Popelka

Byl jednou jeden bohatý muž a tomu onemocněla žena. Když cítila, že se blíží její konec, zavolala si k posteli svou jedinou dcerušku a řekla jí:

„Milé dítě, zůstaň hodná a zbožná. Pánbůh při tobě pak vždycky bude stát, a já se na tebe budu dívat z nebe a budu ti nablízku.“

Potom zavřela oči a zemřela. Dívka chodila každý den ven k matčinu hrobu a plakala tam, a zůstala hodná a zbožná. Když přišla zima, přikryl sníh ten hrob bílým šátkem, a když ho na jaře slunce zase stáhlo, přivedl si muž do domu jinou ženu.

Ta žena přivedla do domu s sebou dvě vlastní dcery. Na pohled byly hezké a bílé, ale v srdci zlé a černé. Pro ubohou nevlastní dceru nastal zlý čas.

„Copak má ta hloupá husa sedávat u nás ve světnici?“ říkaly. „Kdo chce jíst chleba, musí si na něj vydělat. Ven s tou kuchyňskou děvečkou!“

Vzaly jí všechny její pěkné šaty, oblékly ji do staré šedé haleny a na nohy jí daly dřeváky.

„Jen se podívejte na tu pyšnou princeznu, jak je vyfintěná!“ volaly, smály se a odvedly ji do kuchyně.

Od té chvíle musela od rána do večera dělat těžkou práci: vstávat před rozedněním, nosit vodu, zatápět v kamnech, vařit a prát. K tomu jí obě sestry ubližovaly, jak jen si dokázaly vymyslet, posmívaly se jí a sypaly jí hrách a čočku do popela, aby si musela sednout a znovu je přebírat. Večer, když byla prací unavená, žádná postel na ni nečekala; musela si lehnout u kamen do popela. A protože kvůli tomu vždycky vypadala zaprášeně a špinavě, začaly jí říkat Popelka.

Jednou se otec chystal na jarmark do města a zeptal se obou nevlastních dcer, co jim odtamtud má přivézt.

„Krásné šaty,“ řekla jedna.

„Perly a drahé kameny,“ řekla druhá.

„A ty, Popelko,“ zeptal se, „co bys chtěla ty?“

„Tatínku, ulomte mi první proutek, který vás cestou domů šlehne do klobouku.“

Koupil tedy oběma nevlastním dcerám, co si přály: krásné šaty, perly a drahé kameny. Na zpáteční cestě, když projížděl zeleným houštím, otřel se o něj lískový proutek a srazil mu klobouk z hlavy. Ulomil ho tedy a vzal s sebou. Když přijel domů, dal nevlastním dcerám, co si přály, a Popelce dal ten lískový proutek. Popelka mu poděkovala, šla k matčinu hrobu a proutek tam zasadila, a plakala přitom tak, že na něj slzy padaly a zalévaly ho. Proutek rostl a vyrostl z něj krásný strom. Popelka pod ten strom chodila třikrát denně, plakala tam a modlila se, a pokaždé přiletěl na strom bílý ptáček. Kdykoli Popelka vyslovila nějaké přání, shodil jí ptáček dolů to, co si přála.

Tu se přihodilo, že král vystrojil velkou slavnost, která měla trvat tři dny a na kterou byly pozvány všechny krásné dívky ze země, aby si jeho syn vybral nevěstu. Když se obě nevlastní sestry doslechly, že se na ní mají také ukázat, měly velkou radost, zavolaly si Popelku a řekly jí:

„Učeš nám vlasy, vykartáčuj nám střevíce a připni nám přezky. Jdeme na slavnost na královský zámek.“

Popelka je poslechla, ale plakala u toho, protože by na tanec šla také ráda, a poprosila macechu, aby jí to dovolila.

„Ty, Popelko?“ řekla macecha. „Jsi celá od prachu a špíny, a chceš na slavnost? Nemáš šaty ani střevíce, a chceš tancovat!“

Ale Popelka prosila dál, a tak macecha nakonec řekla: „Nasypala jsem ti do popela mísu čočky. Jestli ji do dvou hodin přebereš, půjdeš s námi.“

Dívka vyšla zadními dveřmi ven do zahrady a zavolala: „Vy krotcí holoubci, vy hrdličky, vy všichni ptáci pod nebem, pojďte mi pomoct přebírat!“

Ty dobré do hrnečku,ty špatné do žaludečku.

Tu přiletěli kuchyňským oknem dovnitř dva bílí holoubci, za nimi hrdličky, a nakonec se do kuchyně nahrnuli a rozšuměli všichni ptáci pod nebem a snesli se kolem popela. Holoubci pokývali hlavičkami a začali ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, a ostatní začali taky ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, a přebrali všechna dobrá zrnka do mísy. Neuběhla ani celá hodina, a už byli hotovi a všichni zase vylétli ven. Dívka odnesla mísu maceše, radovala se a myslela si, že teď už bude smět s nimi na slavnost.

