V údolí Ela stojí proti sobě dvě vojska a obr Goliáš z Gatu vyzývá Izraelce k souboji. Celých čtyřicet dní se mu nikdo z nich nepostaví. Pak přijde do tábora mladý David s chleby pro bratry, uslyší obrova slova a řekne králi Saulovi, že s Goliášem bude bojovat sám.
Pelištejci shromáždili vojsko a vytáhli do války proti Izraeli. Král Saul se utábořil se svými muži v údolí Ela a seřadil je k boji. Pelištejci obsadili horu na jedné straně, Izraelci horu na druhé straně a mezi nimi leželo údolí.
Tu vyšel z pelištejského tábora bojovník jménem Goliáš z Gatu. Byl vysoký šest loket a ještě píď, pravý obr. Na hlavě měl bronzovou přilbu, na těle těžký šupinový pancíř, na nohou bronzové holeně a přes záda bronzový štít. Násada jeho kopí byla silná jako trám tkalcovského stavu a hrot měl z těžkého železa. Před ním kráčel štítonoš.
Goliáš se zastavil a volal na izraelské vojsko: „Proč jste se seřadili k boji? Já jsem Pelištejec a vy jste Saulovi služebníci. Vyberte si jednoho muže a pošlete ho dolů ke mně. Jestli mě přemůže a zabije, budeme vašimi služebníky. Jestli ale přemůžu já jeho, budete vy našimi služebníky. Dnes se vysmívám celému izraelskému vojsku. Dejte mi muže, ať spolu bojujeme!“
Když to Saul a všichni Izraelci slyšeli, zděsili se a padl na ně veliký strach.
V Betlémě žil starý muž Jišaj, který měl osm synů. Tři nejstarší, Eliab, Abinadab a Šama, táhli se Saulem do války. Nejmladší byl David. Ten zůstal doma a pásl otcovy ovce.
Goliáš zatím vycházel ráno i večer a opakoval svou výzvu celých čtyřicet dní. Nikdo z Izraelců se mu nepostavil.
Jednou řekl Jišaj Davidovi: „Vezmi pro bratry tenhle pytel praženého obilí a deset chlebů a běž s tím rychle do tábora. Těch deset sýrů dones jejich veliteli. Podívej se, jak se bratři mají, a přines mi od nich zprávu.“
David vstal časně ráno, svěřil ovce jinému pastýři a vydal se na cestu, jak mu otec přikázal. Do tábora došel právě ve chvíli, kdy se vojsko řadilo do šiku a s válečným pokřikem se chystalo k bitvě. Izraelci a Pelištejci stáli proti sobě, vojsko proti vojsku.
David nechal všechno, co nesl, u strážce zavazadel a běžel do řad za bratry, aby se jich zeptal, jak se mají. Zrovna když s nimi mluvil, vystoupil z pelištejského vojska Goliáš a volal stejná slova jako předtím. David to všechno slyšel.
Jakmile Izraelci obra uviděli, dali se před ním na útěk, tak strašně se báli. „Viděli jste toho muže?“ říkali si. „Přišel jen proto, aby se Izraeli vysmíval. Kdo ho zabije, toho král zahrne bohatstvím, dá mu svou dceru za ženu a celou jeho rodinu zbaví všech daní a povinností.“
David se zeptal mužů, kteří stáli kolem něj: „Co dostane ten, kdo toho Pelištejce zabije a smyje z Izraele tu hanbu? Kdo je vůbec ten Pelištejec, že se smí vysmívat vojsku živého Boha?“
Muži mu zopakovali totéž: „Tohle všechno dostane ten, kdo ho zabije.“
Uslyšel to Eliab, nejstarší z bratrů, a rozzlobil se na Davida. „Proč jsi sem přišel?“ osopil se na něj. „A komu jsi nechal těch pár ovcí na pastvině? Já tě znám, jsi pyšný a zlomyslný. Přišel ses jen podívat na bitvu.“
„Co jsem zase udělal?“ řekl David. „Copak mě sem neposlali?“
Pak se od bratra odvrátil, šel k jinému muži a zeptal se ho na totéž. Lidé mu odpověděli stejně jako předtím.
