Mojžíš

Když se Jákob přestěhoval do Egypta, přišli s ním i jeho synové, každý se svou rodinou: Rúben, Šimeon, Lévi a Juda, Isachar, Zabulon a Benjamín, Dan a Neftalí, Gád a Ašer. Všech Jákobových potomků bylo tehdy sedmdesát. Josef, další z jeho synů, žil v Egyptě už dávno před nimi.

Potom Josef zemřel a s ním i všichni jeho bratři a celé to pokolení. Jejich potomci, Izraelci, se však množili. V jejich rodinách se rodilo tolik dětí, že jich bylo rok od roku víc. Byli stále početnější a silnější, až jimi byla plná celá země.

Tu se v Egyptě ujal vlády nový král, který o Josefovi nic nevěděl. Svolal svůj lid a řekl: „Podívejte se, izraelského lidu je víc než nás a je silnější. Musíme s ním jednat chytře, aby se ještě víc nerozmohl. Kdyby přišla válka, mohl by se přidat k našim nepřátelům, bojovat proti nám a odejít z naší země.“

Egypťané tedy nad Izraelce dosadili dozorce, kteří z nich měli vymáhat práci a trápit je těžkou robotou. Izraelci museli faraonovi stavět dvě města, kde se ukládaly královy zásoby: Pitom a Ramses.

Jenže čím víc je Egypťané trápili, tím víc jich bylo a tím víc se rozrůstali. Egypťané z nich začali mít strach. Nutili je proto do ještě tvrdší práce a ztrpčovali jim život. Izraelci museli míchat hlínu, dělat cihly a dřít na polích při všelijaké práci a při každé z nich s nimi zacházeli tvrdě a bez slitování.

Faraon si tehdy zavolal dvě hebrejské porodní báby. Jedna se jmenovala Šifra, druhá Pua. „Až budete pomáhat hebrejským ženám při porodu,“ řekl jim, „dávejte pozor, co se narodí. Bude-li to chlapec, zabijte ho. Bude-li to děvče, ať žije.“

Porodní báby se ale bály Boha a neudělaly, co jim egyptský král poručil. Chlapce nechávaly naživu.

Faraon si je znovu zavolal. „Proč jste to udělaly?“ zeptal se. „Proč necháváte chlapce žít?“

„Hebrejské ženy nejsou jako Egypťanky, faraone,“ odpověděly Šifra a Pua. „Jsou silnější. Než k nim porodní bába dojde, už mají po porodu.“

Bůh byl k porodním bábám dobrý. A izraelský lid se dál množil a velmi sílil. Protože se porodní báby bály Boha, dal jim Bůh vlastní rodiny a domy.

Tehdy dal faraon celému svému lidu rozkaz: „Každého chlapce, který se Hebrejcům narodí, hoďte do řeky. Děvčata nechte naživu.“

V té době se jeden muž z Léviova rodu oženil s dívkou, která byla také z Léviova rodu. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je krásný, tři měsíce ho doma schovávala, aby o něm nikdo z Egypťanů nevěděl.

Déle už ho ale ukrýt nemohla. Vzala proto košík z rákosí, vymazala ho hlínou a smolou, aby nepropouštěl vodu, a dítě do něj položila. Pak košík odnesla k řece a schovala ho v rákosí na břehu Nilu.

Starší sestře malého chlapce řekla, ať zůstane opodál a dívá se, co se s bratříčkem stane. Děvčátko stálo kus od břehu a nespouštělo z košíku oči.

Za chvíli sešla k řece faraonova dcera, že se vykoupe. Její služebné se zatím procházely po břehu. Faraonova dcera uviděla mezi rákosím košík a poslala pro něj jednu ze služebných. Služebná vešla do vody, košík vytáhla z rákosí a přinesla ho své paní.

Když faraonova dcera košík otevřela, uviděla v něm dítě. Chlapeček plakal. Bylo jí ho líto. „To je jedno z hebrejských dětí,“ řekla.

Chlapcova sestra k ní přistoupila a zeptala se: „Paní, mám vám zavolat některou hebrejskou ženu, aby vám to dítě kojila?“

„Jdi,“ řekla faraonova dcera.

Děvčátko běželo domů, co mu nohy stačily, a přivedlo matku, svou i chlapcovu.

„Vezmi si to dítě a koj mi ho,“ řekla jí faraonova dcera. „Zaplatím ti za to.“ A matka si chlapce odnesla domů a kojila ho.

Když chlapec povyrostl a už nepotřeboval kojit, přivedla ho matka k faraonově dceři a ta ho přijala za vlastního syna. Dala mu jméno Mojžíš. „Protože jsem ho vytáhla z vody,“ řekla. A Mojžíš pak vyrůstal v jejím domě jako její syn.

Uplynula léta a z chlapce vyrostl muž. Jednou se vydal za svými bratry, Izraelci, a díval se, jak těžce pracují a jak je robota trápí. Tu uviděl, jak jeden Egypťan bije Hebrejce, jednoho z jeho bratrů.

Mojžíš se rozhlédl na jednu i na druhou stranu, a když viděl, že nikde nikdo není, Egypťana zabil a zahrabal ho do písku.

Druhý den vyšel znovu a uviděl, jak se perou dva hebrejští muži. Řekl tomu, který byl v neprávu: „Proč biješ svého druha?“

„Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem nad námi?“ odsekl muž. „Chceš zabít i mě, jako jsi zabil toho Egypťana?“

Mojžíš se polekal. „Tak už se to ví,“ řekl si.

Faraon se o tom, co Mojžíš udělal, opravdu doslechl a chtěl ho dát zabít. Mojžíš však před ním utekl daleko od Egypta a usadil se v zemi Midján. Když tam přišel, sedl si u studny.

Midjánský kněz Jetro měl sedm dcer. Ty přišly ke studni, nabíraly vodu a nalévaly ji do koryt, aby napojily otcovo stádo ovcí a koz. Vtom přišli pastýři a odehnali je. Mojžíš ale vstal, dívkám pomohl a jejich stádo napojil.

Když se dcery vrátily domů, otec se divil: „Jak to, že jste dnes přišly tak brzy?“

„Nějaký Egypťan nás zachránil před pastýři, otče,“ odpověděly. „A ještě nám nabral vodu a napojil stádo.“

„A kde je?“ zeptal se Jetro. „Proč jste toho muže nechaly odejít? Zavolejte ho, ať se s námi nají.“

Dcery tedy Mojžíše zavolaly. Mojžíš pak u Jetra rád zůstal a Jetro mu dal za ženu svou dceru Siporu. Sipora porodila syna a Mojžíš mu dal jméno Geršom, protože řekl: „Jsem cizincem v cizí zemi.“ Mojžíš tak žil v Midjánu v Jetrově domě a pásl jeho stáda.

Za mnoho let egyptský král zemřel. Izraelci dál sténali pod těžkou robotou a naříkali, a jejich nářek vystoupil až k Bohu. Bůh jejich sténání uslyšel a rozpomněl se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Pohlédl na Izraelce, viděl, jak se jim vede, a ujal se jich.