Macecha ale řekla: „Ne, Popelko, nemáš šaty a neumíš tancovat. Jenom by se ti smáli.“

A když se Popelka dala do pláče, řekla jí: „Jestli mi do hodiny přebereš z popela dvě plné mísy čočky, půjdeš s námi.“ Přitom si myslela: „To přece nikdy nedokáže.“

Když jí macecha nasypala ty dvě mísy čočky do popela, vyšla dívka zadními dveřmi ven do zahrady a zavolala: „Vy krotcí holoubci, vy hrdličky, vy všichni ptáci pod nebem, pojďte mi pomoct přebírat!“

Ty dobré do hrnečku,ty špatné do žaludečku.

Tu přiletěli kuchyňským oknem dovnitř dva bílí holoubci, za nimi hrdličky, a nakonec se do kuchyně nahrnuli a rozšuměli všichni ptáci pod nebem a snesli se kolem popela. Holoubci pokývali hlavičkami a začali ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, a ostatní začali taky ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, a přebrali všechna dobrá zrnka do mís. A než uplynula půlhodina, byli hotovi a všichni zase vylétli ven. Dívka odnesla mísy maceše, radovala se a myslela si, že teď už bude smět na slavnost.

Macecha ale řekla: „Nic ti to není platné. S námi nepůjdeš, protože nemáš šaty a neumíš tancovat. Museli bychom se za tebe stydět.“

Nato se k ní obrátila zády a spěchala pryč se svými dvěma pyšnými dcerami.

Když už nikdo nebyl doma, šla Popelka k matčinu hrobu pod lískový strom a zavolala:

Stromečku, zatřes se, zatřepej,zlato a stříbro mi nasypej.

Tu jí ptáček shodil dolů zlaté a stříbrné šaty a k nim střevíčky vyšívané hedvábím a stříbrem. Popelka se do těch šatů ve spěchu oblékla a šla na slavnost. Sestry ani macecha ji nepoznaly a myslely si, že to musí být nějaká cizí královská dcera, tak krásně jí ty zlaté šaty slušely. Na Popelku vůbec nepomyslely; byly přesvědčené, že sedí doma ve špíně a vybírá čočku z popela. Královský syn jí vyšel vstříc, vzal ji za ruku a tančil s ní. S nikým jiným tančit nechtěl a ruku jí ani na chvíli nepustil, a když přišel někdo jiný a chtěl ji vyzvat k tanci, řekl: „To je moje tanečnice.“

Tančila až do večera, a když se setmělo, chtěla jít domů. Královský syn ale řekl: „Půjdu s tebou a doprovodím tě.“ Chtěl totiž vidět, čí je ta krásná dívka dcera. Vyklouzla mu však a skočila do holubníku. Královský syn počkal, až přijde otec, a řekl mu, že mu cizí dívka skočila do holubníku. Starý muž si pomyslel: „Že by to byla Popelka?“ Museli mu přinést sekeru a motyku, aby mohl holubník rozbít na kusy, ale nikdo v něm nebyl. A když vešli do domu, ležela Popelka ve svých špinavých šatech v popelu a v komíně blikala kalná olejová lampička. Popelka totiž vzadu rychle vyskočila z holubníku ven a běžela k lískovému stromku. Tam ze sebe krásné šaty stáhla a položila je na hrob, ptáček si je zase odnesl, a ona si pak ve své šedé haleně sedla v kuchyni k popelu.

Druhý den, když slavnost začala nanovo a otec s macechou i nevlastní sestry byli zase pryč, šla Popelka k lískovému stromu a řekla:

Stromečku, zatřes se, zatřepej,zlato a stříbro mi nasypej.

Tu jí ptáček shodil šaty ještě mnohem nádhernější než předešlého dne. A když se v nich objevila na slavnosti, žasli všichni nad její krásou. Královský syn čekal, až přijde, hned ji vzal za ruku a tančil jenom s ní. Když přicházeli ostatní a chtěli ji vyzvat, řekl jim: „To je moje tanečnice.“

Když nastal večer, chtěla odejít a královský syn šel za ní. Chtěl vidět, do kterého domu půjde, ale ona mu utekla a vběhla do zahrady za domem. Stál tam krásný velký strom a na něm visely ty nejnádhernější hrušky. Popelka vylezla mezi jeho větve hbitě jako veverka a královský syn nevěděl, kam se poděla. Počkal ale, až přijde otec, a řekl mu: „Ta cizí dívka mi utekla a myslím, že vyskočila na tu hrušeň.“

Otec si pomyslel: „Že by to byla Popelka?“ Nechal si přinést sekeru a strom porazil, ale nikdo na něm nebyl. A když přišli do kuchyně, ležela tam Popelka v popelu jako jindy. Seskočila totiž z druhé strany stromu, odnesla ptáčkovi na lískovém stromku krásné šaty zpátky a oblékla si zase svou šedou halenu.

