Noemova archa

Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, synové Boží viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy ty, které se jim zalíbily.

Tehdy Bůh řekl: „Nebudu se s člověkem přít navěky, vždyť je jen z masa a kostí. Jeho dny budou trvat sto dvacet let.“

V těch dobách žili na zemi obři, a nejen tehdy, ale i potom, když synové Boží chodili k lidským dcerám a ty jim rodily děti. Z těch dětí vyrostli mocní muži dávných časů, slavní hrdinové, o kterých si lidé vyprávěli.

Bůh však viděl, že zloba lidí na zemi roste a roste a že všechno, co si v srdci vymyslí, je zlé, pořád, den co den. Bylo mu líto, že člověka na zemi stvořil, a bolelo ho to u srdce.

„Vyhladím ze země člověka, kterého jsem stvořil,“ řekl, „a s ním i dobytek, všechno, co se plazí, i ptáky pod nebem. Je mi líto, že jsem je udělal.“

Jen Noe našel u Boha milost.

Byl to muž spravedlivý a bezúhonný mezi lidmi své doby a celý život žil tak, jak se Bohu líbilo. Měl tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.

Země se však před Bohem zkazila a byla plná násilí. Bůh se na ni podíval a viděl, jak je zkažená, protože všichni živí tvorové na ní sešli z dobré cesty.

Proto Bůh řekl Noemovi: „Přichází konec všeho živého. Kvůli lidem je země plná násilí, a tak je zahubím i se zemí. Postav si archu ze dřeva. Udělej v ní komory a vymaž ji smolou zevnitř i zvenku.“

Řekl mu také přesně, jak ji má postavit a jak má být veliká: tři sta loktů dlouhá, padesát loktů široká a třicet loktů vysoká. Nahoře pod střechou bude mít okno vysoké jeden loket a v boku dveře. Uvnitř budou tři patra, dolní, prostřední a horní.

„Já sám přivedu na zemi potopu,“ řekl Bůh, „aby zahynulo všechno pod nebem, v čem je dech života. Všechno, co je na zemi, zemře. S tebou však uzavřu smlouvu. Vejdeš do archy, ty a tvoji synové, tvoje žena a ženy tvých synů s tebou.“

Pak mluvil o zvířatech: „Ze všeho živého přivedeš do archy po dvou, sameček a samička, aby s tebou zůstali naživu. Ptáci všeho druhu, dobytek všeho druhu i všechno, co se plazí po zemi, k tobě přijdou po dvou, aby přežili. A naber si zásoby všeho, co se jí, a ulož je, aby bylo dost jídla pro tebe i pro ně.“

Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

Potom mu Bůh řekl: „Vejdi do archy i s celou svou rodinou, protože jsem viděl, že mezi lidmi této doby jsi spravedlivý jen ty. Ze všech čistých zvířat si vezmi po sedmi, sameček a samička, z nečistých po dvou, sameček a samička. Také z ptáků pod nebem vezmi po sedmi, sameček a samička, aby se jejich rod na celé zemi zachoval. Za sedm dní totiž spustím na zemi déšť. Bude pršet čtyřicet dní a čtyřicet nocí a všechno živé, co jsem udělal, smetu z povrchu země.“

A Noe zase udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal. Bylo mu šest set let, když na zemi přišla potopa.

Přišel k arše se svými syny, se svou ženou a se ženami svých synů, aby se zachránili před vodami potopy. A k Noemovi do archy přicházela i zvířata čistá i nečistá, ptáci i všechno, co se hýbe po zemi, vždy po dvou, sameček a samička, tak jak Bůh Noemovi přikázal.

Po sedmi dnech přišla na zemi voda potopy. V šestistém roce Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce, vytryskly všechny prameny velké hlubiny a otevřela se nebeská stavidla. Pršelo na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Právě toho dne vešel Noe do archy a s ním jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů. S nimi vešla zvířata divoká i domácí, všechno, co se plazí po zemi, i ptáci všeho druhu, všechno, co má křídla, každé podle svého druhu. Vcházeli k Noemovi do archy po dvou ze všeho, v čem byl dech života, sameček a samička, jak mu Bůh přikázal. Pak za ním Bůh zavřel dveře.

Potopa trvala na zemi čtyřicet dní. Voda stoupala, až zvedla archu a ta se vznesla vysoko nad zem. Vody stále přibývalo, mocně se rozlévala po celé zemi a archa plula po hladině. Voda vystoupila tak vysoko, že přikryla i nejvyšší hory pod celým nebem. Když hory zmizely pod hladinou, stála voda ještě patnáct loktů nad jejich vrcholky.

