Bůh utvoří z prachu Adama a vysadí pro něj v Edenu zahradu plnou stromů s chutným ovocem. Adam smí jíst ze všech stromů kromě jednoho, stromu poznání dobrého a zlého. Jednou se Adamovy ženy zeptá had, nejchytřejší ze všech zvířat, jestli jim Bůh opravdu zakázal jíst z každého stromu v zahradě.
Když Bůh učinil zemi a nebe, nerostl na zemi ještě žádný keř ani bylina. Bůh na ni dosud neposílal déšť a nebyl tu člověk, který by ji obdělával. Jen ze země stoupala pára a svlažovala ji.
Tehdy Bůh vzal prach ze země a utvořil z něho člověka. Vdechl mu do nosu dech života a člověk ožil. Byl to Adam.
Na východě, v Edenu, vysadil Bůh zahradu. Nechal v ní vyrůst stromy krásné na pohled a s chutným ovocem. Uprostřed zahrady stály dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Pak do té zahrady přivedl Adama, aby ji obdělával a staral se o ni.
A Bůh mu přikázal: „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst, kolik budeš chtít. Jen ze stromu poznání dobrého a zlého nejez. V den, kdy z něho sníš, jistě zemřeš.“
Potom Bůh řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám. Dám mu někoho, kdo mu bude pomáhat a stát při něm.“
Pak utvořil ze země všechna divoká zvířata i všechny ptáky a přiváděl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jak Adam které zvíře nazval, tak se od té doby jmenovalo. Dal jména dobytku, ptákům na nebi i všem divokým zvířatům. Mezi nimi všemi se ale nenašel nikdo, kdo by mu pomáhal a stál při něm.
Proto Bůh seslal na Adama hluboký spánek. Když Adam usnul, vzal mu Bůh jedno žebro a to místo zase zacelil. Ze žebra pak utvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.
„Konečně!“ zvolal Adam. „Tohle je kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se jmenovat manželka, protože byla vzata z manžela.“
Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo.
Oba byli nazí, Adam i jeho žena, a nestyděli se.
Ze všech zvířat, která Bůh utvořil, byl nejchytřejší had. Jednou se zeptal ženy: „Opravdu vám Bůh řekl, že nesmíte jíst z žádného stromu v zahradě?“
„Ovoce ze stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena. „Jen o ovoci stromu, který stojí uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.‘“
„Kdepak, nezemřete,“ řekl had. „Bůh dobře ví, že až z něho sníte, otevřou se vám oči. Budete jako bohové a budete znát dobré i zlé.“
Žena se na strom podívala. Ovoce vypadalo chutně a bylo krásné na pohled. A lákalo ji, že by z něho zmoudřela. Utrhla si plod a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a i on jedl.
Vtom se oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili fíkové listy a udělali si z nich zástěry.
Navečer, když se ochladilo, uslyšeli Boha, jak se prochází zahradou. Adam a jeho žena se před ním schovali mezi stromy.
Bůh zavolal na Adama: „Kde jsi?“
„Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý. Tak jsem se schoval.“
„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ zeptal se Bůh. „Nejedl jsi snad ze stromu, ze kterého jsem ti zakázal jíst?“
„Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi z toho stromu dala, a tak jsem jedl,“ odpověděl Adam.
„Co jsi to udělala?“ zeptal se Bůh ženy.
„Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ řekla žena.
Bůh řekl hadovi: „Protože jsi to udělal, budeš prokletý víc než všechen dobytek a všechna divoká zvířata. Budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. Ty a žena budete nepřátelé a nepřáteli budou i tvoji potomci a její potomci. Její potomek ti rozšlápne hlavu a ty ho uštkneš do paty.“
Ženě řekl: „Až budeš čekat dítě, dám ti mnoho trápení. V bolestech budeš rodit děti. Budeš toužit po svém muži a on nad tebou bude vládnout.“
Adamovi řekl: „Poslechl jsi svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti řekl: ‚Nejez z něho.‘ Kvůli tobě proto bude země prokletá. S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Trní a bodláčí ti bude rodit a budeš jíst byliny z pole. V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do země, protože jsi z ní byl vzat. Prach jsi a v prach se obrátíš.“
Potom dal Adam své ženě jméno Eva, protože je matkou všech živých.
Adamovi a Evě udělal Bůh oděvy z kůží a sám je oblékl.
Pak Bůh řekl: „Člověk je teď jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nesmí už vztáhnout ruku po stromu života, najíst se z něho a žít navěky.“
Bůh tedy Adama vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, ze které byl vzat. Na východní stranu zahrady postavil cheruby s plamenným mečem, který se míhal na všechny strany. Měli střežit cestu ke stromu života.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Bible kralická (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)