Přeskočit na obsah
Princezna v noční košili sedí beze spánku na vysoké vratké hromadě matrací a peřin u zataženého okna.

Princezna na hrášku

Hans Christian Andersen

2 min čteníod 4 let

Princ projede svět, ale u žádné princezny si nemůže být jistý, jestli je opravdová, a tak se vrací domů smutný. Stará královna schová dívce hrášek pod dvacet matrací a dvacet peřin, a když si dívka ráno stěžuje, že je samá modřina, je jasné, že tak citlivou kůži má jen opravdová princezna, a princ si ji bere za ženu.


Byl jednou jeden princ a chtěl se oženit. Nevzal by si ale ledaskoho: musela to být opravdová princezna, a nic menšího.

Vydal se tedy do světa a projel ho křížem krážem. Princezen našel dost a dost, jenže na každé mu něco nehrálo. Nikdy se ale nedozvěděl, jestli je ta, kterou má před sebou, doopravdy princezna.

Vrátil se domů celý smutný, protože po opravdové princezně toužil ze všeho nejvíc.

Jednoho večera se přihnala hrozná bouřka. Blýskalo se, hřmělo a déšť se lil proudem. Byla to hrůza.

Vtom někdo zabušil na městskou bránu a starý král šel otevřít.

Před branou stála princezna. Ale jak vypadala! Voda jí crčela z vlasů i ze šatů, do špiček střevíců jí vtékala a u podpatků zase vytékala ven.

Dívka stojí promoklá v otevřené bráně, kolem šlehají blesky a z šatů jí crčí voda. Starý král v koruně k ní zvedá lucernu, za ním stará žena v čepci.

A přesto řekla, že je opravdová princezna.

„To se brzy ukáže,“ pomyslela si stará královna. Nahlas ale neřekla nic.

Šla do ložnice, sundala z postele všechny peřiny i prostěradlo a na holé dno položila jediný hrášek. Na hrášek pak dala dvacet matrací a na matrace ještě dvacet prachových peřin.

Stará žena v bílém čepci stojí u postele bez matrací, ruce podél těla, a dívá se na jediný zelený hrášek na holých prknech. Za ní hoří na stolku svíčka.

Na téhle posteli měla princezna strávit celou noc.

Ráno se jí zeptali, jak se vyspala.

„Ach, hrozně!“ odpověděla princezna. „Skoro celou noc jsem nezamhouřila oko. Bůh ví, co v té posteli bylo. Ležela jsem na něčem tvrdém a teď jsem samá modřina. Je to k nevydržení!“

Dívka v šedém plášti sedí u prázdného stolu v ranním světle a natahuje předloktí s fialovou modřinou. Starý král v koruně jí drží ruku, stará žena přihlíží.

Tím bylo jasno a nikdo už nepochyboval. Skrz dvacet matrací a dvacet prachových peřin ucítila jediný hrášek, a tak citlivou kůži nemůže mít nikdo jiný než opravdová princezna.

Princ si ji vzal za ženu, protože teď už věděl, koho si bere.

A hrášek? Ten přišel do královské sbírky vzácností, kde je k vidění dodnes, jestli ho někdo neukradl.

Vidíte, a to je pravdivý příběh.

Převyprávěla Talerie, zdroj: Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena (otevře se v novém okně)Licence: Volné dílo