Mojžíš tehdy pásl ovce a kozy svého tchána Jetra, midjánského kněze. Jednou je hnal dál a dál, na druhou stranu pouště, až došel k Boží hoře Choréb.

Tam uviděl keř, ze kterého šlehaly plameny. Oheň plápolal uprostřed keře, ale větve nečernaly a listy neopadávaly. Keř hořel, a přece neshořel.

„Půjdu se podívat na ten veliký div,“ řekl si Mojžíš. „Proč ten keř neshoří?“

Když Bůh viděl, že se Mojžíš jde podívat, zavolal na něj zprostřed keře: „Mojžíši, Mojžíši!“

„Tady jsem,“ odpověděl Mojžíš.

„Nepřibližuj se,“ řekl Bůh. „Zuj si sandály, protože místo, na kterém stojíš, je svatá půda. Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“

Mojžíš si zakryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha.

„Dobře jsem viděl, jak trpí můj lid v Egyptě,“ pokračoval Bůh. „Slyšel jsem jejich křik, když je dozorci honí do práce, a vím o jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z rukou Egypťanů a vyvedl je z té země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, kde žijí Kenaanci, Chetejci, Emorejci, Perizejci, Chivejci a Jebúsejci. Nářek Izraelců ke mně dolehl a viděl jsem, jak je Egypťané utiskují. Jdi tedy, posílám tě k faraonovi. Vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta.“

„Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl Izraelce z Egypta?“ namítl Mojžíš.

„Já budu s tebou,“ řekl Bůh. „A tohle ti bude znamením, že jsem tě poslal já: až vyvedeš lid z Egypta, budete mi sloužit na této hoře.“

„Dobře,“ řekl Mojžíš. „Přijdu k Izraelcům a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců.‘ A když se mě zeptají: ‚Jak se jmenuje?‘, co jim mám odpovědět?“

Bůh odpověděl Mojžíšovi: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Tak řekni Izraelcům: ‚JSEM mě poslal k vám.‘ Řekni jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je moje jméno navždy a tak na mě budou vzpomínat všechna pokolení.“

„Jdi,“ pokračoval Bůh, „shromáždi izraelské stařešiny a řekni jim: ‚Ukázal se mi Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, a řekl mi: Pamatuji na vás a viděl jsem, co se vám v Egyptě děje. Vyvedu vás z egyptského trápení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem.‘ Oni tě poslechnou.“

„Potom půjdeš se stařešinami k egyptskému králi,“ řekl Bůh, „a řeknete mu: ‚Setkal se s námi Bůh Hebrejců. Nechte nás teď, prosíme, odejít na tři dny cesty do pouště, abychom tam přinesli oběť svému Bohu.‘“

„Vím ale, že vás egyptský král nepustí, dokud ho k tomu nedonutí silná ruka,“ řekl Bůh. „Proto vztáhnu ruku a udeřím na Egypt všemi svými divy, které tam udělám. Potom vás pustí. A dám, aby vám Egypťané byli nakloněni, takže neodejdete s prázdnou. Každá žena si od své sousedky a od Egypťanky, u které bydlí, vyžádá stříbrné a zlaté šperky a šaty. Oblečete je svým synům a dcerám a tak Egypt oberete.“

„Ale oni mi neuvěří,“ řekl Mojžíš. „Nebudou mě poslouchat. Řeknou: ‚Bůh se ti neukázal.‘“

„Co to máš v ruce?“ zeptal se ho Bůh.

„Hůl,“ odpověděl Mojžíš.

„Hoď ji na zem.“

Mojžíš hodil hůl na zem a ta se proměnila v hada. Had se svíjel v písku a Mojžíš před ním uskočil a dal se na útěk.

„Natáhni ruku a chyť ho za ocas,“ řekl Bůh. Mojžíš natáhl ruku a hada chytil, a v ruce se mu z něj zase stala hůl.

„To proto, aby uvěřili, že se ti ukázal Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův,“ řekl Bůh. „Teď si strč ruku pod plášť na prsa.“

Mojžíš si strčil ruku pod plášť, a když ji vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh.

„Strč si ruku zase pod plášť,“ řekl Bůh. Mojžíš si ji tam strčil, a když ji vytáhl, byla zdravá jako celé jeho tělo.

„Když ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří tomu druhému,“ řekl Bůh. „A kdyby neuvěřili ani těm dvěma znamením a neposlechli tě, naber vodu z Nilu a vylij ji na suchou zem. Voda, kterou z řeky nabereš, se na zemi promění v krev.“

„Bože, já nejsem výmluvný,“ řekl Mojžíš. „Nikdy jsem nebyl a nejsem ani teď, když mluvíš se svým služebníkem. Mluvím pomalu a jazyk se mi plete.“

„Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl Bůh. „Kdo dělá člověka němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Copak ne já? Jdi tedy. Já budu s tvými ústy a naučím tě, co máš mluvit.“

„Bože, pošli, prosím, někoho jiného,“ řekl Mojžíš.

Tu se Bůh na Mojžíše rozhněval. „Což nemáš bratra Árona z Léviova rodu?“ řekl. „Vím, že on mluvit umí. A podívej, už ti jde naproti, a až tě uvidí, bude se z celého srdce radovat. Ty mu povíš, co má říkat, a já budu s tvými i s jeho ústy a naučím vás, co máte dělat. On bude mluvit za tebe k lidu. Bude ti ústy a ty mu budeš jako Bůh. A tu hůl si vezmi do ruky. Budeš s ní dělat znamení.“

Mojžíš se vrátil ke svému tchánovi Jetrovi. „Otče, nechte mě, prosím, vrátit se k mým bratrům do Egypta,“ řekl mu. „Chci se podívat, jestli jsou ještě naživu.“

„Jdi v pokoji,“ odpověděl Jetro.

Bůh totiž Mojžíšovi v Midjánu řekl: „Vrať se do Egypta. Všichni, kdo tě chtěli zabít, už zemřeli.“

Mojžíš tedy posadil ženu a syna na osla a vydal se zpátky do egyptské země. Do ruky si vzal Boží hůl, tu, kterou mu Bůh přikázal vzít.

„Až se vrátíš do Egypta,“ řekl mu Bůh, „ukaž faraonovi všechny divy, které jsem ti svěřil. Já ale zatvrdím jeho srdce, takže lid nepropustí. Tehdy faraonovi řekneš: ‚Toto vzkazuje Bůh: Izrael je můj syn, můj prvorozený. Řekl jsem ti, abys propustil mého syna, aby mi sloužil, a tys ho propustit nechtěl. Proto zabiju tvého syna, tvého prvorozeného.‘“

Cestou, když se zastavili na noc, přepadl Bůh Mojžíše a chtěl ho usmrtit. Sipora vzala ostrý nůž a obřezala svého syna. Odříznutou předkožku hodila Mojžíšovi k nohám a řekla: „Jsi mi ženichem krve.“

Bůh tedy Mojžíše nechal být. Sipora ho tehdy nazvala ženichem krve kvůli obřízce.

