David a Goliáš

Pelištejci sebrali vojska k boji a shromáždili se u judského města Socho. Utábořili se mezi Socho a Azekou, v Efes-Damim. Také král Saul a Izraelci se shromáždili, utábořili se v údolí Ela a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům. Pelištejci stáli na hoře na jedné straně, Izraelci na hoře na druhé straně a mezi nimi leželo údolí.

Tu vyšel z pelištejského tábora bojovník jménem Goliáš z Gatu. Byl vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a na sobě šupinový pancíř, který vážil pět tisíc šekelů bronzu. Nohy mu chránily bronzové holenice a na zádech nesl bronzový štít. Násada jeho kopí byla silná jako trám tkalcovského stavu a železný hrot vážil šest set šekelů. Před ním kráčel štítonoš a nesl jeho velký štít.

Goliáš se postavil před izraelské vojsko a volal: „Proč jste vytáhli a seřadili se k boji? Já jsem Pelištejec a vy jste Saulovi sluhové. Vyberte si jednoho muže, ať sejde ke mně. Když se mnou dokáže bojovat a zabije mě, budeme vašimi otroky. Když ale přemůžu já jeho a zabiju ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“

A ještě dodal: „Dnes se vysmívám izraelskému vojsku. Pošlete mi někoho, ať spolu bojujeme!“

Když Saul a všichni Izraelci slyšeli ta slova, zděsili se a dostali velký strach.

David byl synem Jišaje z Betléma v Judsku. Jišaj měl osm synů a v té době už to byl starý muž. Jeho tři nejstarší synové odešli se Saulem do války. Prvorozený se jmenoval Eliab, druhý Abinadab a třetí Šama. David byl nejmladší. Chodíval k Saulovi, ale vždycky se vracel do Betléma pást otcovy ovce.

Pelištejec zatím vycházel ráno i večer a stavěl se před izraelské vojsko. Trvalo to čtyřicet dní.

Jednou řekl Jišaj Davidovi: „Vezmi pro bratry tenhle pytel praženého obilí a těchhle deset chlebů a běž s tím rychle do tábora za nimi. A těchhle deset sýrů zanes jejich veliteli. Podívej se, jak se bratrům daří, a přines od nich nějaké znamení, že jsou živí a zdraví.“

Saul, Davidovi bratři a všichni izraelští muži byli totiž v údolí Ela a bojovali s Pelištejci.

David vstal časně ráno, nechal stádo u hlídače, vzal všechno, co mu otec dal, a vydal se na cestu, jak mu Jišaj přikázal. Do ležení přišel právě ve chvíli, kdy vojsko vycházelo do bitevní řady a s křikem se chystalo k boji. Izraelci i Pelištejci se seřadili, šik proti šiku.

David nechal náklad u strážce zavazadel, rozběhl se k bitevní řadě a zeptal se bratrů, jak se mají. Zatímco s nimi mluvil, vystoupil z pelištejských řad bojovník Goliáš z Gatu a volal totéž co předtím. Tentokrát to slyšel i David.

Jakmile Izraelci toho obra uviděli, dali se před ním na útěk a třásli se strachy. Mezi sebou si říkali: „Vidíte toho muže, co vyšel? Přišel se vysmívat Izraeli. Kdo ho zabije, toho král zahrne velikým bohatstvím, dá mu svou dceru a celý jeho rod zbaví všech daní a povinností.“

David se zeptal mužů, kteří stáli kolem něho: „Co dostane ten, kdo zabije tohohle Pelištejce a smyje z Izraele tu hanbu? Kdo je vůbec ten Pelištejec, že si troufá vysmívat se vojsku živého Boha?“

Lidé mu odpověděli stejně jako předtím: „To všechno dostane ten, kdo ho zabije.“

Eliab, jeho nejstarší bratr, slyšel, jak David s těmi muži mluví, a velmi se na něj rozzlobil. „Proč jsi sem přišel?“ osopil se na něj. „A komu jsi nechal těch pár ovcí tam v pustině? Já tě znám, ty pyšný a zlomyslný kluku. Přišel ses jen podívat na bitvu.“

„Co jsem zase provedl?“ řekl David. „Vždyť mě sem poslali.“

Pak se od bratra odvrátil k jinému muži a zeptal se ho na totéž. Lidé mu odpověděli stejně jako předtím.

