech a čelence, nad nimi visí pestré korouhve a na stěnách sálu hoří pochodně.

Za nějaký čas se král vrátil a viděl, že se věštba vyplnila.

„Jak se to stalo?“ zvolal. „Ve svém dopise jsem poručil něco docela jiného.“

Královna mu list podala. Král poznal, že mu psaní vyměnili, a zeptal se mladíka, jak to bylo.

„O ničem nevím. Musel mi ho někdo vyměnit v noci, když jsem spal v lese.“

Král se rozhněval.

„Tak lehké to mít nebudeš. Kdo chce mou dceru, ten mi musí přinést z pekla tři zlaté vlasy z čertovy hlavy. Přines, co žádám, a dcera ti zůstane.“

Dítě štěstěny odpovědělo:

„Ty zlaté vlasy přinesu. Čerta se nebojím.“

Vydal se na cestu. U brány velikého města se ho strážný ptal, co umí a co ví.

„Vím všechno,“ odpověděl.

„Tak nám prokaž službu,“ řekl strážný, „a pověz nám, proč naše kašna na náměstí, ze které tryskalo víno, vyschla a nedá už ani vodu.“

„To se dozvíte,“ odpověděl. „Jen počkejte, až se budu vracet.“

U brány druhého města se ho strážný ptal, co umí a co ví.

„Vím všechno,“ odpověděl.

„Tak nám prokaž službu a pověz nám, proč strom v našem městě, který nosíval zlatá jablka, teď nevyžene ani list.“

Mladík v modrozeleném plášti stojí u stromu bez jediného listu, muž ve vínovém rouchu zvedá ruku k holým větvím, za nimi zeď a střechy města.

„To se dozvíte,“ odpověděl. „Jen počkejte, až se budu vracet.“

Pak došel k veliké vodě a i převozník se ho ptal, co umí a co ví.

„Vím všechno,“ odpověděl.

„Tak mi prokaž službu,“ řekl převozník, „a pověz mi, proč musím pořád jezdit sem a tam a nikdo mě nevystřídá.“

„To se dozvíš,“ odpověděl. „Jen počkej, až se budu vracet.“

Na druhém břehu našel vchod do pekla. Bylo tam černo a plno sazí. Čert nebyl doma, jen jeho bába seděla v křesle.

„Co tu chceš?“ zeptala se, ale netvářila se nijak zle.

„Rád bych tři zlaté vlasy z čertovy hlavy,“ odpověděl. „Jinak si nesmím nechat svou ženu.“

„To je hodně,“ řekla bába. „Až se čert vrátí a najde tě tu, bude s tebou zle. Je mi tě ale líto, zkusím ti pomoct.“

Proměnila ho v mravence a řekla: „Vlez mi do záhybů sukně, tam jsi v bezpečí.“

„Dobře, ale rád bych se dozvěděl ještě tři věci: proč vyschla kašna, ze které tryskalo víno, proč strom nenese zlatá jablka a proč nikdo nevystřídá převozníka.“

„To jsou těžké otázky,“ řekla. „Jen se drž tiše a poslouchej, co bude čert říkat.“

Když se setmělo, přišel čert domů a hned poznal, že vzduch není čistý.

„Čichám, čichám člověčinu. Něco tu není v pořádku.“

Hledal, ale nic nenašel. Bába ho vyplísnila:

„Zrovna jsem uklidila, a ty mi to tu zase přeházíš. Pořád máš v nose člověčinu! Sedni si a najez se.“

Když se najedl, položil bábě hlavu do klína, ať mu probírá vlasy, a brzy usnul. Tu mu bába vytrhla první zlatý vlas.

Rohatý čert s hustým vousem spí s hlavou v klíně shrbené šedovlasé stařeny, která mezi prsty drží vytržený zlatý vlas, za nimi hoří oheň.