Bůh mezitím řekl Áronovi: „Jdi Mojžíšovi naproti do pouště.“ Áron šel a setkal se s Mojžíšem u Boží hory. Když ho uviděl, políbil ho. Mojžíš mu pověděl všechno, s čím ho Bůh posílá, i všechna znamení, která mu přikázal udělat.

Pak Mojžíš s Áronem šli a shromáždili všechny izraelské stařešiny. Áron jim vyřídil všechno, co Bůh řekl Mojžíšovi, a před očima lidu udělal ta znamení. Lid uvěřil. Když lidé slyšeli, že Bůh na Izraelce pamatuje a že viděl jejich trápení, sklonili hlavy až k zemi a klaněli se.

Potom Mojžíš s Áronem přišli k faraonovi. „Toto vzkazuje Bůh Izraele,“ řekli mu. „Propusť můj lid, ať mi na poušti slaví svátek.“

„A kdo je ten Bůh, abych ho poslechl a propustil Izraelce?“ odpověděl faraon. „Žádného takového Boha neznám. A Izraelce nepropustím.“

„Setkal se s námi Bůh Hebrejců,“ řekli Mojžíš s Áronem. „Nechte nás, prosíme, faraone, odejít na tři dny cesty do pouště, abychom tam přinesli oběť našemu Bohu. Jinak na nás sešle mor nebo meč.“

„Proč odvádíte lid od práce, Mojžíši a Árone?“ řekl jim egyptský král. „Jděte zpátky k robotě! Je jich v zemi tolik, a vy je ještě chcete od práce odvádět.“

Ještě téhož dne poručil faraon dozorcům a předákům: „Už nedávejte lidu slámu na cihly jako dřív. Ať si chodí slámu sbírat sami. Cihel ale ať udělají stejně jako dosud, ani o jednu méně. Jsou líní, a proto křičí: ‚Pojďme a obětujme svému Bohu.‘ Přidejte těm mužům práci, ať se nadřou a nedají na lživé řeči.“

Dozorci s předáky vyšli k lidu a oznámili mu: „Toto vzkazuje faraon: Už vám nebudu dávat slámu. Jděte si ji sami sehnat, kde ji najdete. Práce vám ale neubude ani trochu.“

Lid se tedy rozběhl po celé egyptské zemi a na sklizených polích trhal strniště místo slámy. Lidé sbírali stébla, kde se dalo, a hned se zase vraceli k cihlám. Dozorci je honili: „Splňte svůj denní úkol, jako když jste slámu dostávali!“

Faraonovi dozorci bili izraelské předáky, které sami nad lidem ustanovili, a ptali se jich: „Proč jste včera ani dnes neudělali tolik cihel jako dřív?“

Izraelští předáci šli k faraonovi a naříkali: „Proč tak jednáte se svými služebníky, faraone? Slámu nám nedávají, a přesto nám říkají: ‚Dělejte cihly!‘ A vaši služebníci dostávají bití, ačkoli vina je na straně vašeho lidu.“

„Jste líní, líní!“ odpověděl faraon. „Proto říkáte: ‚Pojďme obětovat Bohu.‘ Jděte a pracujte. Slámu nedostanete, ale cihel odevzdáte, kolik jste měli.“

Předáci viděli, že je s nimi zle, když nesmějí ubrat ani jednu cihlu z denního úkolu. Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Árona, kteří tam na ně čekali.

„Ať se na vás Bůh podívá a ať vás soudí,“ řekli jim. „Kvůli vám nás faraon a jeho služebníci nesnášejí. Dali jste jim do ruky meč, aby nás pobili.“

Mojžíš se obrátil k Bohu: „Bože, proč jsi tomuhle lidu tak ublížil? Proč jsi mě sem vůbec posílal? Od chvíle, kdy jsem přišel k faraonovi mluvit tvým jménem, nakládá s lidem ještě hůř, a ty jsi svůj lid nevysvobodil.“

„Teď uvidíš, co faraonovi udělám,“ odpověděl Bůh. „Silná ruka ho donutí, aby je propustil. Silná ruka ho donutí, aby je ze své země vyhnal.“

A dál Bůh Mojžíšovi řekl: „Já jsem Bůh. Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh všemohoucí, ale své jméno jsem jim nedal poznat. Uzavřel jsem s nimi smlouvu, že jim dám kenaanskou zemi, kterou procházeli jako cizinci. Slyšel jsem sténání Izraelců, které Egypťané drží v otroctví, a rozpomněl jsem se na svou smlouvu.“

„Proto řekni Izraelcům: ‚Já jsem Bůh. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velikými soudy. Přijmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem. Poznáte, že já jsem váš Bůh, který vás vyvádí z egyptské roboty. Přivedu vás do země, kterou jsem s pozdviženou rukou přísahal dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a dám vám ji do vlastnictví. Já jsem Bůh.‘“

Mojžíš to Izraelcům všechno vyřídil, slovo od slova. Oni ho ale neposlouchali, protože byli zoufalí a vyčerpaní tvrdou robotou.

„Jdi k faraonovi, egyptskému králi,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „a řekni mu, ať propustí Izraelce ze své země.“

„Když mě neposlouchají ani Izraelci, jak by mě mohl poslechnout faraon?“ řekl Mojžíš. „Vždyť já neumím mluvit.“

Bůh však dal Mojžíšovi a Áronovi rozkaz pro Izraelce i pro faraona, egyptského krále, aby Izraelce vyvedli z egyptské země.

Mojžíš a Áron byli bratři z Léviova rodu. V Egyptě tehdy žily rody všech Jákobových synů. Rúben, Jákobův prvorozený, měl čtyři syny, Chanoka, Pallúa, Chesróna a Karmího, a od nich pocházely Rúbenovy rody. Šimeon měl šest synů a i od nich pocházely rody.

Lévi, třetí syn Jákobův, měl tři syny, Geršona, Kehata a Merarího, a dožil se sto třiceti sedmi let. Jeden z jeho synů, Kehat, se dožil sto třiceti tří let a měl syna Amrama. Amramovi porodila žena Árona a Mojžíše a Amram se dožil sto třiceti sedmi let.

Áron si později vzal za ženu Elíševu, dceru Amínadabovu, a ta mu porodila čtyři syny: Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara. Z Kehatova rodu pocházel i Korach, syn Amramova bratra Jishara. Áronův syn Eleazar si pak vzal jednu z dcer Pútíelových a ta mu porodila Pinchase. To byly hlavy levijských rodin.

Právě těm dvěma, Áronovi a Mojžíšovi, Bůh řekl: „Vyveďte Izraelce z egyptské země, zástup za zástupem.“ A právě oni mluvili s faraonem, egyptským králem, aby Izraelce z Egypta propustil.