Třetí den, když byli otec s macechou i sestry pryč, šla Popelka zase k matčinu hrobu a řekla stromku:

Stromečku, zatřes se, zatřepej,zlato a stříbro mi nasypej.

Teď jí ptáček shodil šaty tak nádherné a zářivé, jaké ještě nikdy neměla, a střevíčky byly celé zlaté. Když v nich přišla na slavnost, nikdo z úžasu nevěděl, co říct. Královský syn tančil jenom a jenom s ní, a když ji někdo vyzval, řekl: „To je moje tanečnice.“

Když nastal večer, chtěla Popelka odejít a královský syn ji chtěl doprovodit, ale utekla mu tak rychle, že jí nestačil. Použil však lest a dal celé schodiště potřít smolou. Když po něm dívka seskakovala dolů, uvízl jí tam levý střevíček. Královský syn ho zvedl ze schodu. Byl malý a půvabný a celý zlatý. Druhý den ráno s ním šel k tomu muži a řekl mu: „Mou ženou se nestane žádná jiná než ta, které tenhle zlatý střevíček padne na nohu.“

Obě sestry se zaradovaly, protože měly hezké nohy. Starší šla se střevíčkem do komory a chtěla si ho zkusit; matka stála u toho. Palec se jí tam ale nevešel a střevíček jí byl malý. Matka jí tedy podala nůž a řekla: „Usekni si ten palec. Až budeš královnou, chodit pěšky už nebudeš potřebovat.“

Dívka si palec usekla, vtiskla nohu do střevíčku, zatnula zuby a vyšla ven ke královskému synovi. Ten ji vzal jako svou nevěstu na koně a odjel s ní. Museli však jet kolem hrobu, a tam seděli na lískovém stromku ti dva holoubci a volali:

Vrkú, vrkú, vrkúčku,krev je ve střevíčku,střevíček je malý,pravá nevěsta sedí doma.

Královský syn se jí podíval na nohu a viděl, jak z ní prýští krev. Obrátil koně, odvezl falešnou nevěstu zase domů a řekl, že to není ta pravá a že si střevíček má obout druhá sestra. Ta šla do komory a prsty se jí do střevíčku šťastně vešly, ale pata byla moc velká. Matka jí tedy podala nůž a řekla: „Usekni si kus paty. Až budeš královnou, chodit pěšky už nebudeš potřebovat.“

Dívka si kus paty usekla, vtiskla nohu do střevíčku, zatnula zuby a vyšla ven ke královskému synovi. Ten ji vzal jako svou nevěstu na koně a odjel s ní. Když jeli kolem lískového stromku, seděli na něm ti dva holoubci a volali:

Vrkú, vrkú, vrkúčku,krev je ve střevíčku,střevíček je malý,pravá nevěsta sedí doma.

Sklopil oči k její noze a viděl, jak jí ze střevíčku prýští krev a jak jí po bílé punčoše stoupá rudá skvrna až nahoru.

„Tahle taky není ta pravá,“ řekl. „Nemáte žádnou jinou dceru?“

„Ne,“ odpověděl muž. „Po nebožce ženě tu zůstala jen taková malá zakrslá Popelka. Ta přece nemůže být tou pravou nevěstou.“

Královský syn řekl, ať ji pošlou nahoru, ale macecha odpověděla: „Ach ne, ta je moc špinavá, ta se nemůže nikomu ukázat.“

On ji však chtěl vidět stůj co stůj, a tak museli Popelku zavolat. Nejdřív si dočista umyla ruce a obličej, pak přišla a poklonila se královskému synovi, a on jí podal ten zlatý střevíček. Sedla si na stoličku, vytáhla nohu z těžkého dřeváku a vsunula ji do střevíčku, a ten jí padl jako ulitý. A když se narovnala a královský syn jí pohlédl do tváře, poznal tu krásnou dívku, která s ním tančila, a zvolal: „To je ta pravá nevěsta!“

Macecha i obě sestry se lekly a zbledly vzteky. On ale vzal Popelku na koně a odjel s ní. Když jeli kolem lískového stromku, volali ti dva bílí holoubci:

Vrkú, vrkú, vrkúčku,žádná krev ve střevíčku,střevíček jí padne,pravou nevěstu veze domů.

A když to dovolali, slétli oba dolů, sedli si Popelce na ramena, jeden napravo a druhý nalevo, a zůstali tam sedět.

Když se měla slavit svatba s královským synem, přišly i falešné sestry. Chtěly se vlichotit a mít podíl na jejím štěstí. Když šli ženich s nevěstou do kostela, byla starší po pravici a mladší po levici, a tu vyklovali holubi každé z nich jedno oko. Potom, když šli z kostela ven, byla starší po levici a mladší po pravici, a tu vyklovali holubi každé z nich druhé oko. A tak byly za svou zlobu a faleš potrestány slepotou na celý život.