
Samuel
7 min čtení od 6 let talerie.com/cs/pohadky/samuel
Chana z Rámy nemá děti a Penina, druhá žena jejího muže, se jí za to rok co rok posmívá. V Šílu Chana slíbí Bohu, že jestli dostane syna, dá mu ho na celý život. Malý Samuel pak vyrůstá v Božím domě u starého kněze Élího a jedné noci ho ve tmě kdosi volá jménem.
V Rámě v Efrajimském pohoří žil muž jménem Elkána. Měl dvě ženy, Chanu a Peninu. Penina měla syny i dcery, Chana neměla žádné dítě.
Každý rok chodil Elkána s celou rodinou do Šíla, kde stál Boží dům, aby tam Bohu přinesl oběť. Jako kněží tam sloužili Chofní a Pinchas, dva synové starého Élího.
Když Elkána obětoval, rozděloval maso. Penina a její děti dostaly každý svůj díl, ale Chaně dával ten nejlepší, protože ji miloval. Bůh jí však děti nedopřál. Penina se jí kvůli tomu rok co rok posmívala a trápila ji, až Chana plakala a nemohla jíst.
„Chano, proč pláčeš?“ ptal se Elkána. „Proč nejíš a proč jsi tak smutná? Copak pro tebe neznamenám víc než deset synů?“
Jednou po jídle Chana vstala a šla do Božího domu. Kněz Élí seděl na stolici u vchodu. Chana hořce plakala a modlila se. Pak Bohu slíbila:
„Bože, podívej se na mé trápení a nezapomeň na mě. Jestli mi dáš syna, dám ti ho na celý jeho život. A nikdy se jeho hlavy nedotkne břitva.“
Chana se modlila dlouho, ale jen v duchu. Rty se jí hýbaly, hlas slyšet nebylo. Élí ji pozoroval a myslel si, že je opilá.

„Jak dlouho ještě budete opilá?“ okřikl ji. „Dost už toho vína!“
„Nejsem opilá, pane,“ odpověděla Chana. „Jsem jen moc nešťastná a vylévala jsem si před Bohem srdce. Nemějte mě za špatnou ženu.“
„Jděte v pokoji,“ řekl Élí. „Ať vám Bůh Izraele dá, oč jste ho prosila.“
„Děkuji vám, pane, za vaši laskavost,“ řekla Chana a odešla. Najedla se a už nebyla smutná.
Časně ráno se Elkána a Chana poklonili Bohu a vrátili se do Rámy. A Bůh na Chanu nezapomněl. Za čas porodila syna a dala mu jméno Samuel. „Vyprosila jsem si ho od Boha,“ řekla.
Když se Elkána znovu chystal do Šíla, Chana zůstala doma. „Až chlapce odstavím,“ řekla muži, „přivedu ho do Božího domu a tam už zůstane navždy.“
„Udělej, jak myslíš,“ odpověděl Elkána. „Jen ať Bůh splní, co řekl.“
Když Chana syna odstavila, vzala ho s sebou do Šíla. Vedla tři býčky, nesla mouku a měch vína. Samuel byl ještě docela malý. Když obětovali býčka, přivedli chlapce k Élímu.