Když tehdy Bůh v egyptské zemi mluvil s Mojžíšem, řekl mu: „Já jsem Bůh. Řekni faraonovi, egyptskému králi, všechno, co ti povím.“

„Vždyť já neumím mluvit,“ odpověděl Mojžíš. „Jak by mě faraon mohl poslouchat?“

„Podívej,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „ustanovil jsem tě, abys byl pro faraona jako Bůh, a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem. Ty budeš říkat všechno, co ti přikážu, a Áron to bude říkat faraonovi, aby propustil Izraelce ze své země. Já ale zatvrdím faraonovo srdce a v egyptské zemi udělám mnoho znamení a divů. Faraon vás neposlechne. Tehdy na Egypt vložím ruku a velikými soudy vyvedu svůj lid, Izraelce, z egyptské země. A Egypťané poznají, že já jsem Bůh.“

Mojžíš s Áronem udělali, co jim Bůh přikázal. Mojžíšovi bylo osmdesát let a Áronovi osmdesát tři, když mluvili s faraonem.

„Až vám faraon řekne: ‚Ukažte nějaký div,‘“ řekl jim Bůh, „řekneš Áronovi: ‚Vezmi svou hůl a hoď ji před faraona.‘ A hůl se promění v hada.“

Mojžíš s Áronem tedy přišli k faraonovi a udělali, co jim Bůh přikázal. Áron hodil hůl na zem před faraona a jeho služebníky a hůl se proměnila v hada.

Faraon si nato zavolal mudrce a čaroděje. Také egyptští kouzelníci udělali svými kouzly totéž: každý z nich hodil na zem svou hůl a všechny se proměnily v hady. Áronova hůl ale jejich hole spolkla.

Faraon však měl srdce tvrdé a Mojžíše s Áronem neposlechl, jak Bůh předpověděl.

„Faraonovo srdce je zatvrzelé,“ řekl Bůh Mojžíšovi. „Lid propustit nechce. Jdi za ním ráno, až půjde k vodě. Postav se na břehu Nilu tak, abys ho potkal, a vezmi s sebou hůl, která se proměnila v hada.“

„Řekni mu toto,“ pokračoval Bůh. „‚Poslal mě k vám Bůh Hebrejců a vzkazuje: Propusť můj lid, ať mi slouží na poušti. Až dosud jsi neposlechl. Teď poznáš, že já jsem Bůh. Holí, kterou držím v ruce, udeřím do vody v Nilu a voda se promění v krev. Ryby v řece pomřou, řeka bude páchnout a Egypťané se z ní nebudou moci napít.‘“

A ještě Bůh řekl: „Řekni Áronovi: ‚Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad egyptské vody, nad jejich řeky, průplavy, rybníky a všechny nádrže, ať se promění v krev.‘ Krev bude v celé egyptské zemi, i ve dřevěných a kamenných nádobách.“

Mojžíš s Áronem udělali, co Bůh přikázal. Áron pozvedl hůl a před očima faraona a jeho služebníků udeřil do vody v Nilu. Všechna voda v řece zrudla a proměnila se v krev. Ryby v Nilu pomřely a řeka páchla tak, že Egypťané nemohli její vodu pít. Krev byla v celé egyptské zemi, i ve dřevěných a kamenných nádobách v domech.

Jenže egyptští kouzelníci dokázali svými kouzly totéž. Faraon měl srdce tvrdé a Mojžíše s Áronem neposlechl, jak Bůh předpověděl. Obrátil se a odešel do svého paláce a ani tohle si nevzal k srdci.

Egypťané kopali všude kolem Nilu jámy, aby našli vodu k pití, protože z řeky pít nemohli. Tak uplynulo celých sedm dní od chvíle, kdy Bůh udeřil na řeku.

Potom řekl Bůh Mojžíšovi: „Jdi k faraonovi a řekni mu: ‚Toto vzkazuje Bůh: Propusť můj lid, ať mi slouží. Jestli ho nepropustíš, zamořím celou tvou zemi žábami. Řeka se jimi bude hemžit. Vylezou z ní a vlezou ti do paláce, do ložnice i do postele, do domů tvých služebníků i tvého lidu, do pecí i do díží na těsto. Polezou po tobě, po tvém lidu i po všech tvých služebnících.‘“

„Řekni Áronovi,“ dodal Bůh, „ať vztáhne ruku s holí nad řeky, průplavy a rybníky a vyvede na egyptskou zemi žáby.“

Áron vztáhl ruku nad egyptské vody a žáby vylezly a přikryly celou egyptskou zemi. Bylo jich plno v domech, na postelích, v pecích i v díži s těstem, a lezly po lidech i po faraonových služebnících. Kouzelníci však svými kouzly udělali totéž a také vyvedli na egyptskou zemi žáby.

Žáby byly všude, kam se faraon podíval, a nebylo před nimi úniku. Faraon si proto zavolal Mojžíše s Áronem. „Modlete se k Bohu, ať odvede žáby ode mě a od mého lidu,“ řekl. „Potom lid propustím, aby obětoval Bohu.“

„Tu čest nechám vám, faraone,“ odpověděl Mojžíš. „Řekněte sám, kdy se mám modlit za vás, za vaše služebníky a za váš lid, aby žáby zmizely od vás i z vašich domů a zůstaly jen v Nilu.“

„Zítra,“ řekl faraon.

„Ať je podle vašeho slova,“ řekl Mojžíš. „Abyste poznal, že nikdo není jako Bůh, náš Bůh. Žáby odejdou od vás, z vašich domů, od vašich služebníků i od vašeho lidu. Zůstanou jen v Nilu.“

Mojžíš s Áronem vyšli od faraona a Mojžíš prosil Boha kvůli žábám, které Bůh na faraona seslal. Bůh udělal, oč ho Mojžíš prosil. Žáby pomřely v domech, na dvorech i na polích. Lidé je shrnovali na hromady, hromadu vedle hromady, a celá země páchla.

Jakmile ale faraon viděl, že si může oddechnout, zatvrdil srdce a Mojžíše s Áronem neposlechl, jak Bůh předpověděl.

„Řekni Áronovi,“ řekl tedy Bůh Mojžíšovi, „ať vztáhne hůl a udeří do prachu na zemi. Prach se v celé egyptské zemi promění v komáry.“

Mojžíš s Áronem to udělali. Áron vztáhl ruku s holí a udeřil do prachu na zemi. Z prachu se zvedla mračna komárů a obsypala lidi i dobytek. Všechen prach v celé egyptské zemi se proměnil v komáry.

Kouzelníci se pokoušeli udělat svými kouzly totéž, aby také vyvedli komáry, ale nedokázali to. Komáři byli dál na lidech i na dobytku a nikdo se jich nemohl zbavit.

„To je Boží prst,“ řekli kouzelníci faraonovi. Faraon však měl srdce tvrdé a Mojžíše s Áronem neposlechl, jak Bůh předpověděl.