„Au!“ vykřikl čert. „Co to děláš?“

„Měla jsem těžký sen,“ řekla bába, „a chytila jsem se ti do vlasů.“

„A copak se ti zdálo?“

„Zdálo se mi o kašně, ze které tryskalo víno a která teď vyschla. Čímpak to je?“

„Kdyby to tak věděli!“ odpověděl čert. „Sedí tam v kašně pod kamenem ropucha. Ať ji zabijí a víno zase poteče.“

Bába mu probírala vlasy dál, až zase usnul. Tu mu vytrhla druhý vlas.

„Hu! Co to provádíš?“ rozkřikl se čert.

„Nezlob se, udělala jsem to ze sna.“

„A copak se ti zdálo tentokrát?“

„Zdálo se mi o stromu, který nosíval zlatá jablka a teď nevyžene ani list. Čímpak to je?“

„Kdyby to tak věděli!“ odpověděl čert. „U kořene mu hlodá myš. Ať ji zabijí a strom zase ponese zlatá jablka. Ale dej mi se svými sny pokoj. Jestli mě ještě jednou vzbudíš, dostaneš pohlavek.“

Bába ho udobřila a probírala mu vlasy, až zase usnul. Tu vytrhla třetí zlatý vlas. Čert vyletěl a křičel, ale ona ho utišila.

„Kdo za to může, když se člověku zdají zlé sny?“

„A copak se ti zdálo?“ zeptal se zvědavě.

„Zdálo se mi o převozníkovi, který musí pořád jezdit sem a tam a nikdo ho nevystřídá. Čímpak to je?“

„Ale ten hlupák!“ odpověděl čert. „Až někdo přijde a bude se chtít převézt, ať mu dá bidlo do ruky. Pak musí převážet ten druhý a on je volný.“

Bába nechala starého čerta spát až do rána.

Když čert odešel, vytáhla mravence ze záhybu sukně a vrátila dítěti štěstěny lidskou podobu.

„Tady máš ty tři zlaté vlasy. A co čert na tvé otázky odpověděl, to jsi jistě slyšel.“

Poděkoval bábě a opustil peklo. U vody už čekal převozník.

„Nejdřív mě převez,“ řekl mladík, „a pak ti povím, jak se vysvobodíš.“

Na druhém břehu mu poradil: „Až zase někdo přijde a bude se chtít převézt, dej mu bidlo do ruky.“

Ve městě s neplodným stromem čekal strážný na odpověď.

„Zabijte myš, která mu hlodá kořen, a strom zase ponese zlatá jablka.“

Strážný mu poděkoval a dal mu odměnou dva osly obtížené zlatem.

Nakonec přišel do města, kde vyschla kašna.

„V kašně pod kamenem sedí ropucha. Musíte ji najít a zabít, a z kašny zase poteče víno.“

Strážný poděkoval a dal mu také dva osly obtížené zlatem.

Doma se jeho žena srdečně zaradovala. Králi přinesl tři zlaté vlasy z čertovy hlavy, a když král uviděl čtyři osly se zlatem, byl náramně spokojený.

„Teď jsou všechny podmínky splněny a dcera ti zůstane,“ řekl. „Ale odkud je tolik zlata, milý zeti? Vždyť je to nesmírný poklad!“

„Jel jsem přes řeku. Leží tam na břehu místo písku.“

„Můžu si pro ně dojet také?“ zeptal se král dychtivě.

„Kolik jen budete chtít. Na řece je převozník, ať vás převeze, a na druhé straně si naplníte pytle.“

Lakomý král se hned vypravil k řece a zamával na převozníka. Když přirazili k druhému břehu, dal mu převozník bidlo do ruky a vyskočil na břeh. Král musel od té chvíle převážet za trest za své hříchy.

Starý vousatý král v koruně a kožešinovém plášti stojí v loďce a svírá dlouhé bidlo, na břehu odchází se smíchem stařec v obnošených šatech.

Jestlipak převáží dodnes? Inu, kdo by mu to bidlo asi tak vzal?

Jak se vám pohádka líbila?