A tak zahynulo všechno živé, co se hýbalo na zemi: ptáci, dobytek i divoká zvířata, všechno, co lezlo po zemi, a všichni lidé. Zemřelo všechno, co mělo v nozdrách dech života a žilo na souši. Tak Bůh vyhladil z povrchu země všechno, co na ní žilo, lidi i dobytek, všechno, co se plazí, i ptáky pod nebem. Nezůstal nikdo, jen Noe a ti, kdo byli s ním v arše.

Voda zůstala nad zemí sto padesát dní.

Tu si Bůh vzpomněl na Noema a na všechna zvířata, divoká i domácí, která byla s ním v arše. Poslal nad zem vítr a voda přestala stoupat. Prameny hlubiny i nebeská stavidla se zavřely a z nebe přestalo pršet. Voda pomalu ustupovala ze země a po sto padesáti dnech jí už znatelně ubylo.

Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa uvízla na horách Araratu. Voda klesala dál a prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

Po čtyřiceti dnech otevřel Noe okno, které na arše udělal, a vypustil havrana. Havran vylétal ven a zase se vracel, a tak to šlo, dokud voda na zemi nevyschla.

Potom Noe vypustil holubici, aby zjistil, jestli už voda z povrchu země opadla. Holubice ale nenašla, kam by usedla, protože voda byla ještě po celé zemi, a tak se vrátila k němu do archy. Noe vztáhl ruku, chytil ji a vzal ji k sobě dovnitř.

Počkal dalších sedm dní a znovu holubici z archy vypustil. Navečer k němu přiletěla a v zobáku nesla čerstvě utržený olivový lístek. Tak Noe poznal, že voda z povrchu země opadla.

Počkal ještě sedm dní a vypustil holubici potřetí. Tentokrát se už nevrátila.

Když bylo Noemovi šest set jeden rok, prvního dne prvního měsíce, voda na zemi vyschla. Noe odkryl střechu archy, rozhlédl se a viděl, že povrch země už oschl. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země úplně suchá.

Tehdy Bůh Noemovi řekl: „Vyjdi z archy, ty i tvoje žena, tvoji synové i ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechna zvířata, která jsou s tebou, ptáky, dobytek i všechno, co se plazí po zemi. Ať se na zemi rozmnožují, ať jsou plodná a je jich čím dál víc.“

Vyšel tedy Noe a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. Z archy vyšla i všechna zvířata, všechno, co se plazí, všichni ptáci a všechno, co se na zemi hýbe, každé podle svého druhu.

Noe postavil Bohu oltář. Z každého druhu čistých zvířat a čistých ptáků vybral několik a spálil je na oltáři jako oběť.

Bůh ucítil tu příjemnou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu kvůli člověku proklínat zemi, i když má člověk v srdci zlé myšlenky už od mládí. A nikdy už nezahubím všechno živé, jak jsem to udělal teď. Dokud bude země trvat, nepřestane setí a žně, chlad a horko, léto a zima, den a noc.“

Potom Bůh Noemovi a jeho synům požehnal a řekl jim: „Buďte plodní, množte se a naplňte zemi. Všechna zvířata na zemi i všichni ptáci pod nebem z vás budou mít strach a hrůzu. Všechno, co se hýbe po zemi, i všechny ryby v moři vám dávám do rukou.“

„Všechno, co se hýbe a žije, vám bude k jídlu,“ pokračoval. „Jako jsem vám dal zelené rostliny, tak vám teď dávám všechno. Jen maso, ve kterém je ještě jeho život, jeho krev, jíst nebudete.“

„Za vaši krev, za váš život budu volat k odpovědnosti každé zvíře i každého člověka. Každý mi bude odpovídat za život svého bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev prolije zase člověk, protože Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Vy však buďte plodní a množte se, rozmnožte se po zemi a naplňte ji.“

Potom Bůh řekl Noemovi a jeho synům: „Teď uzavírám svou smlouvu s vámi i s vašimi potomky po vás a se vším živým, co je s vámi: s ptáky, s dobytkem i se všemi divokými zvířaty, se vším, co vyšlo z archy, se všemi zvířaty na zemi. Svou smlouvu s vámi potvrzuji: už nikdy nezahyne všechno živé ve vodách potopy a už nikdy nepřijde potopa, která by zničila zemi.“

A dodal: „Tohle je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi a se vším živým, co je s vámi, na všechny časy. Svou duhu jsem postavil do oblaků a bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Když nad zemí přivedu mraky a na oblacích se objeví duha, vzpomenu si na svou smlouvu, kterou jsem uzavřel s vámi a se vším, co žije a dýchá. A voda už nikdy nebude potopou, která by zahubila všechno živé. Kdykoli bude duha na oblaku, pohlédnu na ni a vzpomenu si na věčnou smlouvu mezi Bohem a všemi živými tvory na zemi.“

Nakonec Bůh řekl Noemovi: „To je znamení smlouvy, kterou jsem uzavřel se vším živým na zemi.“