„Vstaň časně ráno,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „a postav se před faraona, až půjde k vodě. Řekni mu: ‚Toto vzkazuje Bůh: Propusť můj lid, ať mi slouží. Jestli můj lid nepropustíš, pošlu na tebe, na tvé služebníky, na tvůj lid i do tvých domů hejna much. Egyptské domy budou much plné, i země, na které stojí.‘“

„A řekni mu i tohle,“ pokračoval Bůh. „‚Kraj Gošen, kde žije můj lid, toho dne ušetřím. Tam žádné mouchy nebudou, abys poznal, že já, Bůh, jsem uprostřed této země. Udělám rozdíl mezi svým lidem a tvým lidem. Zítra se to znamení stane.‘“

A Bůh to udělal. Do faraonova paláce, do domů jeho služebníků a do celé egyptské země vtrhla hustá hejna much a celou zemi zamořila. V kraji Gošen ale nebyla ani jedna moucha.

Faraon si zavolal Mojžíše s Áronem. „Jděte a obětujte svému Bohu,“ řekl. „Ale tady v zemi.“

„To nejde, faraone,“ odpověděl Mojžíš. „Obětovali bychom našemu Bohu to, co je Egypťanům ohavností. Kdybychom jim před očima obětovali, co se jim hnusí, copak by nás neukamenovali? Půjdeme tři dny cesty do pouště a tam budeme obětovat našemu Bohu, jak nám přikáže.“

„Pustím vás, abyste svému Bohu obětovali na poušti,“ řekl faraon. „Jen nechoďte moc daleko. A modlete se za mě.“

„Hned jak od vás vyjdu, budu prosit Boha,“ řekl Mojžíš. „Zítra mouchy odletí od vás, od vašich služebníků i od vašeho lidu. Jen ať nás faraon zase neoklame a nechá lid jít obětovat Bohu.“

Mojžíš vyšel od faraona a prosil Boha. Bůh udělal, oč ho Mojžíš prosil, a mouchy od faraona, jeho služebníků i jeho lidu odletěly. Nezůstala ani jediná. Faraon však zatvrdil srdce i tentokrát a lid nepropustil.

„Jdi k faraonovi,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „a řekni mu: ‚Toto vzkazuje Bůh Hebrejců: Propusť můj lid, ať mi slouží. Jestli ho nepropustíš a budeš ho dál zadržovat, dopadne Boží ruka na tvá stáda na polích, na koně, osly, velbloudy, voly i ovce. Přijde na ně těžký mor. Bůh ale udělá rozdíl mezi stády Izraelců a stády Egypťanů a z toho, co patří Izraelcům, nezahyne nic.‘“

Mojžíš to faraonovi vyřídil. Bůh určil i čas: „Zítra to Bůh v zemi udělá.“

A druhý den to Bůh udělal. Všechen egyptský dobytek padl, ale z dobytka Izraelců nezahynul ani kus. Faraon poslal lidi, aby se podívali do kraje Gošen, a opravdu: z izraelského dobytka nepadl ani jediný kus, ani ovce, ani vůl. Faraon však měl srdce tvrdé a lid nepropustil.

„Naberte si plné hrsti popela z pece,“ řekl Bůh Mojžíšovi a Áronovi, „a ať ho Mojžíš před faraonovýma očima rozhodí k nebi. Popel se v celé egyptské zemi rozptýlí jako jemný prach a lidem i zvířatům po celé zemi z něj naskáčou vředy, které se budou podbírat a praskat.“

Mojžíš s Áronem nabrali popel z pece a postavili se před faraona. Mojžíš ho rozhodil k nebi, popel se rozptýlil jako jemný prach po celé zemi a lidem i zvířatům naskákaly hnisavé vředy. Kouzelníci se před Mojžíšem nemohli ani udržet na nohou, protože vředy měli i oni a všichni Egypťané.

Bůh však zatvrdil faraonovo srdce a faraon Mojžíše s Áronem neposlechl, jak Bůh Mojžíšovi předpověděl.

„Vstaň časně ráno,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „postav se před faraona a řekni mu: ‚Toto vzkazuje Bůh Hebrejců: Propusť můj lid, ať mi slouží. Tentokrát na tebe, na tvé služebníky i na tvůj lid pošlu všechny své rány, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já.‘“

„A pověz mu tohle,“ dodal Bůh. „‚Mohl jsem už vztáhnout ruku a udeřit na tebe a na tvůj lid morem, a byl bys ze země vyhlazen. Nechal jsem tě ale naživu, abych na tobě ukázal svou moc a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi. A ty se pořád stavíš proti mému lidu a nechceš ho propustit?‘“

„A řekni mu ještě,“ pokračoval Bůh. „‚Zítra v tuhle dobu spustím tak hrozné krupobití, jaké v Egyptě nebylo od jeho počátků až dodnes. Pošli tedy pro svůj dobytek a stáhni domů všechno, co máš na polích. Každý člověk i každé zvíře, které zůstane venku a nedostane se pod střechu, zahyne, až na ně dopadnou kroupy.‘“

Mojžíš šel a vyřídil to faraonovi. Ti z faraonových služebníků, kteří se Božího slova polekali, rychle svolali své sluhy i dobytek domů pod střechu. Kdo si však Boží slovo nevzal k srdci, nechal sluhy i dobytek venku na poli.

„Vztáhni ruku k nebi,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „ať padají kroupy po celé egyptské zemi, na lidi, na zvířata i na všechny rostliny na polích.“

Mojžíš vztáhl hůl k nebi a Bůh seslal hromy a krupobití. Na zem sjel oheň a Bůh na egyptskou zemi sypal kroupy. Padaly kroupy a mezi nimi šlehal oheň. Bylo to tak hrozné krupobití, jaké v celé egyptské zemi nebylo, co v ní žijí lidé.

Kroupy po celé egyptské zemi pobily všechno, co bylo na polích, lidi i zvířata. Potloukly všechny rostliny a polámaly všechny stromy. Jen v kraji Gošen, kde žili Izraelci, žádné krupobití nebylo.

Faraon si dal zavolat Mojžíše s Áronem. „Tentokrát jsem se provinil,“ řekl jim. „Bůh je spravedlivý, ale já a můj lid jsme bezbožní. Modlete se k Bohu, ať přestanou Boží hromy a krupobití, už toho bylo dost. Propustím vás. Nemusíte tu zůstávat ani o den déle.“

„Jakmile vyjdu z města,“ odpověděl Mojžíš, „rozpřáhnu ruce k Bohu a hromy přestanou a krupobití už nebude. Abyste poznal, že země patří Bohu. Vím ale, že vy ani vaši služebníci se Boha pořád ještě nebojíte.“

Kroupy potloukly len a ječmen, protože ječmen už byl v klasech a len kvetl. Pšenice a špalda potlučené nebyly, protože dozrávají později.

Mojžíš odešel od faraona z města a rozpřáhl ruce k Bohu. Hromy a krupobití přestaly a déšť už na zem nepadal.

Když faraon viděl, že déšť, kroupy i hromy přestaly, znovu se provinil. On i jeho služebníci zatvrdili srdce. Faraon měl srdce tvrdé a Izraelce nepropustil, jak Bůh předpověděl Mojžíšovými ústy.