Převyprávěla Talerie, zdroj: Kinder- und Hausmärchen (otevře se v novém okně) Volné dílo

Podobné pohádky

Paleček

12 min čtení od 6 let

Malenka

14 min čtení od 5 let

Rampelník

4 min čtení od 6 let

O této pohádce

Pohádku „Čert se třemi zlatými vlasy“ zapsali Jacob a Wilhelm Grimmové. Příběh dítěte narozeného v košilce otiskli v Dětských a domácích pohádkách poprvé roku 1819, ve 2. vydání, jako číslo 29. Bolte a Polívka uvádějí, že pochází ze Zwehrnu u Kasselu, vypravěče ale nejmenují.

V 1. vydání z roku 1812 stál pod číslem 29 jiný příběh: princezna se zamiluje do dřevorubce a ten se v pekle dozví odpovědi na čtyři otázky. Bedýnku na vodě, mlýn a vyměněný dopis měla už tehdy pohádka č. 75 „Vogel Phönix“. My jsme převyprávěli 7. vydání (1857), poslední, které Grimmové ještě sami chystali k tisku.

Pohádka bratří Grimmů a Erbenův Děd-Vševěd

Grimmové (1857), naše předlohaErben (1860)
Hrdinachlapec v košilce, vyrůstá u mlynářePlaváček, syn uhlíře, vyrůstá u rybáře
Věštbakdo ji vyslovil, text neříkátři Sudičky u kolébky
Dopispřepíšou ho loupežníciv noci ho vymění chlapcova kmotra
Vlasyz čertovy hlavyDěda-Vševěda, tedy jasného Slunce
Pomocčertova „Ellermutter“matka Slunce
Tři otázkykašna s vínem, strom se zlatými jablky, převozníkstudnice, jabloň s omlazujícími jablky, převozník
Příčinaropucha pod kamenem, myš u kořenežába na prameni studnice, had pod jabloní
Králdostane převozníkovo bidlo a převáží za trestsnad pořád převáží přes černé moře
Zobrazit více
Čichám, čichám člověčinu
Grimmové, 1857: Ich rieche rieche Menschenfleisch

Jak to vypráví náš text

Podle vydání z roku 1857 jsme pohádku převyprávěli dvakrát. Přepínač „Jemnější“ ukáže kratší podobu, „Původní“ tu delší; dobovým textem není ani jedna z nich. V obou král chlapce nejdřív hodí v bedýnce do vody a později s ním odešle dopis, podle kterého má být chlapec připraven o život. Loupežníci dopis přepíšou a místo smrti nařídí svatbu. V pekle mladíkovi pomůže čertova bába: promění ho v mravence a schová ho v záhybech sukně. Ropuchu v kašně a myš u kořene stromu je v obou verzích potřeba zabít.

Nejtěžším místem je králův rozkaz chlapce zabít, jenže ten se nikdy nesplní a žádný člověk v celé pohádce nezemře. Lakomý král nakonec dostane od převozníka bidlo do ruky a musí převážet sám; pohádka končí otázkou, jestli převáží dodnes.

Příbuzné pohádky

Bolte a Polívka uvádějí, že předpověď o budoucím zeti a podvržený dopis se objevují už ve středověkých pověstech o císaři Konstantinovi a o císaři Jindřichu III. Laskavou čertovu bábu přirovnávají k anglické pohádce o Jackovi a fazolovém stonku. I v naší pohádce „Jack a kouzelná fazole“ obr zavětří člověka.

S Erbenovými Třemi zlatými vlasy Děda-Vševěda (1860) si tuhle pohádku snadno spletete. Erbenova je samostatná česká pohádka, ne předloha našeho textu: hrdinou je Plaváček a vlasy patří Slunci. Erben sám mezi jejími příbuznými jmenuje i pohádku bratří Grimmů.

Zdroje

Dobové texty

Katalog

Údaje jsme v těchto zdrojích ověřili 30. října 2026.

Omalovánky k vytisknutí

Kde ještě tuto pohádku najdete