Co David říkal, se brzy rozkřiklo po táboře. Doneslo se to i králi Saulovi a ten si Davida dal zavolat.
„Pane králi, ať nikdo kvůli tomu Pelištejci neztrácí odvahu,“ řekl David. „Já půjdu a budu s ním bojovat.“
„Proti tomu Pelištejci jít nemůžeš,“ odpověděl Saul. „Jak by ses s ním mohl bít? Jsi ještě mladý chlapec a on je voják od mládí.“
„Pane králi, pásl jsem otcovy ovce,“ řekl David. „Když přišel lev nebo medvěd a odnesl ze stáda jehně, hnal jsem se za tou šelmou, udeřil jsem ji a vyrval jí jehně z tlamy. A když se na mě vrhla, chytil jsem ji za čelist a bil jsem ji, dokud jsem ji nezabil. Zabil jsem lva i medvěda. A tomu Pelištejci se povede stejně jako jim, protože se vysmíval vojsku živého Boha. Bůh mě zachránil ze spárů lva i medvěda a zachrání mě i z rukou toho Pelištejce.“
„Tak jdi,“ řekl Saul, „a ať je Bůh s tebou.“
Saul oblékl Davida do svých šatů, nasadil mu na hlavu bronzovou přilbu a navlékl mu pancíř. David si přes to připásal Saulův meč a zkusil udělat pár kroků, ale nic takového nikdy nenosil. „V tomhle chodit nemůžu,“ řekl Saulovi. „Nejsem na to zvyklý.“ Pak to všechno ze sebe zase sundal.
Vzal si pastýřskou hůl, vybral v potoce pět hladkých kamenů a dal si je do pastýřské mošny. V ruce nesl prak, kožený váček na dvou šňůrách. Tak vykročil proti Pelištejci.
Goliáš se blížil k Davidovi a štítonoš mu šel napřed. Když si obr Davida prohlédl, jen jím pohrdl. Byl to přece jen mladík, ryšavý a hezký na pohled.
„Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ zahřměl Goliáš a proklel Davida ve jménu svých bohů. „Jen pojď ke mně! Tvoje tělo předhodím ptákům a divoké zvěři.“
David mu odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, s kopím a se štítem. Já jdu proti tobě ve jménu Boha, kterému patří izraelská vojska a kterému ses vysmíval. Dnes tě Bůh vydá do mých rukou. Porazím tě a setnu ti hlavu. Těla pelištejských vojáků dnes dostanou ptáci a divoká zvěř a celá země pozná, že Izrael má Boha. A všichni, kdo se tu sešli, poznají, že Bůh nezachraňuje mečem ani kopím. O tomhle boji rozhoduje on a vydá vás do našich rukou.“
Goliáš znovu vykročil proti Davidovi. David se rozběhl obrovi naproti. Sáhl do mošny, vytáhl kámen, roztočil prak nad hlavou a vystřelil. Kámen zasáhl Goliáše do čela a zabořil se mu hluboko do hlavy. Obr padl tváří k zemi.
Tak přemohl David Pelištejce prakem a jediným kamenem, ačkoli v ruce neměl žádný meč.
Doběhl k obrovi a postavil se na něj. Vytáhl z pochvy Goliášův vlastní meč, zabil jím obra a usekl mu hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich nejsilnější bojovník je mrtvý, dali se na útěk.
Izraelští muži se s křikem zvedli a pronásledovali je až ke Gatu a k branám Ekronu. Když se vrátili, vyplenili opuštěný pelištejský tábor. Goliášovu zbroj si David odnesl do svého stanu.
Ještě předtím, když Saul viděl, jak David vychází proti Pelištejci, zeptal se Abnera, velitele svého vojska: „Abnere, čí syn je ten mladík?“
„Na mou duši, pane králi, to nevím,“ odpověděl Abner.
„Tak zjisti, čí je to syn,“ řekl král.
Když se pak David vracel z boje, vzal si ho Abner a přivedl ho před Saula. David držel v ruce Goliášovu hlavu.
„Čí jsi syn, mladíku?“ zeptal se ho Saul.
„Jsem syn vašeho služebníka Jišaje z Betléma,“ odpověděl David.
Převyprávěla Talerie, zdroj: Bible kralická (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