„Jdi k faraonovi,“ řekl Bůh Mojžíšovi. „Zatvrdil jsem jeho srdce i srdce jeho služebníků, abych mezi nimi ukázal tahle svá znamení. A abys pak mohl vyprávět svým synům i vnukům, co jsem v Egyptě udělal a jaká znamení jsem mezi Egypťany ukázal. Tak poznáte, že já jsem Bůh.“

Mojžíš s Áronem šli k faraonovi a řekli mu: „Toto vzkazuje Bůh Hebrejců: Jak dlouho se ještě budeš zdráhat pokořit se přede mnou? Propusť můj lid, ať mi slouží. Jestli ho nepropustíš, přivedu zítra na tvou zemi kobylky.“

„Kobylky přikryjí zem tak, že nebude vidět,“ pokračovali. „Sežerou, co ti zbylo po krupobití, a ohryžou všechny stromy, které ti rostou na polích. Naplní tvůj palác, domy všech tvých služebníků a domy všech Egypťanů. Nic takového neviděli ani tví otcové, ani otcové tvých otců, ode dne, kdy přišli na svět, až dodnes.“ Potom se Mojžíš obrátil a od faraona odešel.

Faraonovi služebníci řekli: „Jak dlouho nám ten muž bude ještě dělat potíže, faraone? Propusťte ty lidi, ať slouží svému Bohu. Copak ještě nevidíte, že Egypt je zničený?“

Mojžíše s Áronem tedy přivedli zpátky k faraonovi. „Jděte a služte svému Bohu,“ řekl jim faraon. „Kdo všechno vlastně půjde?“

„Půjdeme s dětmi i se starými,“ odpověděl Mojžíš, „se syny i s dcerami, s ovcemi i s dobytkem, protože máme slavit Boží svátek.“

„To by s vámi musel být Bůh, abych vás pustil i s dětmi!“ řekl faraon. „Je vidět, že chystáte něco zlého. Tak ne. Jděte jen vy muži a služte Bohu, když o to tak stojíte.“ A dal je od sebe vyhnat.

„Vztáhni ruku nad egyptskou zemi,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „ať na ni přiletí kobylky a sežerou všechny rostliny, všechno, co nechalo krupobití.“

Mojžíš vztáhl hůl nad egyptskou zemi a Bůh přivedl východní vítr, který vál celý ten den a celou noc. Ráno přinesl východní vítr kobylky.

Kobylky se snesly na celou egyptskou zemi a usadily se po všech jejích koutech, v nesmírných rojích, že jim nebyl konec. Tolik kobylek nikdy předtím nebylo a už nikdy nebude. Přikryly celou zem, až byla černá, a sežraly všechny rostliny a všechno ovoce na stromech, co zbylo po krupobití. V celé egyptské zemi nezůstalo nic zeleného, ani na stromech, ani na polích.

Faraon si rychle zavolal Mojžíše s Áronem. „Provinil jsem se proti vašemu Bohu i proti vám,“ řekl. „Odpusťte mi, prosím, ještě tentokrát a modlete se k vašemu Bohu, ať ode mě odvrátí aspoň tuhle smrt.“

Mojžíš vyšel od faraona a prosil Boha. A Bůh obrátil vítr, který teď vanul velmi silně od západu. Vítr kobylky zvedl a smetl je do Rudého moře. V celé egyptské zemi nezůstala ani jediná kobylka. Bůh však zatvrdil faraonovo srdce a faraon Izraelce nepropustil.

„Vztáhni ruku k nebi,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „ať na egyptskou zemi padne tma, tak hustá, že se dá nahmatat.“

Mojžíš vztáhl ruku k nebi a celou egyptskou zemi pokryla na tři dny neproniknutelná tma. Byla taková tma, že lidé jeden druhého neviděli. Tři dny se nikdo nehnul z místa, kde ho tma zastihla. Kdo seděl, zůstal sedět, a kdo ležel, zůstal ležet. Všichni Izraelci však měli ve svých obydlích světlo.

Po třech dnech tmy si faraon zavolal Mojžíše. „Jděte a služte Bohu,“ řekl. „Vezměte s sebou i děti. Jen ovce a dobytek tu nechte.“

„Musíte nám dát i zvířata na oběti, abychom mohli obětovat našemu Bohu,“ odpověděl Mojžíš. „Náš dobytek půjde s námi, nezůstane tu ani kopyto. Z něj totiž vybereme, čím budeme sloužit našemu Bohu. A čím mu máme sloužit, to se dozvíme, až tam přijdeme.“

Bůh však zatvrdil faraonovo srdce a faraon je propustit nechtěl.

„Jdi mi z očí!“ řekl faraon Mojžíšovi. „A dej si pozor, ať mě už nikdy nespatříš. V den, kdy mě uvidíš, zemřeš.“

„Dobře jste řekl,“ odpověděl Mojžíš. „Už mě neuvidíte.“

Bůh totiž předtím Mojžíšovi řekl: „Ještě jednu ránu sešlu na faraona a na Egypt. Potom vás odsud pustí, a nejen pustí, přímo vás odsud vyžene. Řekni lidu, ať si každý muž od svého souseda a každá žena od své sousedky vyžádá stříbrné a zlaté šperky.“ A Bůh dal, aby Egypťané byli lidu nakloněni. I sám Mojžíš byl v egyptské zemi velice vážený, v očích faraonových služebníků i v očích lidu.

Mojžíš tedy faraonovi řekl: „Toto vzkazuje Bůh: Kolem půlnoci projdu Egyptem. V egyptské zemi zemře všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraona, který sedí na trůnu, až po prvorozeného syna otrokyně, která mele obilí na žernovu, i všechno prvorozené z dobytka. Po celé egyptské zemi se ozve tak veliký křik, jaký nikdy nebyl a už nikdy nebude. Ale na Izraelce ani pes nezavrčí, na lidi ani na zvířata, abyste poznali, že Bůh dělá rozdíl mezi Egypťany a Izraelci.“

„Všichni tihle vaši služebníci pak ke mně přijdou,“ pokračoval Mojžíš, „budou se mi klanět a prosit: ‚Odejdi, ty i všechen lid, který jde za tebou.‘ A potom odejdu.“ A plný hněvu od faraona odešel.

„Faraon vás neposlechne,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „abych v egyptské zemi udělal ještě víc divů.“ Mojžíš s Áronem udělali před faraonem všechny ty divy, ale Bůh zatvrdil faraonovo srdce, takže Izraelce ze své země nepropustil.