„Pane,“ řekla Chana, „já jsem ta žena, která tu kdysi stála u vás a modlila se. Prosila jsem o tohohle chlapce a Bůh mi ho dal. Proto ho teď dávám Bohu. Celý život bude patřit jemu.“
Pak se Chana modlila a zpívala:
Mé srdce jásá v Bohu, nikdo není svatý jako on. Luky silných se lámou a slabým přibývá síly. Neplodná porodila sedm dětí a ta, co jich měla mnoho, chřadne. Bůh ponižuje i povyšuje, chudého zvedá z prachu a posazuje ho mezi knížata.
Elkána se vrátil do Rámy. Malý Samuel zůstal v Šílu a sloužil Bohu u kněze Élího.
Élího synové byli zlí kněží a o Boha nedbali. Když někdo přinesl oběť a maso se vařilo, přišel kněžský sluha s trojzubou vidlicí. Vrazil ji do hrnce nebo do kotle, a co na ni nabodl, to si kněz vzal.
Někdy sluha přišel ještě dřív, než se na oltáři spálil tuk. „Dej mi maso, kněz si ho chce upéct,“ řekl tomu, kdo obětoval. „Vařené od tebe nechce, jen syrové.“ A když mu člověk odpověděl, ať se napřed spálí tuk a potom si vezme, kolik chce, sluha řekl: „Ne, dej mi to hned. Jinak si to vezmu násilím.“
Tím se Élího synové před Bohem těžce provinili, protože lidé kvůli nim začali pohrdat obětmi, které přinášeli Bohu.
Samuel zatím sloužil v Božím domě, oblečený do lněného efódu, kněžské zástěry. Matka mu každý rok ušila malý plášť a přinesla mu ho, když s mužem přicházela k výroční oběti. Élí jim požehnal a řekl Elkánovi: „Ať ti Bůh dá s touhle ženou další děti za to, které si vyprosila a dala Bohu.“ A Bůh Chaně požehnal. Porodila ještě tři syny a dvě dcery.
Élí byl už velmi starý. Slýchal o všem, co jeho synové dělají lidem, i o tom, že se nepočestně chovají k ženám, které slouží u vchodu do Božího domu.
„Proč to děláte?“ řekl jim. „Všichni lidé o vás mluví zle. Když člověk zhřeší proti člověku, rozsoudí je soudce. Ale kdo se zastane toho, kdo zhřeší proti Bohu?“
Synové otce neposlechli a Élí jim víc než domluvou nebránil. Bůh už rozhodl, že zemřou. Samuel naopak rostl a měli ho rádi Bůh i lidé.
Jednou přišel k Élímu Boží muž. „Bůh ti vzkazuje,“ řekl. „Vyvolil jsem rod tvého otce, aby mi sloužil jako kněží. Proč tedy pohrdáte mými oběťmi? Ctíš své syny víc než mě a necháváš je brát to nejlepší z obětí. Přijdou dny, kdy zlomím sílu tvého rodu a nikdo z něj se nedožije stáří. Znamením ti bude to, co přijde na tvé syny Chofního a Pinchase: oba zemřou v jediný den. A já si vyberu věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce.“
V těch dnech Bůh k lidem promlouval jen vzácně a vidění téměř nebývala. Élímu už slábl zrak. Jedné noci ležel Élí na svém místě a Samuel spal v Božím domě, kde stála Boží truhla. Boží lampa ještě svítila.
Vtom Bůh zavolal: „Samueli!“
„Tady jsem,“ odpověděl Samuel a běžel k Élímu. „Tady jsem, volal jste mě.“
„Nevolal jsem,“ řekl Élí. „Jdi zase spát.“

Samuel šel a lehl si. Bůh zavolal znovu: „Samueli!“
Chlapec vstal, šel k Élímu a řekl: „Tady jsem, volal jste mě.“
„Nevolal jsem, synu,“ řekl Élí. „Jdi zase spát.“
Samuel ještě Boha neznal a Bůh k němu ještě nikdy nepromluvil.
Potřetí zavolal Bůh: „Samueli!“
Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tady jsem, volal jste mě.“
Tu Élí pochopil, že chlapce volá Bůh. „Jdi a lehni si,“ řekl mu. „A jestli tě zavolá znovu, odpověz: ‚Mluv, tvůj služebník slyší.‘“
Samuel šel a lehl si na své místo. A Bůh zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“
„Mluv, tvůj služebník slyší,“ odpověděl Samuel.
„Udělám v Izraeli něco, z čeho bude zvonit v uších každému, kdo o tom uslyší,“ řekl Bůh. „Splním na Élím všechno, co jsem řekl proti jeho rodu, od začátku až do konce. Jeho dům odsoudím navěky, protože Élí věděl, že se jeho synové proviňují, a nezastavil je. Tu vinu žádná oběť nikdy nesmaže.“
Samuel ležel až do rána. Potom otevřel dveře Božího domu, ale bál se Élímu o tom vidění povědět.
„Samueli, synu můj,“ zavolal na něj Élí.
„Tady jsem.“
„Co ti Bůh řekl? Nic přede mnou netaj. Ať tě Bůh přísně potrestá, jestli mi zamlčíš jediné jeho slovo.“
Samuel mu tedy pověděl všechno.

„Je to Bůh,“ řekl Élí. „Ať udělá, co uzná za dobré.“
Samuel rostl a Bůh byl s ním. Nedopustil, aby jediné Samuelovo slovo zůstalo nesplněné. A celý Izrael od Danu až po Beer-šebu poznal, že Samuel je Boží prorok.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Bible kralická (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
