Jakub de Voragine

Jakub de Voragine, italsky Iacopo da Varazze (asi 1230–1298), byl dominikánský kazatel a na sklonku života janovský arcibiskup. Sestavil Zlatou legendu, sbírku vyprávění o svatých, která patřila k nejčtenějším knihám středověku.

Narodil se v přímořském Varazze západně od Janova, nebo přímo v Janově, kde je doložen rod toho jména pocházející z Varazze. Roku 1244 vstoupil k dominikánům. Byl převorem v Comu, Boloni a Asti, učil v řádových školách a jako kazatel sklízel úspěch v mnoha částech Itálie. V letech 1267 až 1286 vedl lombardskou provincii řádu. Janovským arcibiskupem se stal roku 1292 a snažil se smířit znesvářené městské strany guelfů a ghibelinů. Napsal také kroniku Janova a několik svazků kázání. Zemřel v Janově v červenci 1298 a pochovali ho v tamním dominikánském kostele.

Zlatou legendu (Legenda aurea, zprvu nazvanou Legenda sanctorum, tedy čtení o svatých) sestavil přibližně v letech 1259 až 1266. Má zhruba sto padesát až sto osmdesát kapitol, každou o jednom světci nebo svátku, a řadí je podle církevního roku od adventu. Každá začíná výkladem jména, často dost smyšleným, a pokračuje životem a zázraky. Sám o sobě psal, že legendy shromáždil a doplnil ze starších dějin a kronik, nevymýšlel je.

Psal prostou, srozumitelnou latinou a kniha měla kazatelům sloužit jako zásoba příběhů. Četla se ale právě kvůli nim: dochovalo se přes tisíc rukopisů a mezi tisky vydanými před rokem 1501 má víc vydání než Bible. Česky vyšla tiskem v Plzni v letech 1475 až 1479 jako jedna z prvních českých tištěných knih a znovu v Praze roku 1495.

Historikům umění slouží jako klíč ke středověkým obrazům. Odkud malíř věděl, že ke svatému Mikuláši patří tři měšce zlata, ke svatému Jiří drak a ke svatému Kryštofovi dítě na ramenou, to velmi často vysvětlí právě Zlatá legenda. Papež Pius VII. ho roku 1816 prohlásil za blahoslaveného.