Na zemi vládne násilí a Bůh chce poslat potopu, při které přežije jen spravedlivý Noe se svou rodinou. Noe staví ze dřeva archu o třech patrech, maže ji smolou a vodí do ní zvířata po dvou, sameček a samička. Sedm dní nato se otevře nebe a začne pršet.
Když se lidé rozmnožili po celé zemi, rozmohla se mezi nimi i zloba. Bůh viděl, že na zemi vládne násilí a že lidé mají v srdci den co den jen zlé myšlenky. Bylo mu líto, že člověka stvořil, a bolelo ho to u srdce.
„Vyhladím ze země lidi, které jsem stvořil,“ řekl Bůh, „a s nimi i dobytek, všechno, co se plazí, i ptáky pod nebem. Je mi líto, že jsem je udělal.“
Jen jeden člověk našel u Boha milost. Jmenoval se Noe. Byl to spravedlivý a poctivý muž a žil tak, jak se Bohu líbilo. Měl tři syny, Sema, Chama a Jáfeta.
Jednou Bůh Noemovi řekl: „Přichází konec všeho živého, protože země je plná násilí. Zničím ji i s lidmi. Postav si archu ze dřeva. Udělej v ní komory a vymaž ji smolou zevnitř i zvenku. Bude mít tři patra, okno pod střechou a dveře v boku.“
„Pošlu na zemi potopu,“ pokračoval Bůh, „a všechno, co pod nebem dýchá, zemře. S tebou ale uzavřu smlouvu. Do archy vejdeš ty, tvoji synové, tvoje žena i ženy tvých synů. Ze všech zvířat přivedeš do archy po dvou, sameček a samička, aby s tebou zůstala naživu: ptáky, dobytek i všechno, co se plazí po zemi. A připrav si dost jídla pro sebe i pro ně.“
Noe udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal.
Když byla archa hotová, Bůh mu řekl: „Vejdi do archy se vší svou rodinou. Ze všech lidí na zemi jsi spravedlivý jen ty. Z čistých zvířat a z ptáků vezmi po sedmi, samečky a samičky, z ostatních zvířat po dvou. Za sedm dní začne pršet. Bude pršet čtyřicet dní a čtyřicet nocí a ze země zmizí všechno živé, co jsem stvořil.“
I tentokrát udělal Noe všechno tak, jak mu Bůh přikázal. Bylo mu tehdy šest set let a potopa se blížila.
Noe vešel do archy se svou ženou, se syny Semem, Chamem a Jáfetem a s jejich třemi ženami. Za nimi přicházela zvířata po dvou, sameček a samička: dobytek i divoká zvěř, ptáci i všechno, co se plazí po zemi. Když byli všichni uvnitř, Bůh za nimi zavřel dveře.
Sedm dní nato přišla potopa. Ze všech pramenů hluboko pod zemí vytryskla voda a nebe se otevřelo. Pršelo čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
Voda stoupala, až archu nadzvedla ze země. Archa plula po hladině a vody přibývalo dál a dál, až zakryla i ty nejvyšší hory pod nebem.
Všechno, co žilo na souši, ve vodě zahynulo: lidé, dobytek, ptáci i všechno, co se plazí. Naživu zůstal jen Noe a ti, kdo byli s ním v arše.
Sto padesát dní stála voda vysoko nad zemí. Potom si Bůh vzpomněl na Noema a na všechna zvířata v arše. Poslal nad zemi vítr, zavřel podzemní prameny i nebe a déšť ustal. Voda pomalu opadávala, až archa zůstala stát na horách Araratu. Za několik měsíců se z vody vynořily vrcholky hor.
Po čtyřiceti dnech otevřel Noe okno, které v arše udělal, a vypustil havrana. Havran létal sem a tam, dokud voda na zemi nevyschla, a Noemovi žádnou zprávu nepřinesl.
Potom Noe vypustil holubici, aby zjistil, jestli už voda opadla. Holubice ale nenašla nikde místo, kde by si odpočinula, protože voda byla všude. Přiletěla zpátky k arše. Noe vztáhl ruku, chytil ji a vzal k sobě dovnitř.
Počkal ještě sedm dní a vypustil holubici znovu. K večeru se k němu vrátila a v zobáku nesla čerstvě utržený olivový lístek. Tak Noe poznal, že voda opadla.
Počkal dalších sedm dní a vypustil holubici potřetí. Tentokrát už se k Noemovi nevrátila.
Noe odkryl střechu archy a rozhlédl se. Zem už osychala. Za nějaký čas byla docela suchá a teprve tehdy k němu Bůh promluvil:
„Vyjdi z archy, ty i tvoje žena, tvoji synové i jejich ženy. Vyveď s sebou všechna zvířata, ptáky, dobytek i všechno, co se plazí po zemi, ať se na zemi rozmnožují a je jich čím dál víc.“
Noe vyšel s celou rodinou a za nimi vyšla z archy i všechna zvířata, druh po druhu.
Hned jak stanul na suché zemi, postavil Noe Bohu oltář. Vzal několik čistých zvířat a čistých ptáků a spálil je na oltáři jako oběť. Bůh tu vůni ucítil, byla mu milá, a řekl si v srdci:
„Už nikdy nebudu kvůli člověku proklínat zemi, i když má člověk od mládí v srdci zlé myšlenky. Už nikdy nezahubím všechno živé tak, jako jsem to udělal teď. Dokud bude země stát, nepřestanou setí a žně, chlad a horko, léto a zima, den a noc.“
Pak Bůh Noemovi a jeho synům požehnal a řekl jim: „Mějte mnoho dětí a naplňte zemi.“
A dál k nim mluvil: „Uzavírám smlouvu s vámi, s vašimi potomky i se vším živým, co s vámi vyšlo z archy, s ptáky, s dobytkem i s divokou zvěří. Už nikdy nepřijde potopa, která by zahubila všechno živé a zničila zemi.“
„A tohle bude znamení té smlouvy,“ řekl Bůh. „Do oblaků kladu svou duhu. Kdykoli přivedu nad zemi mraky a v nich se ukáže duha, podívám se na ni a vzpomenu si na smlouvu, kterou mám s vámi a se vším, co žije. A voda se už nikdy nestane potopou, která by zahubila všechno živé.“
Nakonec Bůh Noemovi řekl: „To je znamení smlouvy, kterou jsem uzavřel se vším živým na zemi.“
Převyprávěla Talerie, zdroj: Bible kralická (otevře se v novém okně) Volné dílo Text můžete kopírovat, upravovat a používat, jak chcete. Odkaz na Talerii potěší, povinný není. CC0 1.0 (otevře se v novém okně)