V egyptské zemi pak Bůh řekl Mojžíšovi a Áronovi: „Tento měsíc pro vás bude začátkem měsíců, bude prvním měsícem vašeho roku. Řekněte celému izraelskému lidu: Desátý den tohoto měsíce si každá rodina vezme beránka, jednoho beránka na dům. Kdyby byla rodina na celého beránka příliš malá, ať se spojí s nejbližším sousedem. Spočítejte, kolik vás je a kolik kdo sní.“

„Beránek musí být bez vady, samec, nejvýš roční,“ pokračoval Bůh. „Můžete ho vybrat z ovcí nebo z koz. Opatrujte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Večer toho dne ho celý izraelský lid zabije. Vezmete trochu jeho krve a potřete jí oba veřeje a nadpraží dveří v domech, kde ho budete jíst.“

„Tu noc budete jíst jeho maso upečené na ohni, s nekvašeným chlebem a s hořkými bylinami. Nejezte ho syrové ani vařené ve vodě, ale upečené na ohni, celé i s hlavou, nohama a vnitřnostmi. Nic z něj nenechávejte do rána. Co by do rána zbylo, spalte v ohni.“

„A budete ho jíst takhle: opásaní, se sandály na nohou a s holí v ruce. Budete jíst ve spěchu, protože je to noc, kdy Bůh přejde. Tu noc projdu egyptskou zemí a pobiju v ní všechno prvorozené, lidi i zvířata, a vykonám soud nade všemi egyptskými bohy. Já jsem Bůh. Krev na domech, kde budete, bude znamením. Až tu krev uvidím, přejdu kolem vás, a až budu bít egyptskou zemi, smrtelná rána na vás nedopadne.“

„Ten den si budete navždy připomínat a slavit ho jako Boží svátek, pokolení za pokolením. Sedm dní budete jíst nekvašený chléb. Hned první den vyneste z domů všechen kvas. Kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, ten nebude mezi Izraelci mít místo. První a sedmý den se sejdete ke slavnosti a nebudete dělat žádnou práci, jen připravíte, co kdo potřebuje k jídlu.“

„Slavte svátek nekvašených chlebů,“ řekl ještě Bůh, „protože právě toho dne jsem vyvedl vaše zástupy z egyptské země. Zachovávejte ten den navždy, pokolení za pokolením. Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce až do večera dne jednadvacátého budete jíst nekvašený chléb. Sedm dní nesmí být ve vašich domech žádný kvas. Kdo by jedl něco kvašeného, cizinec stejně jako ten, kdo se v zemi narodil, ten nebude mezi Izraelci mít místo. Nejezte nic kvašeného. Ve všech svých obydlích jezte nekvašený chléb.“

Mojžíš svolal všechny izraelské stařešiny a řekl jim: „Vyberte si pro své rodiny beránky a zabijte je. Vezměte svazek yzopu, namočte ho v krvi v míse a potřete krví nadpraží a oba veřeje dveří. Až do rána ať nikdo z vás nevychází ze dveří svého domu. Bůh půjde bít Egypťany, a kde uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, ty dveře přejde a nedovolí ničiteli vstoupit do vašich domů a pobít vás.“

„Zachovávejte to navždy, vy i vaše děti,“ pokračoval Mojžíš. „Až přijdete do země, kterou vám Bůh dá, jak slíbil, dodržujte tenhle obřad. A až se vás vaše děti zeptají: ‚Co ten obřad znamená?‘, řekněte jim: ‚To je oběť na památku Boha, který v Egyptě přešel domy Izraelců, když bil Egypťany, a naše domy zachránil.‘“

Lid se sklonil a klaněl se. Pak Izraelci odešli domů a udělali přesně to, co Bůh přikázal Mojžíšovi a Áronovi. Každá rodina zabila beránka, potřela krví veřeje a nadpraží dveří a zůstala uvnitř. Jedli opásaní, se sandály na nohou a s holí v ruce, a jedli ve spěchu, jak jim bylo řečeno.

O půlnoci pobil Bůh všechno prvorozené v egyptské zemi, od prvorozeného syna faraona, který seděl na trůnu, až po prvorozeného syna vězně v žaláři, i všechno prvorozené z dobytka. Domy Izraelců, na jejichž dveřích byla krev, Bůh přešel a nikdo v nich nezemřel.

Ještě v noci vstal faraon a s ním všichni jeho služebníci a všichni Egypťané, a po celém Egyptě se zvedl veliký křik. Nebyl dům, kde by někdo neležel mrtvý, od faraonova paláce až po žalář.

Faraon si ještě té noci dal zavolat Mojžíše s Áronem. „Vstaňte a odejděte od mého lidu, vy i Izraelci,“ řekl. „Jděte a služte Bohu, jak jste chtěli. Vezměte si i ovce a dobytek, jak jste žádali, a jděte. A požehnejte i mně.“

Egypťané naléhali na lid, ať co nejrychleji opustí zemi. „Jestli neodejdete, všichni tu pomřeme,“ říkali.

Lid si tedy vzal těsto dřív, než vykynulo. Díže s těstem si zavinuli do plášťů a nesli je na ramenou. Izraelci také udělali, co jim Mojžíš řekl, a vyžádali si od Egypťanů stříbrné a zlaté šperky a šaty. Bůh dal, aby jim Egypťané byli nakloněni, a ti jim dali, oč žádali. Tak Izraelci Egypťany obrali.

Izraelci se pak dali na cestu a vyšli z Ramsesu do Sukótu. Bylo jich kolem šesti set tisíc mužů pěšky, a k tomu ještě děti. Šlo s nimi i mnoho jiného lidu a hnali s sebou obrovská stáda ovcí a dobytka. Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené placky. Těsto totiž nevykynulo, protože je z Egypta vyhnali tak rychle, že neměli čas otálet a ani si nepřipravili jídlo na cestu.

Izraelci žili v Egyptě čtyři sta třicet let. A právě v den, kdy uplynulo čtyři sta třicet let, vyšly všechny Boží zástupy z egyptské země. Byla to Boží noc, kdy je Bůh vyvedl z Egypta, a všichni Izraelci si ji mají připomínat bděním, pokolení za pokolením.

Bůh dal Mojžíšovi a Áronovi i řád té slavnosti. Žádný cizinec z beránka jíst nesmí. Otrok koupený za stříbro smí jíst teprve tehdy, až bude obřezán. Přistěhovalec a nádeník jíst nesmějí.

Beránek se jí v jednom domě, maso se nevynáší ven a nesmí se mu zlomit žádná kost. Kdyby u nich žil cizinec a chtěl slavit Boží svátek, musí se nejdřív obřezat všichni muži z jeho domu. Potom smí slavit s ostatními a bude jako ten, kdo se v zemi narodil. Pro domácího i pro cizince, který mezi nimi žije, má platit jedno právo. Všichni Izraelci udělali, co Bůh Mojžíšovi a Áronovi přikázal. A právě toho dne vyvedl Bůh Izraelce z egyptské země, zástup za zástupem.