Davidova slova se roznesla po táboře, až se o nich doslechl i král Saul. Dal si Davida zavolat.

„Pane králi, ať kvůli tomu Pelištejci nikdo neklesá na mysli,“ řekl David. „Já půjdu a budu s ním bojovat.“

Saul mu odpověděl: „Proti tomu Pelištejci bojovat nemůžeš. Jsi ještě mladík, a on je válečník od mládí.“

„Pane králi, pásal jsem otcovo stádo,“ řekl David. „Když přišel lev nebo medvěd a odnesl ze stáda jehně, pustil jsem se za ním, bil jsem ho a vyrval jsem mu jehně z tlamy. A když se na mě vrhl, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, dokud jsem ho nezabil. Zabil jsem lva i medvěda. S tím Pelištejcem to dopadne stejně jako s nimi, protože se vysmíval vojsku živého Boha.“

A ještě dodal: „Bůh, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i z rukou toho Pelištejce.“

„Tak jdi,“ řekl Saul, „a ať je Bůh s tebou.“

Potom Saul oblékl Davida do své zbroje. Nasadil mu na hlavu bronzovou přilbu a navlékl mu pancíř. David si přes zbroj připásal Saulův meč a zkusil vykročit, ale nikdy předtím nic takového na sobě neměl.

„Pane králi, v tomhle chodit nemůžu, nejsem na to zvyklý,“ řekl. A všechno ze sebe zase sundal.

Vzal do ruky pastýřskou hůl, vybral si v potoce pět hladkých kamenů a vložil je do mošny, kterou nosil u sebe. Pak s prakem v ruce vyšel proti Pelištejci.

Goliáš se k němu také blížil a štítonoš kráčel před ním. Když se Goliáš rozhlédl a uviděl Davida, pohrdl jím, protože to byl jen mladík, ryšavý a hezký na pohled.

„Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ zvolal na Davida a proklínal ho při svých bozích. „Jen pojď ke mně a já dám tvé tělo ptákům a divoké zvěři!“

David mu odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, s kopím a se štítem. Já ale jdu proti tobě ve jménu Boha, kterému patří izraelská vojska a kterému ses vysmíval. Ještě dnes mi tě Bůh vydá do rukou. Zabiju tě a utnu ti hlavu. A těla pelištejských vojáků dám dnes ptákům a divoké zvěři. Celá země pozná, že Izrael má Boha. A všichni, kdo tu stojí, poznají, že Bůh nezachraňuje mečem ani kopím. Tenhle boj patří Bohu a on vás vydá do našich rukou.“

Když se Pelištejec pohnul a vykročil Davidovi naproti, David se rozběhl proti němu. Sáhl do mošny, vytáhl kámen, roztočil prak a vystřelil. Kámen zasáhl Goliáše do čela a zaryl se mu hluboko do hlavy. Obr padl tváří k zemi.

Tak David přemohl Pelištejce jen prakem a kamenem, bez meče v ruce. Přiběhl k ležícímu Goliášovi a postavil se na něj. Pak sáhl po Goliášově meči, vytasil ho z pochvy, zabil jím obra a usekl mu hlavu.

Když Pelištejci viděli, že jejich nejsilnější bojovník je mrtvý, dali se na útěk. Izraelští a judští muži se zvedli a s válečným pokřikem je hnali až ke vstupu do údolí a k branám Ekronu. Mrtví a ranění Pelištejci leželi podél cesty k Šaarajimu, až ke Gatu a k Ekronu. Když se Izraelci vrátili z pronásledování, vyplenili pelištejský tábor.

Obrovu zbroj si David uložil ve svém stanu a Goliášovu hlavu později přinesl do Jeruzaléma.

Už předtím, když Saul viděl, jak David vychází proti Pelištejci, zeptal se Abnera, velitele svého vojska: „Abnere, čí syn je ten mladík?“

„Na mou duši, pane králi, nevím,“ odpověděl Abner.

„Tak zjisti, čí syn ten chlapec je,“ řekl král.

Když se pak David vracel od mrtvého Pelištejce, ujal se ho Abner a přivedl ho před Saula. David přitom držel v ruce Goliášovu hlavu.

„Čí jsi syn, mladíku?“ zeptal se ho Saul.

„Jsem syn vašeho služebníka Jišaje z Betléma,“ odpověděl David.