„Zasvěť mi všechno prvorozené,“ řekl Bůh Mojžíšovi. „Každé první mládě mezi Izraelci, z lidí i ze zvířat, patří mně.“

Mojžíš řekl lidu: „Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví, protože vás odtud Bůh vyvedl silnou rukou. Nesmí se jíst nic kvašeného. Dnes, v měsíci Abíbu, vycházíte. Až vás Bůh přivede do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem, kterou přísahal dát vašim otcům, budete v tomto měsíci slavit tuhle slavnost.“

„Sedm dní budete jíst nekvašený chléb,“ pokračoval Mojžíš, „a sedmý den bude Boží svátek. Po celých sedm dní u vás nesmí být vidět nic kvašeného, v celé vaší zemi ani špetka kvasu. A ten den svým synům vyprávějte: ‚Děláme to kvůli tomu, co pro nás Bůh udělal, když jsme vycházeli z Egypta.‘ Bude vám to jako znamení na ruce a připomínka před očima, aby vám Boží zákon nikdy nezmizel z úst. Zachovávejte to rok co rok v určený čas.“

„Až vás Bůh přivede do kenaanské země, jak přísahal vám i vašim otcům,“ pokračoval Mojžíš, „oddělíte pro Boha všechno prvorozené. Každé první mládě vašeho dobytka, pokud je to samec, patří Bohu. Každé první oslátko vyplatíte jehnětem, a kdybyste ho nevyplatili, zlomíte mu vaz. A každého prvorozeného syna vyplatíte.“

„A až se vás jednou syn zeptá, co to znamená,“ řekl ještě Mojžíš, „řeknete mu: ‚Bůh nás vyvedl silnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se faraon zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Bůh v egyptské zemi všechno prvorozené, od lidí až po dobytek. Proto obětuji Bohu každé první mládě, ale své prvorozené syny vyplácím.‘ To vám bude jako znamení na ruce a připomínka před očima, že nás Bůh silnou rukou vyvedl z Egypta.“

Když faraon lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes pelištejskou zemi, ačkoli byla nejkratší. Řekl si totiž: „Kdyby lid uviděl válku, mohl by se rozmyslet a vrátit se do Egypta.“ Vedl je proto oklikou přes poušť k Rudému moři. Izraelci vyšli z Egypta seřazení jako vojsko.

Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti. Josef totiž kdysi, dávno před svou smrtí, zavázal Izraelce přísahou: „Bůh se vás jistě ujme. Až se to stane, odneste odsud s sebou i moje kosti.“

Ze Sukótu vytáhli dál a utábořili se v Etamu, tam, kde začíná poušť. Bůh šel před nimi ve dne ve sloupu oblaku, aby jim ukazoval cestu, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblaku ve dne ani ohnivý sloup v noci od lidu nikdy neodstoupil.

„Řekni Izraelcům, ať se obrátí a utáboří před Pí-chachírótem, mezi Migdolem a mořem, naproti Baal-sefónu. Tam se utábořte přímo u moře,“ řekl Bůh Mojžíšovi. „Faraon si o Izraelcích řekne: ‚Zabloudili. Poušť jim zatarasila cestu.‘ Zatvrdím jeho srdce a on se za nimi pustí. Tak ukážu svou slávu na faraonovi a na celém jeho vojsku a Egypťané poznají, že já jsem Bůh.“ Izraelci to tak udělali.

Egyptskému králi oznámili, že lid utekl. Faraon a jeho služebníci si to s lidem rozmysleli. „Co jsme to udělali?“ říkali. „Pustili jsme Izraelce a už nám nebudou otročit!“

Faraon dal zapřáhnout svůj válečný vůz a vzal s sebou své vojsko. Vzal šest set vybraných vozů a všechny ostatní egyptské vozy, a na každém stál velitel. Bůh zatvrdil srdce faraona, egyptského krále, a ten se pustil za Izraelci, kteří vycházeli s hlavou vztyčenou.

Egypťané je pronásledovali, všichni faraonovi koně, vozy, jezdci i celé vojsko, a dostihli je, když tábořili u moře u Pí-chachírótu, naproti Baal-sefónu.

Když se faraon přiblížil, Izraelci se ohlédli a uviděli, jak za nimi táhnou Egypťané, vůz za vozem. Za zády měli vojsko a před sebou moře. Dostali hrozný strach a volali k Bohu.

„Copak v Egyptě nebyly hroby, že jsi nás vyvedl umřít na poušť?“ křičeli na Mojžíše. „Co jsi nám to udělal, proč jsi nás vyvedl z Egypta? Neříkali jsme ti to už v Egyptě? ‚Nech nás, ať sloužíme Egypťanům!‘ Bylo by pro nás lepší sloužit Egypťanům než umřít na poušti.“

„Nebojte se,“ řekl Mojžíš lidu. „Stůjte a dívejte se, jak vás dnes Bůh zachrání. Egypťany, které dnes vidíte, už nikdy neuvidíte. Bůh bude bojovat za vás a vy buďte zticha.“

„Proč ke mně voláš?“ řekl Bůh Mojžíšovi. „Řekni Izraelcům, ať jdou dál. Ty pozvedni hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho. Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu. Já zatvrdím srdce Egypťanů a oni vejdou za nimi. Tak ukážu svou slávu na faraonovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích. Egypťané poznají, že já jsem Bůh.“

Tu se sloup oblaku, který šel před izraelským táborem, pohnul zpředu a postavil se za ně. Stanul mezi egyptským a izraelským táborem. Egypťanům byl temným mrakem, Izraelcům v noci svítil. A tak se jedni k druhým celou noc nepřiblížili.

Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Bůh celou noc hnal moře silným východním větrem. Vítr vál a vál a voda ustupovala, až se vody rozestoupily a z mořského dna se stala souš.

Izraelci šli prostředkem moře po suchu, muži, ženy i děti, se stády ovcí a dobytka. Voda jim stála po pravé i po levé straně jako hradba. Kráčeli po pevné, suché zemi, kde ještě večer bylo moře.

Egypťané je pronásledovali a vjeli za nimi po vyschlém dně doprostřed moře, všichni faraonovi koně, vozy i jezdci.

Za úsvitu, když se noc chýlila ke konci, pohlédl Bůh ze sloupu ohně a oblaku na egyptské vojsko a uvedl ho ve zmatek. Vozům ulomil kola, takže je koně táhli jen s velkou námahou.

„Utečme před Izraelci,“ křičeli Egypťané, „Bůh za ně bojuje proti Egyptu!“

„Vztáhni ruku nad moře,“ řekl Bůh Mojžíšovi, „ať se voda vrátí na Egypťany, na jejich vozy i na jezdce.“

Mojžíš vztáhl ruku nad moře, stejně jako večer předtím, a k ránu se moře vrátilo na své místo a do své plné síly. Egypťané před ním prchali, ale Bůh je smetl doprostřed moře. Voda se vrátila, zavřela se nad nimi a zatopila vozy, jezdce i celé faraonovo vojsko, které vjelo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jeden.

Izraelci však prošli po suchu prostředkem moře a voda jim přitom stála po pravé i po levé straně jako hradba.

Na druhém břehu stál izraelský lid, živý a v bezpečí, a moře za ním bylo zase plné vody. Tak Bůh toho dne vysvobodil Izraelce z rukou Egypťanů. Izraelci viděli Egypťany ležet mrtvé na mořském břehu. Viděli, jakou velikou moc Bůh na Egypťanech ukázal. Lid se Boha bál a uvěřil Bohu i jeho služebníku Mojžíšovi.